Mýty a nepochopení v debatě o Rusku

14. 5. 2021

čas čtení 4 minuty
Materiál zpracovaný mezinárodním kolektivem autorů pro britský think tank Chatham House rozebírá hlavní a mýty a nepochopení, jimiž se vyznačuje současná západní debata o Rusku. Navzdory toužebným přáním mnoha politiků v euroatlantickém prostoru neexistují valné vyhlídky na to, že by se Rusko v dohledné budoucnosti stalo konstruktivnějším a kooperativnějším partnerem západních vlád. Dobře míněné úsilí "zlepšovat" vztahy s Kremlem tedy nejspíše selže, protože strategické cíle, hodnoty a chápání mezinárodních vztahů v současném Rusku se od těch západních nepřekonatelně odlišují.

Rusko a Západ jsou stejně špatní - Tvrdit, že Rusko jedná pouze tak, jako jiné velmoci, znamená ignorovat jeho autoritářský a donucující přístup ke vztahům se sousedními státy a cynickou neúctu k mezinárodnímu právu a normám.

Rusko a Západ chtějí totéž - Ti kdo aspirují na lepší vztahy s Ruskem často nedokážou uznat, že hodnoty a zájmy ruského vedení nejsou s těmi západními slučitelné. Ruská zahraniční politika je ze své podstaty nepřátelská, nikoliv kooperativní.

Rusko dostalo slib, že se NATO nebude rozšiřovat - Navzdory narativu zrady kultivovanému Ruskem nedostal SSSR nikdy žádný formální slib ohledně nerozšiřování NATO. Moskva pouze překrucuje historii, aby doma udržela protizápadní konsensus.

Rusko není se Západem v konfliktu - Přirozeným stavem je pro Moskvu konfrontace se Západem. Klíčovým rysem tohoto konfliktu je používání nekonvenčních nepřátelských opatření, která se nacházejí za hranicí normálních mírových vztahů, ale současně pod prahem otevřené války.

Potřebujeme novou panevropskou bezpečnostní architekturu, která bude zahrnovat Rusko - Rusko tvrdí, že existující bezpečnostní architektura vytváří geopolitické obtíže a měla by být nahrazena celokontinentálním systémem. Ve skutečnosti potíže vznikají z radikálně se rozcházejících názorů, které by novému systému zabránily ve fungování.

Musíme zlepšovat vztahy s Ruskem, i když nám Rusko nevychází vstříc, protože je to příliš důležité - Ruská konfrontační politika vůči západním zemím a narůstající domácí útlak zvlášť výrazně zpochybňují možnost, že by Kreml konstruktivně reagoval na pokusy transatlantických mocností o kooperativnější vztahy, ať už předložené jednotlivě nebo kolektivně.

Rusko má právo na obranný perimetr, sféru "privilegovaných zájmů", včetně území jiných států - Myšlenka, že Rusko potřebuje exkluzívní vlivovou sféru v sousedních zemích, opakuje reduktivní postoje z dob studené války a ignoruje mnohačetné motivace menších států pro jednání s Ruskem.

Musíme oddělit Rusko a Číny, abychom podvázali jejich schopnost jednat v tandemu proti zájmům Západu - Představa, že Západ může využít napětí mezi Ruskem a Čínou, vychází ze špatného pochopení podstaty vztahů mezi oběma státy a současně přeceňuje schopnost Západu je tyto země ovlivnit.

Vztahy Západu s Ruskem je třeba normalizovat, abychom čelili vzestupu Číny - Aliance s Ruskem vyvažující pociťovanou hrozbu ze strany Číny by podkopala západní hodnoty a v každém případě by v Moskvě nenalezla spolehlivého partnera. Takový přístup dále riskuje, že podcení výzvy mezinárodní stabilitě, které Rusko představuje samo o sobě.

Eurasijská ekonomická unie je opravdový a smysluplný protějšek EU - Rusko představuje eurasijskou unii jako partnera EU, když navrhuje zónu volného obchodu "od Lisabonu po Vladivostok". Ve skutečnosti jde o politický projekt, který postrádá institucionální robustnost opravdového společného trhu.

Lidé z Ukrajiny, Běloruska a Ruska tvoří jediný národ - Kreml zkresluje dějiny regionu, aby legitimizoval myšlenku, že Ukrajina a Bělorusko jsou součástí "přirozené" vlivové sféry Ruska. Ale obě země mají silnější evropské kořeny, než je Kreml ochoten připustit.

Krym byl vždy ruský - Krym patřil Rusku pouze po zlomek své historie. Pokud se tomuto tvrzení nepostavíme na odpor, Kreml může dále podkopat územní integritu Ukrajiny a dodat odvahu dalším expanzionistickým mocnostem.

Sankce jsou špatné - Ekonomické sankce již prokázaly praktickou a normativní hodnotu jako reakce na nepřijatelné chování Ruska - ale je třeba jim dát čas a jejich účinnost by neměla být podrobována nesmyslným testům.

Všechno je to o Putinovi, Rusko je manuálně řízená centralizovaná autokracie - Rusko Vladimira Putina není one man show. Je potřeba zohlednit moc a komplexitu ruské byrokracie, jejíž důležitost jen dále roste.

Co přijde po Putinovi musí být jedině lepší - Nehledě k tomu, kdo nakonec Putina vystřídá, politické podmínky v Rusku zřejmě budou dál překážet vzniku konstruktivnějších vztahů se Západem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
3342

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2021