Rusko-USA o Evropě: První jednání, slepá kolej

11. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Na tiskové konferenci náměstka ministra zahraničí Ruské federace Sergeje Rjabkova položila v pondělí klíčovou otázku Jelena Černěnková z Kommersantu: Je Rusko spokojeno s nabídnutým dialogem o strategické stabilitě, i když neuspělo s požadavkem ohledně právně závazných strategických záruk?

Rjabkov se vyhnul jasné odpovědi, nicméně titulek Kommersantu přesto cituje jeho jednoznačné vyjádření: "Rusko a USA nedosáhly pokroku v otázce garancí ohledně nerozšiřování NATO".


Mnozí se obávali, že již po prvním dnu jednání může Moskva prásknout dveřmi a zrušit další diplomatické události tohoto týdne: Zasedání Rady NATO-Rusko a jednání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. K tomu naštěstí nedošlo. Stejně tak jsme se ale od Rjabkova nedočkali odpovědi na otázku, co bude dál. A konečně jeho americký protějšek Wendy Shermanová jednoznačně prohlásila, že ani nyní nemůže říci, zda Rusko konečně hodlá deeskalovat situaci kolem ukrajinské hranice.

Nabízí se interpretace, podle které Rjabkov vlastně ani nemá pravomoc samostatně rozhodnout. Přinejmenším od prosincové hádky Rjabkovova šéfa Sergeje Lavrova s americkým ministrem zahraničí Blinkenem ve Stockholmu (v přítomnosti švédské ministryně zahraničí Lindeové) sledujeme jistou marginalizaci Lavrovova rezortu, z nějž jakoby už zůstali pouze "zlý policajt" Rjabkov a věčně nabroušená mluvčí Zacharovová. Je možné, že Rjabkov má teď za úkol jen dovézt všechny informace do Moskvy - a nechat konečné rozhodnutí na Putinovi osobně.

A toto rozhodnutí nebude jednoduché. Ve snaze vymoci co největší ústupky protistrany se Moskva úmyslně vmanévrovala do bezvýchodné situace, z níž, jak sama tvrdí, "nemá kam ustoupit". Jestliže teď přece jen po tom všem ustoupí a vymění původní ultimativní požadavek zákazu rozšiřování NATO a jeho faktického návratu do hranic z května 1997 za vyhlídky na další dlouhá jednání o strategické stabilitě, bude Kreml doma i ve světě vypadat jako ubohý vejtaha a lúzr.

Jestliže se naopak rozhodne pokračovat v přípravách útoku na Ukrajinu - k jejich dokončení podle odhadů zpravodajských služeb potřebuje asi deset dní, ale už během tohoto týdne by měly k ukrajinské hranici přijet jednotky vypravené o víkendu z Východního vojenského okruhu - ponese Kreml nemalá rizika. Jak se dnes ukázalo, Bidenova administrativa v prosinci tajně navýšila vojenskou pomoc Ukrajině o dalších 200 milionů dolarů a v posledních dnech navíc kontaktuje jednotlivé členské státy NATO schopné poskytnout Kyjevu další konkrétní vojenskou pomoc (vedle Polska jistě přijde ke slovu i Británie).

Nejpravděpodobnější scénář nyní vychází z předpokladu, že "něco" už Putin v situaci, do níž se sám dohnal, přece jen udělat musí. Jednou z méně rizikových variant dalšího postupu pro něj může být i vojenská agrese proti Ukrajině zahrnující především tzv. přesné údery, bez významnějších navazujících pozemních operací. Ale taková operace sama o sobě nemusí stačit k pádu Zelenského administrativy v Kyjevě. Mohla by jen Putinovi umožnit, aby si tzv. zachoval tvář.

Zajímavou otázkou ještě je, za jakých okolností by Putin mohl být ochoten akceptovat škody na vlastní reputaci, které by mu teď nutně vznikly po deeskalaci krize a ústupu. Nabízejí se přinejmenším dvě možnosti: Pouze krátkodobá deeskalace ve stylu té, kterou jsme již viděli vloni v létě (většina zbraní a vybavení zůstala v ukrajinském pohraničí, odjel pouze personál, který lze zhruba do týdne letecky dopravit zpět a pokračovat), následovaná novým záměrným vyhrocením krize. Anebo situace, kdy by taktický ústup nakonec umožnil získat ještě jiné, cennější výhody. Po vyloučení ze současných jednání už je jasné, že přinejmenším německý kancléř Scholz a šéf zahraniční a bezpečnostní politiky EU Borrell jsou naprosto ochotni přilézt v předklonu do Moskvy, jen aby se jim dostalo náležité pozornosti rádobycara. Bude-li takových více, v příštím kole rusko-ukrajinské krize už se Washingtonu vůbec nemusí podařit zorganizovat jednotný postup "kolektivního Západu". A to by se Kremlu mohlo velmi vyplatit. Za nějaké oběti by to rozhodně stálo.

Kdo ví. Každopádně v tuto chvíli víme, že ve středu a v pátek budou ještě diplomaté jednat dál - a konečné závěry ohledně dalšího postupu Kremlu  si lze udělat nejdříve snad o víkendu.

Putin musí rozhodnout, co si počne, když se jeho vyjednávací strategie - pokud vůbec šlo o skutečnou vyjednávací strategii - zcela předvídatelně ocitla na slepé koleji.

1
Vytisknout
4463

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2022