Sdělovací prostředky by antropogenní změny klimatu měly považovat za prokázaný fakt

3. 10. 2019 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Pokud se zaposloucháte do komentátorské debaty, již Český rozhlas Plus vysílal poslední zářijový den, můžete snadno nabýt dojmu, že banality jako je dikce či údajná hysterie Grety Thunbergové jsou relevantní témata k diskusi. A nejen to. Antropogenní změny klimatu nejsou podle mínění redaktorky týdeníku Echo Lenky Zlámalové prokázaným faktem, neboť výkyvy klimatu tu přece byly vždy a žádné zásadní nebezpečí nám nehrozí. To je klasický, byť jediný argument, s nímž popírači antropogenního globálního ohřívání (ano, pojem oteplování již pomalu nahrazuje termín ohřívání) mohli až do nedávna bezstarostně šermovat.

Zlámalová v éteru bezostyšně lže, když tvrdí, že žádný vědecký konsenzus ohledně klimatických změn neexistuje. Tato odborná shoda přitom nyní osciluje od 97 procent (NASA) až po takřka sto procent (hlavní autor studie o vědeckém konsenzu na toto téma). Jan Vávra a další hosté včetně jakéhosi biologa lajícího Číně (Peking však nyní po Washingtonu převzal roli globálního lídra v boji proti klimatickému rozvratu) tento blábol buď akceptovali, anebo jej přešli rozpačitým mlčením.

Totéž se týká i historických klimatických výkyvů. Nedávný výzkum ukázal, že klimatické změny, k nimž docházelo během posledních dvou milénií, zasahovaly pouze 40 procent zemského povrchu, zatímco nyní jde o globální fenomén nemající za posledních 2000 let obdoby co se rozsahu a intenzity týče. Autoři výzkumu antropogenní globální oteplování přirozeně berou za daný fakt. Tuto informaci zveřejnily všechny významné světové sdělovací prostředky, takže by ji moderátor diskuse o klimatických změnách mohl znát. 

Ano, ke slovu se dostali i ti, kdo lidmi způsobené klimatické změny považují za prokázaný fakt, leč samotné téma se kvůli populistům typu Zlámalové stává kontroverzí. A to právě v době, kdy je zapotřebí odvrátit stávající kurs směřující ke klimatické apokalypse. Komentátorka, jež nedávno vyjádřila obdiv k pracovitému oligarchovi Kellnerovi, se natolik děsí klimatického aktivismu, který je však tváří v tvář politické a ekonomické zvůli potřebný jako sůl, že pomalu vyvolává duchy Rudých Khmérů. Nicméně "uměřenost", jak po ní Zlámalová ve shodě s Václavem Bělohradským volá, není na místě, jelikož světoví lídři včetně liberálního výkvětu (Justin Trudeau) aktivně spolupracují s fosilním průmyslem, takže se na destrukci klimatu aktivně podílejí. A obavy o prosperitu západních středních vrstev nejsou na místě, když změny klimatu představují patrně největší ekonomickou příležitost od průmyslové revoluce.

Ještě bych snad pochopil, kdyby k takto laděným diskusím docházelo někdy před dvaceti, patnácti lety, přestože už tehdy bylo zjevné, že před námi stojí hrozba globálních proporcí. Nyní je na prázdné tlachy pozdě; je třeba se bavit o možné implementaci smysluplného klimatického plánu, a to navzdory nepříznivé geopolitické konstelaci. Jenže věrozvěstové trhu bez přívlastků, k nimž Lenka Zlámalová neodmyslitelně patří, přece nemohou zpochybňovat dysfunkční politický systém, díky němuž se ocitli v privilegovaném postavení, o které se nyní strachují. Tomuto světu odmítají rozumět a bojí se ho.

Hovořme ale o prohlubující se nerovnosti ve společnosti, o přetrvávající izolaci a atomizaci lidí; o frustraci vyvěrající z neschopnosti cokoliv změnit – to vše na pozadí nevídané environmentální destrukce: to jsou zásadní témata, a nikoliv plytký moralismus nad chováním šestnáctileté aktivistky.

 

 

2
Vytisknout
4618

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2019