"Žádné bezpečné místo!" Reportér agentury Associated Press svědčí o izraelském útoku na jeho kancelář v Gaze
16. 5. 2021
čas čtení
7 minut
V sobotu bombardovala izraelská armáda výškovou budovu v
Gaze kde mj. měly kanceláře tisková agentura Associated Press a Al
Jazeera. Izraelská vláda tvrdí, že v budově pracovala vojenská rozvědka
Hamasu.
Dvanáct pracovníků tiskové kanceláře Associated Press
pracovalo nebo odpočívalo v této budově, když zatelefonovala izraelská
armáda a dala obyvatelům budovy jednu hodinu k její evakuaci. Novinář
Fares Akram z tiskové agentury AP vylíčil, jak z budovy unikl.Vzbudily
mě výkřiky kolegů a bušení mého srdce přehlušilo uvažování mé mysli. Co
se děje? Byl někdo zraněn v ulicích Gaza City, nebo se stalo něco
horšího?
Byla sobota 13.55 hodin. Měl jsem ve zvyku spát v horním
patře dvoupatrového penthousu, který sloužil tiskové kanceláři Associated Press jako úřadovny od roku 2006. To v posledních dnech
nebylo neobvyklé, protože od začátku bojů před týdnem jsem spal v
kanceláři během odpoledne a pak jsem pracoval v noci.
Přispěchal jsem dolů a viděl jsem, jak si kolegové berou helmy a ochranné vesty. Křičeli: "Evakuace! Evakuace!"
Izraelská armáda, dověděl jsem se později, se rozhodla naši budovu bombardovat a zničit a dala nám krátce před tím varování. Tento týden už zničili tři budovy a jejich obyvatele varovali někdy jen několik minut před náletem. Spěšně mi bylo řečeno: Máš deset minut.
Co potřebuju? Vzal jsem svůj laptop a pár dalších elektronických věcí. Co dál? Pohlédl jsem na pracovní stůl, který byl mým pracovním stolem po dlouhá léta, plný suvenýrů od přátel, od rodiny a od kolegů. Vzal jsem jich jen pár: dekorativní talíř s fotografií mé rodiny. Hrnek na kávu, který mi dala dcera, která nyní od roku 2017 žije v bezpečí v Kanadě se svou sestrou a s mou manželkou. Certifikát, potvrzující, že jsem zaměstnancem AP už pět let.
Začal jsem odcházet. Pak jsem se podíval na toto místo, které bylo mým druhým domovem po řadu let. Uvědomil jsem si, že je to naposled, co se na ně dívám. Bylo krátce po druhé hodině. Podíval jsem se kolem. Byl jsem tam poslední.
Nasadil jsem si helmu a rozběhl jsem se.
Po nejvíce znepokojujících dnech v komunitě, kde jsem se narodil a byl jsem vychován a nyní tu pracuji jako novinář - v místě, kde žije moje matka, mí sourozenci a strýcové - jsem teď doma. Kéž bych mohl říct, že jsem v bezpečí, ale nemohu. V Gaze není žádné bezpečné místo
V pátek zničil letecký úder farmu mé rodiny na severním okraji Gazy. A nyní, má kancelář v Gaza Office, místo, o němž jsem si myslel, že je nedotknutelné a nestane se terčem bombardování, protože v nejvyšších patrech byly kanceláře Associated Press a televize Al Jazeera, je jen hromada trosek a prachu.
Mnoho Gazanů se obávalo ještě horších věcí. Nejméně 145 lidí bylo usmrceno od pondělka, kdy Hamas začal odpalovat stovky raket do Izraele. V Izraeli zahynulo osm osob.
V naší budově mi hodiny v hlavě zněly ohlušujícím způsobem, když jsem utíkal z kanceláře. Seběhl jsem po schodech 11 pater do garáže v suterénu. Najednou jsem si uvědomil: Moje auto je tam už poslední. Všichni ostatní evakuovali. Hodil jsem své věci na zadní sedadlo, skočil dovnitř a odjel. Když jsem měl pocit, že jsem dostatečně daleko, zaparkoval jsem auto a vystoupil jsem tak, abych na budovu viděl. Vedle stáli kolegové. Dívali se, čekali na to, co bude dál.
Nedaleko telefonoval majitel naší budovy s izraelským vojenským důstojníkem, který mu řekl, aby nechal lidi z budovy evakuovat. Majitel žádal o trochu více času. "Ne," bylo mu řečeno, "to nebude možné." Namísto toho mu bylo řečeno: "Jděte zpátky do té budovy a ujistěte se, že jsou všichni venku. Máte na to 10 minut. Dělejte."
Obrátil jsem se k budově a díval jsem se. Modlil jsem se, že možná, možná se to nestane. Myslel jsem na rodiny, které bydlely v nejhořejších pěti patrech budovy, na kanceláře médií a na kanceláře v dolních patrech. Co budou dělat? Kam půjdou?
Kolem se shromažďovali další novináři, na hranici bezpečí, připraveni na to, co se bude dít teď. Moji nezadržitelní kolegové vysílající video se starali o své živé vysílání.
Pak, v rychlém sledu během nadcházejících osmi minut, malý letecký úder z dronu, pak další a další. A pak tři mocné bomby z F-šestnáctek.
Nejprve to vypadalo jako vrstvy něčeho kolabujícího. Pomyslel jsem na misku hranolků a co by se stalo, kdybyste do nich udeřili pěstí. Pak kouř a prach zakryl všechno. Obloha hřměla. A budova, která byla pro některé lidi domovem, kanceláří pro jiné a obojím pro mne, zmizela v závoji prachu.
V kapse jsem měl pořád ještě klíč k místnosti, která už neexistovala.
Stál jsem s kolegy ve vzdálenosti asi 400 metrů, chvíli jsem se díval a snažil jsem se to zpracovat, jak se začaly ty trosky ukládat. Bílý kouř zahltil černý kouř, jak se struktura budovy rozložila. Prach a kusy cementy a roztříštěné sklo byly všude. To, co jsme tak dobře znali, bylo pryč.
Pomyslel jsem si na ty všechny stovky suvenýrů, které nyní byly na cucky - včetně dvacet let starého kazeťáku, který jsem používal, když jsem se na začátku stal novinářem. Kdybych býval měl hodinu, všechno bych to odnesl.
Byla to jedna z nejošklivějších scén, jaké jsem kdy zažil. Ale i když jsem byl nesmírně smutný, měl jsem také pocit vděčnosti: pokud vím, nikdo nebyl zraněn ani zabit, ani z mých kolegů ani nikdo jiný.
Naše budova byla pryč a už se nevrátí. V tu chvíli začal fungovat můj instinkt - musím psát o tolika násilí a smutku v místě, které je mým domovem. Už se ale děly věci, které jsem potřeboval zaznamenat. Musíte si uvědomit: my jsme novináři, nejsme předmětem zpráv. Prioritou pro nás nejsme my sami. Naším úkolem je svědčit o příbězích jiných lidí, těch, kdo žijí v komunitách, kde pracujeme.
* * *
Izraelská armáda tvrdila, že tuto budovu zničila, protože "obsahovala vojenskou infrastrukturu, kterou vlastnila vojenská rozvědka Hamasu". Committe for the Protection of Journalists, Výbor na ochranu novinářú konstatoval, že útok "vyvolává obavy, že se izraelská armáda úmyslně zaměřuje na infrastrukturu médií s cílem ochromit šíření informací o utrpení v Gaze".
Zdroj v angličtině
ZDE
4627
Diskuse