Stávající krize je posledním důrazným varováním: Takhle už to dál nejde

17. 4. 2020 / Daniel Veselý

Vážený pane Beneši, myslím, že není tak důležité, zda nazvete nelidský systém, který se nyní brutálně odkrývá před našima očima, neoliberálním kapitalismem či feudalismem 2.0. To jsou takové nepříliš plodné akademické debaty. Mám za to, že je nesmírně důležité reflektovat dnešní žalostnou situaci zpětnou optikou, jinak jsme odsouzeni k nepochopení toxického přediva aktuálních mocenských struktur. Primárním úkolem novinářů by podle mého mínění mělo být neúnavné a leckdy frustrující rozkrývání kriminálních vztahů mezi politickou třídou a velkým byznysem nemilosrdně drtících „podzámčí“. Jen tak můžeme předejít pádu do naprostého barbarství. Ano, v ideálním případě by se dalo katastrofě zabránit. Jenže my nežijeme v ideálním světě. Netuším, jak si představujete nezávislé novinářské řemeslo, ale zdá se mi, že mu přisuzujete nadpřirozenou moc.

Píšete, abych spolu s mými kolegy, jimž mylně přisuzujete tytéž ideje, nějakým způsobem docílil socialismu. Mohu s vámi souhlasit v jednom základním bodě: vše napovídá tomu, že přituhuje, a to nejen v České republice, již lze vnímat jen jako nepatrný střípek v geopolitické mozaice. Nejde však jen o vámi popisovanou ekonomickou porobu, protože v sázce je mnohem více. Koronavirová krize nám totiž dost razantně naznačuje, že takhle to prostě dál nejde.

Píšete, že se bojíme nemocí. Četl jste aktuální studii časopisu Science, podle níž bude nutné realizovat „prodlužované nebo přerušované sociální distancování až do roku 2022“, jakož i značné investice do zdravotnictví a výzkumu? Intenzivní nákaza se může šířit kdykoliv v průběhu celého roku, přičemž její podzimní fáze může být ještě silnější. Pokud nezískáme trvalou imunitu (odhady nyní hovoří o 40 týdnech až dvou letech), infekce tu patrně bude cirkulovat po dobu pěti let. Chcete snad, aby léčba byla ještě mnohem bolestivější, co se veřejného zdraví a ekonomiky týče?

Přitom epidemiologové, Světová zdravotnická organizace a Světové ekonomické fórum nás varovali. Odborníci zvedali významně prst už po epidemii SARSu v roce 2003, ale marně. Ještě větší frustraci musejí zažívat klimatologové, kteří bijí na vrata hluchých déle než 30 let. I přes všechno utrpení, které se bude ještě prohlubovat, jsou na tom všichni Češi relativně dobře. Padají nám snad na hlavu bomby jako v Gaze nebo Jemenu; živoříme snad ve válečným konfliktem rozvrácené zemi nebo v uprchlických táborech?

Selhání je především na straně servilní politické třídy a tuzemského mediálního mainstreamu tvořících téměř 30 let parazitickou symbiózu. Česká média zastihla koronavirová krize v nedbalkách. Popravdě, moc už je nesleduji, protože nedosahují světových standardů. Vím to, protože každý den čtu New York Times a Washington Post.

Dlouhé roky se zaobírám především zločiny Bílého domu (a obecně mocenskou nerovnováhou mezi globálním Severem a globálním Jihem), protože Spojené státy jsou stále nejmocnější zemí světa, i když je po ekonomické stránce dohání Čína. Kritická reflexe USA je zapotřebí zejména proto, že se české vlády vždy naivně domnívaly, že USA jsou jejich spojencem. Už v 90. letech byli naši vrcholní představitelé poučeni, že nejsou rovnocennými partnery tehdejší americké administrativy poté, co byl Václav Havel donucen propustit svého kulturního atašé hudebníka Franka Zappu. Solitér Zappa totiž nemilosrdně kritizoval Reaganovu a Bushovu administrativu. Česká republika tehdy nadšeně budovala kapitalismus podle na Západě zdiskreditovaného ekonomického modelu, zatímco disentní hlasy byly efektivně umlčeny. Není mojí vinou, že zbabělá a servilní média házela klacky pod nohy kritickým hlasům, aby tak proklestila cestu babišovskému populismu – a přitom v tom pokračují vesele dál.

Rýsuje se neoficiální globální aliance tyranů, počínaje Donaldem Trumpem, jemuž zdatně sekunduje jeho brazilský klon Jair Bolsonaro; dále tu máme hinduistického nacionalistu Módího, maďarského „vlastence“ Orbána, izraelského defraudanta Netanjahua, tureckého „sultána“ Erdogana, saúdskoarabského řezníka Mohameda bin Salmána, egyptského trýznitele Sísího apod. A české vlády s některými těmito zločinci bezostyšně udržovaly srdečné vztahy a v některých případech je udržují dodnes.

Tragicky selhává také Evropská unie, když tvrdošíjný odpor „spořivé čtyřky“ vůči koronadluhopisům vedle jiných kritizuje i oblíbenec bankovního sektoru francouzský prezident Emmanuel Macron.

Nevím, zda jste četl mé předchozí texty, ve kterých jsem se snažil poukázat na sebevražednou podstatu korporátního kapitalismu majícího tendence mutovat do dystopického autoritářství. Jeho imunita je nesmírně silná, když v zárodku ubije i mírné snahy o nápravu. Nedávno jsem se podrobně rozepisoval o manipulacích Demokratické strany jdoucích ruku v ruce s hysterickým mediálním povykem nad demokratickým socialistou Berniem Sandersem. Ještě intenzivnější tažení bylo rozpoutáno proti Jeremymu Corbynovi, a to hned ze tří směrů: z médií, vojensko-zpravodajského aparátu, ba dokonce i z vlastní strany, jak ilustruje robustní zpráva obsahující peprnou emailovou korespondencí; zpráva, podle níž blairovští pohrobci pracovali na tom, aby Labouristická strana v roce 2017 neuspěla ve volbách.

Jak chcete v této asymetrické bitvě zvítězit, když je většina lidí buďto lhostejná, pasivní nebo vyhořelá? Jak chcete za této situace budovat socialismus? Toho můžeme docílit pouze soustavnou aktivistickou činností, či přímo aktivní revoltou milionů lidí po celém světě. A třeba u nás to není zhola nemožné; drží nám snad někdo kvér u hlavy?

Již před touto koronakrizí jsem psal o tom, že tento systém vykazuje sebevražedné tendence. Nemám na mysli pouze šokující nerovnost a nevolnické podmínky stovek milionů lidských bytostí. Svět totiž kráčí v ústrety klimatickému rozvratu a jadernému infernu, aniž by ti, kdo mají mediální moc, ustavičně bili na poplach. Jenže nemůžete očekávat pomoc od někoho, kdo se na frustrujícím marasmu sám podílel a podílí. Je to pouze na každém z nás.

Pokud mne tedy viníte z nečinnosti, či dokonce aktivní destrukce životů běžných lidí, pláčete na špatném hrobě.

4
Vytisknout
7472

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2020