Británie: Propadlo se sebevědomí britských podnikatelů, palivová krize trvá už druhý týden

1. 10. 2021

Zajímavě píše v deníku Guardian Andy Beckett, že neuvěřitelný chaos v Británii a propad ekonomiky, který způsobila Johnsonova vláda, nepovede k poklesu jeho popularity u anglických voličů. Beckett argumentuje: 

Většina nynějšího chaosu v Británii není důsledkem toho, že by Johnsonova vláda měla příliš malou moc, ale toho, že má moc příliš velkou. Konzervativci v Británii vládnou už velmi dlouho, mají v parlamentě obrovskou většinu 80 poslanců a jsou přesvědčeni, že je nikdo nikdy vážně politicky nepotrestá za jejich chyby. Tato arogance způsobila nynější chaos v dodávce zboží do obchodů a problémy s obrovským nedostatkem pracovních sil a energií. Jen neuvěřitelně, přehnaně sebevědomá vláda dokáže riskovat vážné zhoršení zranitelnosti  Británie ve všech těchto oblastech realizací nejtvrdšího možného brexitu. Jen neuvěřitelně, přehnaně sebevědomá vláda reagovala tak pomalu a nevzrušeně, když krize začaly.

A dále, mnoho anglických voličů konzervativce ve vládě obdivuje, právě proto, že vypadají tak mocní. Moderní anglický konzervatismus, který otevřeně pohrdá svými oponenty, používá rétorickou agresi a vytahuje se přehnanými, nesmyslnými hesly jako o tom, že "Británie bude globální síla". Angličané to často interpretují jako signál moci - která je velmi silně atraktivní pro muže a starší voliče, jejichž vlastní společenská a fyzická síla klesá. Přijmout realitu, totiž uvědomění, že většina této "moci" konzervativců je falešnou představou, že Británie je jen jednou z mnoha evropských zemí a britští konzervativci jsou jen jednou z mnoha politických stran, kteří zápolí s problémy vládnutí, by pro mnoho konzervativních anglických voličů bylo nepřijatelným probuzením, po vší té aroganci a vytahování se a velkých nadějích po brexitu v posledních několika letech.

Avšak k tomuto probuzení by přesto mohlo dojít. V krizi mohou být voliči vůči vládě pozoruhodně tolerantní a pak najednou radikálně změnit názor.

Šéf Labouristické strany Keir Starmer zdaleka není tak obratným, jako byla v sedmdesátých letech Thatcherová, ani nemá její charisma. Jeho strana má matoucí směsici zelené, levicové a pravicové politické strategie a nenabízí tak jasnou alternativu, jakou v roce 1979 nabízeli vůči labouristické straně konzervativci Margaret Thatcherové. Takže pokud by se nyní náhle propadla podpora Johnsonových konzervativců, vznikne situace, kdy ani jedna z obou hlavní britských politických stran nebude dostatečně silná - což je situace, která se už začíná projevovat v průzkumech veřejného mínění.

Jak ukázala polovina sedmdesátých let v Británii, tato politická stagnace může trvat velmi dlouhou dobu. Bylo by to vůči dnešku výrazné zlepšení - skoncovalo by to s katastrofální arogantní nadvládou Johnsonových konzervativců. Avšak návrat k slabším vládám by mohl být znepokojující pro Angličany, kteří si od Thatcherové zvykli na silné politické vůdce. Moc korumpuje, ale také dává občanům sebevědomí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE