Trump a Putin opět zahájili závody ve zbrojení. Obejmi Evropu pevněji, Británie

7. 2. 2019

čas čtení 3 minuty

Rozhodnutí Washingtonu a Moskvy odstoupit od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) učinilo ze světa daleko nebezpečnější místo, píše sloupkař listu The Guardian Rafael Behr.

V roce 1983 NATO simulovalo jadernou konfrontaci se Sovětským svazem. Zkouška byla natolik přesvědčivá, že Rusové pochybovali o tom, že jde pouze o cvičení, a zahájili mobilizaci. Naštěstí zvítězil rozum.

Evropa se dnes může cítit trochu nestabilně, ale naštěstí jí nehrozí jaderný Armageddon. Jedním z důvodů je existence INF. Tato dohoda, kterou v roce 1987 Washington a Moskva podepsaly, eliminovala hlavice s doletem 310 až 3420 mil. Minulý týden Trumpovy Spojené státy od této dohody odstoupily a tento krok odůvodnily porušováním INF ze strany Kremlu. Během víkendu totéž učinil ruský prezident Vladimir Putin, který slíbil, že urychlí vývoj zakázaných zbraní. Pokud Moskva a Washington neočekávaně neobjeví ducha „détente“, INF se stane minulostí.

Reakce Velké Británie byla neobvykle zdrženlivá. Domácí politika je v zajetí brexitu, ale obě témata spolu souvisejí. V pondělí v Dolní sněmovně sice o INF proběhla debata, ale účast byla nízká. Ani toryové, ani labouristé se tam neobtěžovali poslat ministra či stínového ministra. Nikdo s vážnou tváří nerozporoval skutečnost, že Rusko porušilo INF, a nikdo ani nepředstíral, že by Spojené království mohlo Trumpovu reakci ovlivnit.

To představuje dvojí znepokojení. Za prvé, neexistuje strategie na zastavení Putina - aby nesabotoval institucionální základy britské národní bezpečnosti. Za druhé, Trump je šťastný, že se tento aparát rozpadá. Amerického a ruského prezidenta spojuje pohrdání myšlenkou, že by se velké země mohly řídit zákonem, ze kterého mají prospěch i malé země. A proto Trump pohrdá Evropskou unií a je vůči NATO ostražitý. Donald Trump považuje všechny smlouvy, které Spojené státy uzavřely před jeho vstupem do Oválné pracovny za podvod umožňující cizincům drenážovat americkou velikost.

Neochota Německa stát se silnou vojenskou mocností, což lze chápat jako pokání za zvěrstva spáchaná v minulosti, činí z Velké Británie a Francie hlavní ochránce Evropy. Zatímco Berlín a Paříž představovaly hlavní politickou osu evropského projektu, Paříž a Londýn představovaly osu evropské bezpečnosti.

Mezitím však Emmanuel Macron a Angela Merkelová zintenzivnili rozhovory o vojenské spolupráci Evropské unie. Britští představitelé říkají, že Paříž a Berlín blafují – že jde jen o rétorické gesto, které bez NATO nic neznamená. Nesoudržné rozhovory o evropské armádě přispěly ke strachu britských euroskeptiků z tajných bruselských úkladů spočívajících v rozpuštění národních států do jednoho rozsáhlého superstátu.

Diplomaté na obou stranách kanálu bojují o záchranu stávající evropské bezpečnostní sítě, zatímco okolo nich krouží brexit - nacionalistická bouře, která z vymyšlených problémů dělá problémy skutečné. Zrovna ve chvíli, kdy Británie potřebuje prozíravé zhodnocení svého strategického směřování, na horizont spadla mlha brexitu. Nemůžeme ignorovat společné zájmy a dějiny, které nás spojují s Evropou.

Celý text v angličtině ZDE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
8967

Diskuse

Obsah vydání | 12. 2. 2019