Náčrt politické ekonomie úpadku americké bezpečnosti

13. 5. 2019 / Karel Dolejší

Americká bojová plavidla se i během nynější krize drží mimo Perský záliv, neboť se velení U.S. Navy obává íránských protilodních balistických raket s protiradarovým naváděním Chalídž Fars o doletu 300 km ZDETo výrazně prodlužuje reakční dobu, kterou má k dispozici íránský systém PVO - a vzhledem k omezenému doletu stíhací konfigurace amerických palubních strojů typu F/A-18 Super Hornet (1 472 km) i významně omezuje operační možnosti amerických námořních leteckých sil. - Severní Korea nově disponující kopií či napodobeninou ruské kvazibalistické střely krátkého doletu Iskander ZDE zase dokáže využít slabin vrstveného amerického systému protiraketové obrany a mohla by dopravit termojadernou hlavici na jih poloostrova na pomezí palebných obálek (firing envelopes) antiraket systémů Patriot a THAAD.

Někdejší kampaň proti plánované radarové základně v ČR kromě jiného argumentačně stavěla na tvrzení, že prý íránský program vývoje balistických raket je víceméně podvod ZDE, zatímco severokorejské střely jsou údajně z konstrukčního hlediska ve slepé uličce, neboť používají raketové motory na pevné pohonné hmoty ZDE. Zmíněná argumentace byla chybná již v době svého vzniku - a nyní je již chybná zcela zjevně. Írán se zručně chopil původně čínské myšlenky a zavedl účinné protilodní balistické střely, díky nimž vlastní íránská zóna A2/AD sahá přinejmenším do vzdálenosti 300 km od pobřeží. A KLDR navzdory protiradarovým "odborníkům" sáhla právě po raketových motorech na pevné pohonné hmoty - jak u mezikontinentálních střel, tak v případě vlastní verze ruského Iskanderu.

Jestliže proponenti původního Bushova systému protiraketové obrany často ohýbali výsledky zkušebních střeleb i fakta o raketových systémech "darebáckých států", totéž dělala často i protistrana znevažující šmahem všechny potenciální raketové hrozby.

Ovšem klíčové raketové technologie mezitím difundují po celé planetě mnohem a mnohem rychleji, než si dokážou či chtějí připustit protiameričtí míroví aktivisté - zatímco bohatě financovaný americký protiraketový systém ani po mnoha letech vývoje nevykazuje efektivitu, která by alespoň přibližně ospravedlnila astronomické náklady v něm utopené. Díky neuvěřitelné neúčinnosti akvizičních mechanismů Pentagonu nové hrozby vznikají za malý zlomek nákladů, srovnáme-li je s nedostatečně účinnou obranou proti nim. Tímto způsobem mohou i mnohem chudší země ohrožovat výrazně bohatější protivníky, protože fungující útočné zbraně dokážou pořídit opravdu výrazně levněji než stále nepřesvědčivá protiopatření.

A to stále hovoříme o relativně muších vahách, jako je Írán či KLDR. Pokud jde o velmocenské soupeření s Čínou a Ruskem, americké ozbrojené síly se zřejmě nemohou spoléhat ani na své bohaté bojové zkušenosti - a vyhlídky na možný střet by rozhodně nevedly k jednoznačně optimistickým závěrům ZDE ZDE.

Je tedy nejvyšší čas vzít na vědomí, že se západní ozbrojené síly jako celek přinejmenším od roku 2001 zanořily do slepé uličky protipovstaleckých operací, přičemž postupně ztratily schopnost vyhrávat konflikty s organizačně a technologicky relativně rovnocennějšími protivníky.

Tím kdo by uvedené měl registrovat mezi prvními jsou samozřejmě notoričtí strašitelé dalšími a dalšími imaginárními americkými invazemi...

-1
Vytisknout
4816

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019