Rouškový disent
20. 8. 2020 / David Marenčák
Ilustrace:20. 8. 2020 / Beno Trávníček Brodský
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous Po jarní covidovém entrée to vypadalo, že jsme se hezky zklidnili... ve vzduchu přestaly řádit tisíce letadel, na silnicích byl najednou prostor i pro slušné řidiče, kteří se nikam neženou; a celkově se zdálo, že jsme si dali konečně říct a pochopili, že ve věčném stresu a běsu se žít nedá. Bohužel - jen klam. Jakmile se otěže nařízení uvolnily, opět vypuklo všeobecné šílení, místy snad ještě násobené nuceným půstem. Teď je za dveřmi roční období, které samo o sobě vybízí ke klidu, rozmýšlení, upořádání si hierarchie hodnot, což bude opět násobeno dopady přítomnosti pandemického viru. Kdy už jindy bychom měli výrazně přibrzdit, občas zastavit, uklidit si v duši i v domácnosti, zabývat se koníčky, na které "není čas" - prostě kritickou dobu využít ke skutečnému životu na úkor běsnění - bláznění - honění se za kdečím, často z pochybných důvodů. Hlavním cílem je přece vyhnout se nákaze virem, jejíž důsledky, jak vědci postupně zjišťují a zveřejňují, mohou pro kohokoli být nedozírné a dožít se tak v klidu a pohodě funkční, bezpečné a všem dostupné vakcíny. Mohu-li tedy přátelsky požádat: Dobrzdit - doskákat - pohoda - POHOV:-)
Diskuse