Rouškový disent

20. 8. 2020 / David Marenčák

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

S prvním uvolňováním covidových opatření se rozbujelo anti-rouškové rebelství stejně statečně a zpozdile, jako se po Sametu rozbujel antikomunismus. Titíž bojovníci, kteří ještě v ´48 srdnatě bojovali s ck mocnářstvím, i dnes mají neochvějný smysl zbabělců, kteří začnou bojovat s nepřítelem, až když je poražen (lhostejno či zdánlivě či doopravdy). Vykřikovat cosi o náhubcích, rouškové totalitě, symbolickém umlčování, o účinnosti roušek jako plotu tito bojovníci umí jen tehdy, když jim za to nic nehrozí a čím více dostávají v médiích všeho druhu více prostoru, tím více halasí z plných plic o tom, jak jsou utlačovaní, což je ovšem starý konzervativní zvyk.

Je zvláštní, že nejzavilejší odpůrci roušek jsou nápadně často také největší sobci, bezohlední proponenti práva nejsilnějšího, často mluví o individualismu, já mi mně, pro sebe pro mne a přes všechny boční zástupné argumenty je z jejich řeči patrné, že když se dočetli, že roušky chrání ostatní a z drobného nepohodlí jim nekyne žádný přímý a okamžitý zisk, v duchu pravicového jájínkovství počali hystericky brojit proti kusu látky, jako by se jednalo o kolonoskopickou sondu z kaktusů.  Na rozdíl od USA, kde je tato věc plně spjata s trumpismem, u nás jde o perverzi antiestablishmentového sentimentu. Když „babiš“ do médií poví, že si máme utírat půlky po velké potřebě, řada lidí to automaticky vezme jako pokyn to nedělat a zajdou tak daleko, že najdou spoustu neprůstřelných argumentů, proč je tento hygienický úkon špatná věc.

Dne 17. 8. 2020 nařídila dočasná vrchnost v kravatách opětovné, leč velmi omezené nošení roušek od počátku školního roku. Je to odůvodněný preventivní krok a jako vždy, dalo by se sáhodlouze diskutovat o jeho podobě, jeho alternativách a možnostech.

Vzhledem k tomu, jak stihl rouškový disent rozrůst, jak zbývající doporučení a omezení jsou povětšinou zcela ignorována (distancování, hygiena, cestování atd.) bude teď zajímavé sledovat, jak se to vyvine. Pokud se bude uplatňovat kontrola a represe, když už nic jiného, strach donutí lidi roušky nosit. Pokud ale nebudou nařízení vymáhána, jediný masový výsledek bude posměch, plno vtípků, memů a dramaticky rostoucí počty nakažených.

Zajímavé bude i sledovat, co postupně přinese samotný počátek školního roku a následný podzim. Získaný reakční čas brutální brzdou na jaře, který jsme vesměs jen bez užitku prožírali, právě skončil. A máme jen uondaný a otrávený lid, kterému otrnulo a touží po "byznysu jako obvykle" více než kdy jindy, hloupou karanténu, již nyní do krajnosti zahlcené a vyčerpané hygienické stanice a opruzené specialisty, kteří už teď posílají lid místo na testy někam, kde slunce nesvítí. Touha vyřešit i tento problém popření, či jedovatou nadějí, že externality vlastního negativního chování jako obvykle odskáče někdo jiný, je mimořádně silná.

Množí se svědectví, kterak se už nyní lidé s příznaky, s prokázaným kontaktem covid pozitivních, nemohou dočkat testů, jsou neurvale okřikováni, cejchováni jako hysterici, odmítáni. Není nejmenších pochyb,  že takové případy nabydou na početnosti, nejspíš i do té míry, že pro obvodní lékaře přestane koronavirus existovat a od podzimu bude úplně vše jen viróza, rýmička a nachlazení.

Spolu s rouškovým disentem se opět roztočí morová klika se svým promořováním. Zrecyklují všechna možná i nemožná a zejména vyvrácená tvrzení, smyšlenky, spekulace a přihodí nějaká nová. Opět budou žvatlat o švédské cestě, o tom, že je to jen horší chřipečka, jako by pravá chřipka byla nějaká banální nemoc a spojení „chřipkové prázdniny“ jsme neslýchali každou tužší zimu. Opět se roztrhne pytel se zaříkáváním ekonomických expertů na cokoli s cílkovým syndromem, že ekonomice je potřeba obětovat stařešiny, nemocné nebo  kohokoli, kdo by chtěl stát v cestě neomezenému růstu růstů a nekonečné ziskovosti.

Zažehnané riziko znamená zvýšení rizika následného, vinou falešného pocitu bezpečí, či posíleného popření, že žádná hrozba nebyla reálná.

Máme se nač těšit.

1
Vytisknout
8176

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2020