8. květen 1945: Den dočasné účelové záchrany genetického materiálu

8. 5. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Z poválečných textů Ferdinanda Peroutky či Záviše Kalandry opatrně našlapujících kolem horké kaše poznáte nejlépe, že vítězství SSSR nad Hitlerovým Německem do našich končin svobodu rozhodně nepřineslo. Přišli jsme o ni již předem, díky Benešovu paktování se Stalinem od roku 1943. Co ovšem porážka Střední skupiny německých vojsk nepochybně zajistila byl v pořadí již druhý odklad konečného řešení "české otázky".


Hitler odložil plány na definitivní germanizaci českomoravského prostoru do doby po vítězné válce. Mezitím mu český zbrojařský průmysl měl pomoci zajistit zásobování fronty. Pokud by Hitler skutečně válku vyhrál, Češi měli být částečně germanizováni, částečně vyhubeni, částečně vysídleni.

S těmito plány byl po porážce Třetí říše pochopitelně konec. Stalin měl totiž vlastní.

Jestliže německé návrhy počítaly se zařazením patřičně selektovaných Čechů do ozbrojených sil Třetí říše teprve po úspěšném poněmčení, Stalin rozhodně nebyl tak cimprlich. Korejská válka v roce 1950 sice na jedné straně znehodnotila plán nadělat z Čechů kanonenfutr pro boj s renegátskou Jugoslávií, ale na straně druhé poskytla i záminku k urychlení příprav na 3. světovou válku. Ty zahrnovaly jednak tzv. železnou ekonomickou koncepci, jež plně podřídila hospodářství sovětských satelitů vojenským potřebám, jednak budování nikoliv již pěších sil pro boj v balkánských horách, ale primárně obrněných jednotek určených k útoku na západní část Německa. Při něm měly nasazené čs. síly vykrvácet a předat štafetu čerstvým mobilizovaným sovětským jednotkám. A civilní obyvatelstvo by v jaderném konfliktu ve Střední Evropě samozřejmě utrpělo mnohem více, nežli vojenský personál. Český národ by po vítězné Stalinově válce neexistoval o nic více, než měl existovat v případě Hitlerova definitivního vojenského úspěchu.

8. května 1945 byli tedy obyvatelé obnoveného a o Podkarpatskou Rus zmenšeného Československa zachováni při životě, aby mohli následně posloužit imperiálním plánům Kremlu. Totalitní režim, který podle vlastních zvrhlých výzkumů označil 45 % Čechů za rasově přijatelné a hodné fyzického zachování, vystřídal jiný, kterému ani podle ideologických kritérií na Češích v konečném důsledku nesešlo. Beze všeho mohli následovat osud jiných národů, jimž se dostalo stalinské "péče": Zdecimovaných Ukrajinců, deportovaných Čečenců nebo Židů.

***

Dodnes přesně nevíme, který z bývalých kumpánů společně rozpoutavších 2. světovou válku - zda Hitler, či Stalin - nesl přímou odpovědnost za zavraždění většího počtu Rusů. V tomto světle je tedy třeba vidět i úlisné řeči o nesplatitelných obětech sovětského obsazování českomoravského prostoru, které nás údajně navždy zavázaly vůči "osvoboditelům". Kdo si prokazatelně neváží ztracených životů, nemá se jimi co ohánět v debatě. Kde 70 % obyvatelstva dodnes obdivuje masového kata, povídačky o ctění padlých nemohou znít jinak než naprosto falešně.

Za fyzické přežití českého národa patrně nejvíce vděčíme faktu, že Stalin nakonec zdechl dříve, než stačil rozpoutat další světový konflikt.

S přežitím morálním je to však - jak každodenně připomínají aktuální zprávy - mnohem a mnohem složitější.

1
Vytisknout
11635

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019