V Británii po čtvrtečních volbách probíhá radikální změna politiky

8. 5. 2021 / Jan Čulík

čas čtení 11 minut
 

V důsledku koronavirové pandemie se  sčítají výsledky čtvrtečních voleb v Británii velmi pomalu, ale jejich hlavní důsledky jsou jasné už teď.

Ve čtvrtek se konaly v Anglii volby do komunálních úřadů, volby primátorů některých měst, včetně Londýna, doplňovací volby do Dolní sněmovny v severoanglickém městě Hartlepool a volby do skotského a do welšského parlamentu.

Obrovskou ranou pro Labouristickou stranu pod vedením právníka a bývalého státního prokurátora Keira Starmera, který měl stranu po ultralevicových výstřelcích Jeremyho Corbyna učinit znovu volitelnou, byla skutečnost, že Labouristická strana přišla o Hartlepool ve prospěch konzervativců, přestože Hartlepool byla historicky bašta Labouristické strany a NIKDY DOSUD v tomto volebním okrsku nezvítězil nikdo jiný než labouristé.

Tentokrát tam zvítězila naprosto neznámá konzervativní kandidátka, která v městě ani nežije a kterou nikdo nezná. Hartlepool je ovšem baštou brexitismu a laburistický kandidát byl proevropský. Vox populi v Hartlepoolu se však v televizi vyjádřil, že labouristé neměli žádný program a ničím místní lidi neoslovili. Odborník na britské voby John Curtice upozorňoval v pátek v britském rozhlase, jak obrovský vliv na výsledky voleb má v Anglii stále v určitých oblastech trvající podpora pro brexit.

V posledních přibližně třech čtyřech týdnech měla Labouristická strana při interpelacích a při jednání v Dolní sněmovně navrch: Boris Johnson tam byl v naprosté defenzívě v důsledku svých osobních  korupčních skandálů a korupčních skandálů své strany, kdy papaláši Konzervativní strany udolili svým neschopným kamarádům protipandemické kontrakty v hodnotě stovek milionů liber. Ukázalo se, že dělnické obyvatelstvo severní Anglie debaty v Dolní sněmovně nesleduje a trumpovsky mu korupční skandály Borise Johnsona a jeho kumpánů vůbec nevadí. Ani jim nevadí, že neschopnost Borise Johnsona a jeho vlády vedla k úmrtí více než 150 000 Britů na covid, což je jedna z nejvyšších úmrtností per capita na celém světě. Zřejmě na voliče působí, že se přibližně od března letošního roku Johnson vzchopil, začal jednat opatrně a v souladu s doporučeními lékařských odborníků, a v Británii úspěšně probíhá očkování - to ovšem provádí velmi efektivně  britské státní zdravotnictví, nikoliv Johnson a jeho toryovští kumpáni.

Je pozoruhodné, jak na dělnické voliče v severní Anglii působí Johnsonovo vystupování - jak to shrnul deník Guardian v titulku "Jabs, Jobs and Hope" - "Očkování, pracovní příležitosti a naděje". Johnson optimisticky lže od dob brexitu anglickým voličům, že všechno bude ve všech ohledech bezvadné, a oni mu věří. Odborář Peter Stefanovic na twitteru upozornil, že i při pátečním povolebním vyjádření v Hartlepoolu pronesl Boris Johnson během asi třicetivteřinového  televizního rozhovoru Johnson znovu celou řadu lží, ale voliči to nevnímají a nevadí jim to:


Někteří komentátoři také poukazují na to, že konzervativní poslanci, zvolení v okrscích za severní Anglii, nejsou v podstatě vůbec konzervativní, a že celkově se Konzervativní strana ekonomicky za dob pandemie posunula neuvěřitelně do centra. V pátek byl v Channel 4 News interviewován Jeremy Corbyn a poukázal na to, že se všichni vysmívali jeho předvolebnímu politickému programu rozsáhlých investic do ekonomiky jako "extremně levicovému", poté, když ve volbách v prosinci 2019 zvítězil Johnson, od začátku pandemie realizoval právě onen "extremistický" Corbynův ekonomický program a do britské ekonomiky napumpoval stovky miliard liber, déle než rok milionům lidí, kteří nemohou vykonávat své zaměstnání, Johnson platí 80 procent jejich příjmů... Jeden  konzervativní primátor v severní Anglii získal ve čtvrtek volební podporu 73 procent!! protože znárodnil místní krachující letiště a umožnil tak jeho další provoz. Velmi netypický konzervativec.

V této souvislosti je komické, že česká vláda navrhuje v pandemii snížení daní...

Nového šéfa Labouristické strany Keira Starmera kritizuje levice i pravice v Labouristické straně, že nezaujal dostatečně ostrý postoj proti Johnsonově vládě a že postoj Labouristické strany je v podstatě prázdný, bez programu. Labouristé mají v Anglii ovšem velký problém, protože jsou v opozici. Dále, je zjevné, že Labouristická strana přestala být stranou dělnické třídy a stala se stranou sofistikovaného městského obyvatelstva (desetimilionový Londýn je ostře proti brexitu a je to v podstatě labouristická bašta). Labouristy v dnešní době volí mladí, univerzitně vzdělaní lidé. Konzervativce volí důchodci a manuální, nevzdělaní pracovníci. Je to velmi podobný vývoj jako ve Spojených státech, kde nejméně vzdělaní voliči hlasují pro Donalda Trumpa.

Dalším neuvěřitelně pozoruhodným jevem v dnešní Británii je, že v důsledku kulturních válek došlo k absolutnímu rozštěpení země - Británie se doslova rozpadá. Už jsem se zmínil o tom, jak zuřivě protikonzervativní je desetimilionový Londýn. Totéž platí o dalších velkých městech (pro Johnsona je naproti tomu venkov, plný důchodců, a dělnická, deprivovaná severní Anglie!). Zuřivě protijohnsonské je také Skotsko a do značné míry i Wales.

