Proč se musí Česká republika stále hrbit

Zoufale nízký strop provinčního myšlení

13. 5. 2021 / Bohumil Kartous


Opozice v české sněmovně chce vyvolat hlasování o nedůvěře současné vládě. Jde o gesto, které nechápe a nesouhlasí s ním mnoho politiků, kteří současnou opozici reprezentují. Podle rozhovorů, které jsem vedl s různými představiteli stran, jde takřka o polovinu reprezentace a je možné, že je to i větší podíl, pokud odečteme samotné vedení stran. S jedním z politiků jsme dumali nad tím, co vlastně - kromě zviditelnění se - může být cílem takového kroku. Odpověděl na to prezident Miloš Zeman: I v případě ztráty důvěry nechá vládu ve funkcích, do voleb 5 měsíců. To je vlastně úplně nejlepší volba, kterou by si mohl Miloš Zeman přát. Babiš bude oslaben a plně v rukou prezidenta, který, s perspektivou přicházejících voleb a potřeby Babiše zůstat u moci, bude diktovat podmínky, aniž by se musel namáhat s hledáním nepravděpodobného kandidáta na úřednické místo. Pokud se to tedy povede (a je možné, že tomu pan prezident pomůže skrze KSČM a SPD), budeme sledovat schlíplou opozici, která odvolala neodvolatelnou vládu, kterak bezradně krčí rameny a nad krystalicky Pyrrhovým vítězstvím. 
Není ostuda nenaplnit vysoce ambiciózní cíl, když se člověk skutečně snaží. Je ale morálně denunciační, pokud se snažíte uspět tím, že s nevídanou vehemencí střílíte na vlastní branku a i přes veškerá varování se snažíte tak dlouho, dokud se vám nepodaří dát vlastní gól.

Chápu, že politika musí významným způsobem sledovat diskurz a předvídat, co se bude dít v rozhodném okamžiku před volbami. S jiným politikem, shodou okolností vládním, jsme se shodli na tom, že Babiš úpěnlivě spoléhá na očkování, rozvolňování a na chvástání nad záchranou České republiky, připomínání voličských úplatků a případně na jejich další kupení. Rozumím tomu, že si chce opozice vytvořit runway pro předvolební kampaň, aby voliči viděli, jak moc se snaží. Nerozumím ale vůbec tomu, že jsou velmi neambiciózní cíle, ve skutečnosti vlastní góly, upřednostněny před rizikem, které představuje vláda Babiše plně v rukou Zemana. 

Představa, že "horší už to být nemůže", je krajně naivní. Může. Zcela se přikryjí skandální prohřešky stávajícího premiéra a ministrů, ať už jde o střet zájmů v čerpání dotací, snaha kupčit s terorismem ve prospěch vlastní strany nebo náhlé objevy majetku. Záležet bude jen na tom, zda se bude plnit vůči hradu. Akt státního terorismu Ruska ve Vrběticích bude naprosto flagrantně zameten pod koberec, symbolicky se sníží počet diplomatů a hlavně, tendr na Dukovany se posune, protože třeba bude možné Rosatom nakonec přizvat. Babiš a jeho političtí zaměstnanci budou mít nadále možnost zneužívat k předvolební kampani veřejné prostředky. Lecjak nepochybně za svou případnou podporu zájmům hradu budou odměněni populisté z KSČM a SPD. Třeba už jen tím, že si prosadí do mediálních rad další rasistické ubožáky, aby jim pomáhali prolamovat etické hranice společenské diskuse.

Když vidím tento neúplný výčet vlastních gólů, které se snaží současná opozice urputně dát sobě i této zemi, říkám si, zda pořád zbývá nějaká jiná argumentace, než že jedna z částí opozice vytvořila tlak na tu druhou a ta, ve všeobecné panice z blížících se voleb, prostě jen racionálně rezignovala. Výsledkem je řešení provinčního charakteru, po němž nejen opozice, ale celá česká společnost může odejít s pocitem sisyfovského hrbení a neřešitelného předvolebního dilematu..

1
Vytisknout
4041

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2021