Dobrovolně v síti
28. 7. 2020 / Albín Sybera
Kterak v zájmu upevňování korporátního vlivu přituhuje infantilizace české společnosti a veřejného diskursu o minulosti
V polovině července uveřejnil Deník N text o financování nákupu CME (mediální společnost provozující televizní stanice v Bulharsku, Česku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku) skupinou PPF, či modernizace slovenské jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice skupinou EPH (ZDE).
Na financování obou projektů se podílí bývalá banka RVHP, tedy Mezinárodní investiční banka, ve které je Ruská federace se 47,63% největším podílníkem. Pro srovnání, tak Česko se svým podílem ve výši 9,64% se řadí na čtvrtou příčku (viz. například web MFČR).
Jedním z nejzajímavějších hledisek celé záležitosti je přitom samotná reakce představitelů PPF a EPH. Podle nich se jedná o standardní finanční úkon, který se navíc na celkových objemech předmětných projektů podílí velmi nízkým procentem (například v případě financování akvizice CME se jedná o 20 mil EUR z celkových 1,15 mld. EUR).
V reakcích společností obou českých miliardářů je ale naprosto potlačen bezpečnostní rozměr „podnikání“ s MIB (zda je v tom záměr, ví pouze vedení a majitelé PPF a EPH). Nezáleží přece tolik na tom, zda se MIB podílí na financování strategických projektů PPF a EPH jedním, dvěma, anebo dvaceti procenty.
Mnohem podstatnější je skutečnost, že banka, ve které má hlavní slovo Ruská federace, tedy kleptokratický okruh blízkých Vladimira Putina, tak naprosto oficiálně a legálně disponuje dokumenty a údaji o struktuře financování akvizic klíčových telefonních operátorů a mediální společnosti ve střední a jihovýchodní Evropě (kromě akvizice CME využila PPF i prostředky z MIB při akvizici dceřiných společností Telenoru v Maďarsku, Srbsku či Černé hoře), či o struktuře financování modernizace JE Jaslovské Bohunice na Slovensku.
Obdobnou rétoriku zaujali také maďarští vládní představitelé, když komentovali podmínky přesídlení MIB z Moskvy do Budapešti na jaře loňského roku. Maďarské úřady nemají možnost MIB jakkoliv regulovat či kontrolovat, zaměstnanci MIB disponují maďarskými diplomatickými pasy a Maďarsko musí zajistit vstup spolupracovníkům MIB bez ohledu na jejich státní příslušnost (server Index.hu o přesunu MIB ZDE).
Tyto podmínky přesídlení obratem vyvolaly spekulace o možnostech využívání MIB za účely obcházení amerických sankcí reagující na okupaci Krymu a válku na východní Ukrajině.
Podle MIB a Viktora Orbána se ale jednalo o standardní operaci a obě strany zdůrazňovaly mezinárodní rozměr MIB. Například v tiskovém vyjádření MIB je obzvláště zajímavá argumentace, ve které MIB „empaticky odmítá“, že by měla být klíčovým nástrojem ruského zpravodajství.
MIB zdůrazňuje, že po celou dobu její padesátileté existence „nebyly zaznamenány žádné případy činnosti neslučující se se statutem mezinárodního úředníka“. Nejenom tedy, že tímto zvláštním jazykem MIB zjevně odvádí pozornost od vazeb svého předsedy Nikolaje Kosova například na ředitele ruské státní banky VTB Andreje Kostina (na sklonku loňského roku mezinárodně proslaveného zdokumentováním opulentních darů neodpovídajících Kostinově gáži pro jeho milenku a televizní moderátorku Nailu Asker-Zade).
Stejně tak se MIB nerozpakuje hovořit i o své minulosti v éře RVHP jako o legitimní činnosti respektované mezinárodní instituce, a zcela tak ignoruje politický rozměr činnosti RVHP a roli MIB (viz. například připomínka fungování RVHP v podání Radiožurnálu).
Je pozoruhodné, že zatímco se PPF snaží profilovat jako svobodu milující korporace odsuzující praktiky předlistopadového režimu – například formou masivní kampaně O2 "Svoboda není samozřejmost" – tak v případě MIB „PPF nedisponuje informacemi, které by umožňovaly Mezinárodní investiční banku vyloučit ze standardních mezibankovních operací“.
Co se EPH týče, tak mluvčí skupiny, bývalý reportér TV Nova, České televizi, publicista a bývalý tiskový mluvčí MF ČR Daniel Častvaj uvedl, že „EPH považuje MIB za kredibilní banku a nespatřuje žádný problém mít s ní standardní obchodní vztahy“ a navrch zdůraznil, že „MIB je banka, která nepodléhá žádným restrikcím nebo sankcím“.
Je poměrně zarážející vidět absenci české veřejné diskuse v tomto ohledu. A to obzvláště v době, kdy jsou čeští i mezinárodní historici napadáni z údajně málo kritického pohledu na komunistickou éru v Československu (komentář pro Alarm ZDE, anebo rozhovor BL s Muriel Blaive ZDE). To, co by mělo být v podstatě samozřejmou diskuzí o povaze bádání a práce historika, tak v českých podmínkách dokáže zastínit mnohem zásadnější témata.
Na příkladech PPF a EPH je krásně vidět jak se v zápalu „boje“ o minulost česká veřejnost dokonale odzbrojila před skutečnými bezpečnostními hrozbami současnosti. Stačí, aby skupiny Petra Kellnera a Daniela Křetínského vyjádřily názor, že se v souvislosti s MIB jedná o standardní finanční kroky, a diskuse o zabezpečení strategických odvětví v Česku a na Slovensku (jako digitální a mediálního prostor či jaderná energetika) je v podstatě ukončena. A to ještě PPF ani nedokončila převzetí CME.
Diskuse