K hodnotové determinaci českých médií

30. 9. 2021 / Jana Feiglová

čas čtení 2 minuty

Jeden z hlavních důvodů, proč se český volič identifikuje ve výrazné míře s pravicovými a liberálními stranami, lze během četby monografie Jaromíra Volka a Maríny Urbánikové Čeští novináři v komparativní perspektivě: Hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi (Praha, Brno: Academia, MU; 2017) popsat v následujících obrysech.

Česká média se sice technologicky vyrovnají západním, tuto úroveň transformace zvládla. Žurnalistická práce sama však za nimi silně pokulhává, protože v západní Evropě nebyla novinářská tradice přerušena změnami ideových a společenských paradigmat. Všechno, co si každodenně Čech přečte v českých médiích a co utváří jeho hodnotové a politické rámce, je záhodno konfrontovat s ukazateli hodnotového a politického sebepojetí zaměstnanců médií.

„Z novinářů zahrnutých do projektu The Worlds of Journalism Study (Hanitzsch et al. 2007 – 2011) se k levicovým hodnotám hlásí 58 % německy hovořících novinářů (Němci, Rakušané, Švýcaři), respektive 56 % v řídící pozici, a 60 % z novinářů z jihu Evropy (Portugalci, Řekové, Španělé), respektive 62 % v řídící pozici.“  (Volek, Urbániková, s. 62)

Sebezařazení českých novinářů na pravo-levé ose přitom vypadá (k roku 2015) takto:

* Levice – 13,9 %

* Střed – 41,4 %

* Pravice – 44, 7 %

 –  tedy levice vs. pravice – 13,9 % proti 44,7 %

A v řídící pozici vypadá sebezařazení českých novinářů na této ose takto:

* Levice – 12,1 %

* Střed – 38,9 %

* Pravice – 49 %

– tedy levice vs. pravice – 12,1 % proti 49 %

(Volek, Urbániková, s. 63, zde i blíže k metodice průzkumů)

Je tu sice patrný posun novinářů od roku 2006 zprava směrem ke středu, sebezařazení českých žurnalistů do levice ale přesto oslabuje. Jde o hodnotové a profesní postoje českých novinářů v komparaci s hodnotami a postoji novinářů ze západních zemí EU v době, kdy se Česko již nachází v post-transformační fázi polistopadového vývoje (nejen) médií.

„Tak extrémně slabá identifikace s levicí je v západoevropském žurnalistickém kontextu nevídaná,“ uvádějí zde Volek a Urbániková (s. 62). „Ještě výraznější je podpora pravice u novinářů v řídících pozicích. (…) Dalo by se říct, že politické postoje českých novinářů mají ve srovnání s jejich západoevropskými kolegy inverzní strukturu. De facto ve všech srovnávaných členských zemích EU převažují levicové postoje žurnalistů.“

Volek s Urbánikovou dodávají: „Uvedené rozložení ale v podstatě koresponduje s politickým zaměřením českých zpravodajských a publicistických médií, která ve své většině vycházejí z pravicově-liberální editoriální ideologie. (…) Dominantní hodnotový referenční rámec představuje pro české novináře liberalismus.“ (s. 62)

 

1
Vytisknout
5859

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2021