Zatímco v Anglii Labouristická strana propadla, jak píšu, mimo jiné i pro to, že je v pandemii nesmírně obtížné efektivně se chovat jako opozice, ve Walesu labouristé pozoruhodně posílili, zřejmě v důsledku popularity šéfa welšské Labouristické strany Marka Drakeforda, který se stal během pandemie celostátní televizní hvězdou v důsledku svých věcných a uměřených tiskových konferencí, na nichž oznamoval protipandemická opatření. Totéž platí i o popularitě skotské premiérky Nicoly Sturgeonové. V principu lze říci, kupodivu zcela na rozdíl od České republiky, kde během pandemie poklesla popularita vládnoucích politiků na 18 procent! (mohou si za to sami, protože jen dokumentují neschopnost českých státních struktur a státní infrastruktury), že vlády všech třech jednotlivých britských zemí, v Anglii, ve Walesu i ve Skotsku, posílily v důsledku akcí proti pandemii. Zdravotnictví je v Británii decentralizované a za protipandemická opatření nesou v jednotlivých zemích odpovědnost čistě místní vlády, skotská, welšská a anglická. Dlouhé měsíce se dává do kontrastu chaotické a blbé vystupování Borise Johnsona s věcným a efektivním vystupováním skotské premiérky Nicoly Sturgeonové.

Zatímco ve Walesu propadla nacionalistická strana Plaid Cymru, požadující nezávislost Walesu, a skoro všechny její hlasy připadly ve Walesu dlouhodobě vládnoucím labouristům, velmi podobné úspěchy zaznamenává ve Skotsku strana skotských nacionalistů Nicoly Sturgeonové, která bezprecedentně, zaznamenává obrovskou popularitu a také zcela bezprecedentně zjevně utvoří už napočtvrté !! po volbách vlastní vládu.

Zatímco v Anglii existuje neférový většinový volební systém, který diskriminuje velkou část anglických voličů, ve Skotsku je většinový volební systém zkombinován s evropským proporčním volebním systémem. Volí se tam do edinburského parlamentu jednak jako v Anglii podle většinového systému poslanci za každý volební okrsek, ale zároveň poslanci proporčním systémem za jednotlivé regiony. Systém je zkonstruován tak, aby bylo nesmírně obtížné pro jakoukoliv stranu získat absolutní většinu. Jak v pátek uvedla Nicola Sturgeonová, získat absolutní většinu ve Skotsku by znamenalo ten systém v podstatě rozbít. Přesto, docela bezprecedentně, jednotliví poslanci za Skotskou nacionální stranu získávají ve svých volebních okrscích kolem 50 procent všech voličských hlasů. Skotským nacionalistům se podařilo například získat poslanecké křeslo ve volebním okrsku Edinburgh Central, které dosud zastávala odcházející šéfka skotské pobočky Johnsonovy Konzervativní strany. Celkem, kupodivu, zaznamenává při vyhlašování výsledků dosud Skotská nacionální strana po třech volebních obdobích svého vládnutí ! mírný nárůst podpory o 1-2 procenta.

Volby do skotského parlamentu jsou především o ústavním problému možné nezávislosti Skotska. Proto byla ve čtvrtek nesmírně silná volební účast, až 70 procent. Skotská nacionální strana chce uspořádat o nezávislosti Skotska, pokud zvítězí, nové referendum. V tom ji podporuje Strana zelených, na jejíž poslanecké podpoře možná bude Skotská nacionální strana záviset, jako i v dosavadním funkčním období. Všechny ostatní politické strany ve Skotsku, liberální demokraté, konzervativci a do určité míry i labouristé, jsou proti referendu o skotské nezávislosti a vedly předvolební kampaň víceméně jen na toto téma. Doslova hystericky se ve Skotsku chovala Konzervativní strana, která vlastně neměla jiný program než ZAMEZIT NIČIVÉMU REFERENDU O NEZÁVISLOSTI! Konzervativci billboardy voliče vyzývali, aby hlasovali v jednotlivých volebních okrscích takticky, pro tu unionistickou stranu, která tam má největší možnou šanci zvítězit nad skotskými nacionalisty. Kromě podpory skotské nezávislosti existuje ve Skotsku samozřejmě značné množství voličů, kteří rozbít Británii nechtějí, a zdá se, že v několika volebních okrscích se taktické hlasování pro liberální demokraty, konzervativce či labouristy opravdu uskutečnilo. Proto v sobotu dopoledne, kdy nejsou známy ještě volební výsledky z proporčniho hlasování v regionech, je možné, že strana Nicoly Sturgeonové nedosáhne absolutní většiny a bude muset spoléhat na podporu zelených.

Jak jsme informovali jinde v Britských listech,  problém nezávislosti Skotska bude nyní pro Johnsona hlavním bolením hlavy. Johnson nyní znovu opakuje, že nové referendum nepovolí.To povede k posílení touhy Skotů po nezávislosti...

Postscript: Po pomalém sčítání výsledků se ukázalo, že postavení Labouristické strany není tak tragické, jak se očekávalo. V Londýně znovu zvítězil labouristický primátor Sadiq Khan, obdobně zvítězilo několik labouristických primátorů na severu Anglie a i když v komunálních volbách zaznamenali konzervativci posílení, i v Anglii existují enklávy, kde labouristé zaznamenali volební úspěch, především tam, kde labouristé opravdu aktivně pracovali. V Londýně v komunálních volbách velkou většinou samozřejmě vyhráli labouristé, a podobně v univerzitních městech: V Cambridgi například se do komunálního úřadu nedostal jediný konzervativec:




1
Vytisknout
6813

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2021