Izrael má genocidní úmysly

24. 4. 2024

 
Předběžně však platí, že ačkoli má genocida zvláštní ohlas - a poskytuje snadnější přístup k Mezinárodnímu soudnímu dvoru než většina ostatních zločinů - je nesprávné podceňovat ostatní zločiny. Existují závažné důkazy o tom, že se Izrael v Gaze dopouští válečných zločinů, například nevybíravého bombardování obydlených oblastí, způsobování nepřiměřených škod civilistům a bránění přístupu k humanitární pomoci. Debata o genocidě by neměla zastínit závažnost těchto dalších zločinů.

Žaloba Jihoafrické republiky proti Izraeli pravděpodobně splňuje prvek  trestného činu. Podle ministerstva zdravotnictví Gazy zabily izraelské síly od útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 více než 34 000 Palestinců, z toho zhruba dvě třetiny žen a dětí. I konzervativní odhad 20 000 mrtvých civilistů by výrazně překonal 7 000 až 8 000 bosenských mužů a chlapců ze Srebrenice zabitých v roce 1995, což Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii označil za genocidu.

Jihoafrická republika rovněž zdůraznila izraelské decimování Gazy. Přibližně 1,9 milionu z 2,2 milionu obyvatel Gazy bylo od 7. října vyhnáno ze svých domovů. Přibližně 35 % budov bylo poškozeno nebo zničeno.

Vzhledem k tomu, že již zablokované hospodářství je v troskách, jsou Palestinci v Gaze zcela závislí na mezinárodní humanitární pomoci, aby přežili, ale izraelská vláda pouští do enklávy pouze tolik potravin, aby se zabránilo rozsáhlému umírání hladem, ne však tolik, aby se zabránilo všudypřítomnému hladu a hrozícímu - ne-li skutečnému - hladomoru. Ačkoli izraelská vláda popírá, že by používala strategii hladovění, důkazem toho, že odpírání potravin je záměrné, je to, jak vláda premiéra Benjamina Netanjahua kalibruje dodávky v závislosti na mezinárodním tlaku, zejména ze strany prezidenta Bidena.

Izraelské zničení zdravotnického systému v Gaze - méně než třetina z 36 nemocnic na tomto území je alespoň „do jisté míry funkční“ - způsobilo, že civilní obyvatelstvo je z velké části bez zdravotní péče, ať už jde o akutní zranění způsobená izraelským bombardováním, nebo o běžnější záležitosti, jako je dialýza, léčba rakoviny nebo  péče o těhotné ženy a matky.

Složitější otázkou pro soud je, zda byly tyto činy spáchány s genocidním úmyslem. Jihoafrická republika poukázala na výroky nejvyšších izraelských představitelů, včetně prohlášení prezidenta Isaaca Herzoga z 12. října, že „tato rétorika o tom, že civilisté si toho nejsou vědomi, že se jich to netýká“, je falešná, protože civilisté „mohli povstat“ proti Hamásu (brutální diktatuře), a na výrok ministra obrany Yoava Gallanta z 9. října o boji proti „lidským zvířatům“, který se netýkal pouze Hamásu, jak někteří tvrdí, ale v diskusi o obléhání, které se týká všech obyvatel Gazy.

Popírajíce genocidní záměr, izraelští právníci citovali varování, která byla civilistům dána, aby se evakuovali, ale izraelské síly pak často bombardovaly evakuační trasy a údajné „bezpečné“ zóny, kam civilisté prchali, a pak je připravily o dostatečné množství potravin, vody a lékařské péče.

Izraelští právníci obviňovali Hamás z používání „lidských štítů“ a budování tunelů v obydlených oblastech, ale to nevysvětlovalo reakci izraelských sil - opakované použití masivních dvoutisícových bomb, což je zbraň, která zabíjí, zraňuje a ničí v širokém okruhu a je zcela nevhodná pro hustě obydlenou oblast, jako je Gaza. Nevysvětluje to ani nízkou úctu k životu civilistů, která se odráží například v pravidlech nasazení, jež umožňují zabít sedm pracovníků World Central Kitchen, kteří opouštějí známý sklad potravin a cestují ve třech různých autech, protože se izraelský voják (mylně) domníval, že v jednom z aut může být ozbrojená osoba.

Největší překážkou pro zjištění genocidního úmyslu může být dřívější rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ve věci Chorvatsko vs. Srbsko, že pokud není úmysl výslovně uveden, lze jej vyvodit z jednání, pokud „je jediným závěrem, který lze z daného jednání rozumně vyvodit“. Vzhledem k tomu, že v tomto případě bylo zabíjení rovněž spácháno za účelem nuceného vysídlení, soud rozhodl, že z něj nelze vyvodit genocidní úmysl.

Toto rozhodnutí je sporné z hlediska dokazování, protože by mělo být dostatečné pro přesvědčivý závěr o genocidním úmyslu, nikoliv jediné možné. Rovněž pravděpodobně nesprávně vykládá Úmluvu o genocidě. Soud měl zřejmě na mysli „konečné řešení“, kdy nacisté po určitém okamžiku zabili všechny židy, které našli. Úmluva však definuje genocidu také jako úmysl zničit skupinu „částečně“.

V případě Gambie proti Myanmaru soud shledal věrohodný případ genocidy, která byla použita jako prostředek k dosažení jiného cíle. Muslimové z kmene Rohingya byli zabiti v dostatečném počtu - odhadem 7 800 - a 730 000 jich uprchlo do Bangladéše. Soud však rozhodl v souvislosti s nižšími důkazními požadavky na žádost o předběžná opatření; ve věci samé zatím nerozhodl.

Krajně pravicoví ministři Netanjahuovy vlády, Bezalel Smotrich a Itamar Ben-Gvir, usilují právě o takovou masovou nucenou (i když podle nich „dobrovolnou“) deportaci palestinského civilního obyvatelstva z Gazy. Tento cíl by byl zjevným válečným zločinem, ale soudní judikatura naznačuje, že by mohl zvráceně poskytnout obranu před genocidou.

Soud by měl své dřívější rozhodnutí přehodnotit. Rozhořčení nad tím, že izraelská vláda z velké části ignoruje předběžná opatření, která soud pro Gazu dvakrát nařídil, by mohlo soud k tomuto kroku přimět. Ale dokud tak neučiní, ti, kteří předpokládají, že z ničivého jednání Izraele v Gaze vyplyne závěr o genocidním úmyslu, mohou být zklamáni.

Kenneth Roth, bývalý výkonný ředitel organizace Human Rights Watch, je hostujícím profesorem na Princetonské škole veřejných a mezinárodních záležitostí a vedoucím pracovníkem Carrova centra pro politiku lidských práv na Harvardově Kennedyho škole.