Zelený vodík: Palivo s potenciálem chránit klima

11. 12. 2020

čas čtení 3 minuty
V bitvě se změnou klimatu je zelený vodík chválen coby potenciální zázračné palivo, které může pomoci nejšpinavějším odvětvím omezit uhlíkové emise.


Samotný vodík může mít spoustu využití, ale vlády a společnosti se stále více upínají k tomu, jak vyrábět tento zdroj způsobem přátelským ke klimatu.

Vodík představuje hojný zdroj, který při spalování jako palivo nevytváří žádné škodlivé emise. Jeho využití k pohonu kosmických raket mnohé vedlo k tomu, aby ho označili za budoucnost dopravy. Evropská firma Airbus tvrdí, že chce uvést do provozu první komerční letoun poháněný vodíkem v roce 2035. Mnozí z hlavních výrobců aut již vyrábějí modely využívající vodíkových palivových článků.

Tvůrci dopravní politiky si všímají. V Německu a Itálii připravují plány vodíkových vlaků.

V proslule špinavých odvětvích je vodík považován za zvlášť slibnou alternativu fosilních paliv. Výrobci oceli jako německý Thyssenkrupp experimentují s pecemi poháněnými vodíkem.

Existuje široká shoda na tom, že vodíkové palivo má ohromné potenciální výhody, ale proces jeho výroby je dosud předmětem vášnivých sporů.

Vědci po staletí vědí, jak vyrábět vodík z vody procesem zvaným elektrolýza, při němž elektrický proud prochází vodou a štěpí ji na vodík a kyslík.

Ale tento proces vyžaduje energii - která je právě nyní vyráběna z velké části spalováním uhlí a zemního plynu.

Podle Mezinárodní energetické agentury vyvolala globální výroba vodíku v roce 2017 830 milionů tun oxidu uhličitého - což představuje ekvivalent součtu emisí Indonésie a Británie.

Vlády a společnosti uvažují o třech hlavních možnostech, jak proces výroby udělat čistším.

První je "zelený vodík", který využívá elektrolýzu vody poháněnou obnovitelnou energií. To by omezilo emise, ale zůstává to velmi drahé.

Druhou možností je získávat takzvaný modrý vodík ze zemního plynu a přitom zachycovat oxid uhličitý. Firmy včetně ExxonMobil a ENI prosazují toto řešení, ale proces sekvestrace oxidu uhličitého zůstává nejistý a nákladný.

Třetí možnost nabízí vodík s nízkými emisemi uhlíku vyráběný elektrolýzou, ale využívající proud z jaderných elektráren. Hlavním proponentem této metody je Čína, když jinde ve světě jaderná energie vychází z módy.

EU chce do roku 2050 dosáhnout podílu vodíku na energetickém mixu ve výši 12 - 14 %, oproti dnešním 2 %. Blok odhaduje, že to bude vyžadovat částku 180 - 470 miliard eur.

Nizozemsko, Portugalsko, Německo a Francie již vloni publikovaly vodíkové strategie. Německo vyčlenilo na zelený vodík 9 miliard eur.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7763

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2020