National Endowment for Democracy: Anatomie měkké moci impéria

12. 12. 2019 / Daniel Veselý

V uplynulých letech se slovo „nevládka“ stalo hanlivým označením zejména pro organizace pomáhající uprchlíkům a migrantům, které svoji činnost mnohdy realizují prostřednictvím grantů. Jestliže konání těchto uskupení mnohdy substituuje aktivity neschopných a indiferentních vlád a je úctyhodné - z části i proto, že obnažuje impotenci námi volených představitelů; něco jiného platí pro skutečné „politické neziskovky“, které se snaží vytvořit facelifting pro zpravidla zhoubnou politickou agendu velmocí. Třebaže se strategie tu či onde nutně liší, platí to pro všechny mocné státy nehledě na jejich ideologickou afiliaci.

Nevládní organizace National Endowment for Democracy (NED) představuje vlídnou tvář americké zahraniční diplomacie už téměř čtyři dekády. NED je financována hlavně americkým Kongresem a vládou USA. Svou činnost zahájila v roce 1983, kdy v Oválné pracovně úřadoval prezident Ronald Reagan, aby prosazovala demokracii v zahraničí. Historik William Blum poznamenává, že vytvoření NED mělo za cíl eliminovat stigma spojené s tajnými a často drastickými operacemi CIA. Blum tuto „nevládku“ obviňuje z manipulace voleb v zahraničí, například ve Venezuele, Nikaragui, na Haiti - a dokonce i na Slovensku.

Vzhledem k tomu, že Reaganova administrativa v průběhu 80.let otevřeně i skrytě financovala a zásobovala zbraněmi neofašistické junty a jejich proxy síly ve Střední Americe, má NED už od narození morální škraloup – přihlédneme-li k veřejným deklamacím o demokracii. Stovky tisíc obětí Reaganových teroristických válek v Centrální Americe představovaly pro novorozenou NED nedůstojné memento.

NED patrně nejvýstižněji charakterizoval Allen Weinstein, který pomáhal s legislativou při zakládání této organizace. Weinstein v roce 1991 prohlásil: „Spousta věcí, které dnes provádíme, se před 25 lety uskutečňovaly tajně prostřednictvím akcí CIA.“ Přestože se NED profiluje jako nevládní organizace, od roku 1991 od amerických vlád inkasovala pět miliard dolarů. Je proto prakticky nemožné, aby se NED nepodílela na kontroverzních, ba dokonce zločinných akcích, když její rozpočet podstatně navýšil jeden z předních architektů irácké invaze George W. Bush. Bývalý americký prezident tímto způsobem financoval takzvané demokratizační programy na širším Blízkém východě, kde sám zahájil dvě katastrofální okupace.

O spolupráci NED se CIA a jejich vztazích s dalšími „nevládkami“ při „prosazování demokracie“ po celém světě psal americký sociolog zabývající se politickou ekonomií a globalizací William I. Robinson v publikaci s názvem Promoting Polyarchy: Globalization, US Intervention, and Hegemony. Kritické hodnocení aktivit NED, jejích vazeb a součinnosti s dalšími kontroverzními tělesy v roce 2006 vyjádřili také autoři a spolupracovníci „nové nadace progresivních amerických vědců, právníků a aktivistů“ s výstižným názvem International Endowment for Democracy (I.E.D.). Zde nalezneme zvučná jména specialistů z různých oborů (někteří jsou už bohužel po smrti) a z velké části kritiků americké zahraniční i domácí politiky: Ramsey Clark, Gore Vidal, Howard Zinn, David Harvey, Immanuel Wallerstein, Richard Wolff atd.

Není tudíž příliš divu, že je minulá i současná činnost NED svázaná s děním v zemích nebo administrativních regionech, které mají tradičně špatné vztahy s Ruskou federací (Ukrajina, Gruzie a bývalé svazové republiky) nebo s Čínou (Tibet, Hongkong). Tak kupříkladu na Ukrajině, jež představuje pomyslné jablko sváru mezi Západem a Ruskem, NED utratila stovky tisíc dolarů za podporu nezávislých médii na Krymu, v Donbasu, v Charkově a jinde. Některé z grantů financují různé programy dokonce v samotném Rusku a Číně, kde, jak stojí psáno na webových stránkách NED, lidé čelí „signifikantním systémovým výzvám k demokratizaci“.

Spojené státy tedy tyto dvě velmoci, jež vnímají jako ohrožení své dominance, potřebují za každou cenu vnitřně podemlít. Neútočí jen na měkký podbřišek, ale přímo na solar. Bylo by poučné sledovat, jak by na působení čínských a ruských politických neziskovek reagovaly Spojené státy u sebe doma nebo u svých spojenců. Pravda, druhá strana má jiné, byť rovněž účinné metody. NED působí i v zemích rozvrácených nebo jinak destabilizovaných Washingtonem. Namátkou třeba v Iráku, Afghánistánu, Íránu, Sýrii nebo Jemenu.

Člověk nemusí být přímo geopolitický génius, aby pochyboval o tom, zda při šíření demokratizační osvěty v režii této nevládky nedochází k obdobné propagandistické mašinérii, k níž se uchyluje prokremelská šeptanda. Nebuďme naivní, že velmoci překypují láskou k pravdě; naopak sledují pouze své partikulární zájmy, aniž by braly ohled na lidská práva jako posvátný celek. 

 

 

 

 

0
Vytisknout
2777

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2019