Jak Trumpův toxický odkaz pomáhá Putinovi

30. 5. 2022

čas čtení 7 minut
 

Od Afghánistánu po Severní Koreu: Joe Bidenovi se krátí čas na nápravu škod, které napáchal jeho předchůdce v Bílém domě

 

Dokonce i podle chaotických měřítek Donalda Trumpa byla "komplexní mírová dohoda" pro Afghánistán, kterou USA podepsaly v únoru 2020 v Dauhá, obrovským selháním

Pakt nestanovil žádné závazné příměří, žádné požadavky na rozdělení moci ani žádný politický plán. Výměnou za několik blábolů o al-Káidě se Trump zavázal k úplnému a bezpodmínečnému stažení USA a NATO do 14 měsíců, píše Simon Tisdall.

To nebylo mírotvorné jednání. Byla to kapitulace. Tálibán nemohl uvěřit svému štěstí.

Trump doufal, že z "přivedení vojáků domů" bude mít politický prospěch, přestože naprostá většina z nich již z Afghánistánu odešla. Jinak mu byl osud afghánského lidu zcela lhostejný.

Vojáci v USA a Velké Británii byli zděšeni. Stejně tak diplomaté, politici, humanitární agentury a analytici obeznámení s Afghánistánem. Jejich varování před hrozící katastrofou však byla ignorována.

Přestože je brzdilo oficiální utajení, dvě usvědčující zprávy z tohoto měsíce, jedna od amerického veřejného kontrolního orgánu a druhá od zahraničního výboru britského parlamentu (FAC), odhalují téměř neuvěřitelnou nekompetentnost obou vlád.

 

Podle zprávy FAC Boris Johnson a tehdejší britský ministr zahraničí Dominic Raab nedokázali účinně zpochybnit pakt z Dauhá a poté se nedokázali dostatečně připravit na odchod z Afghánistánu v roce 2021.

Dne 8. července 2021 Johnson bezelstně sdělil Dolní sněmovně, že pro Taliban "neexistuje žádná vojenská cesta k vítězství". Dne 15. srpna padl Kábul. Zavládl chaos. Evakuovaní umírali. Psi byli zachráněni. Mnoho afghánských zaměstnanců a dělníků zaměstnaných Británií však nikoli.


Dvacet let budování státu za cenu desítek tisíc životů Američanů, Britů a Afghánců bylo zmařeno během několika ostudných dnů. Johnson a Raab měli tehdy odstoupit, ale neudělali to. Ještě je čas, pánové.

Zpráva zvláštního generálního inspektora USA (Sigar) z této pohromy viní Trumpa i jeho nástupce Joea Bidena a tehdejšího afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního.

Na vině byl zcela jistě Biden. Měl trvat na obnovení jednání v Dauhá a ponechat část amerických sil na základně Bagrám u Kábulu. Evropští spojenci z NATO měli své obavy vyjádřit důrazněji.

Odpovědnost však leží především na muži, který tuto smrtelnou geopolitickou havárii spustil. Zatímco se Trump chlubil svým uměním uzavírat dohody, ustoupil bandě feudálních válečníků, kteří okamžitě přešli k tyranii.

Dnes probíhající afghánská tragédie je jen jedním z aspektů Trumpova toxického dědictví. Negativní dopad jeho prezidentství je stále cítit po celém světě - a čas na odstranění jeho škodlivých následků se krátí.

Za dva roky může Trump nebo jeho republikánský klon znovu získat Bílý dům. Jeho reakční a destruktivní program America First může opět diktovat způsob, jakým se USA vypořádají nebo nevypořádají s velkými globálními problémy dneška.

Tuto hrozivou vyhlídku zvyšuje Bidenova zjevná neschopnost, která se projevila v Afghánistánu, zásadním způsobem změnit postoj k řadě klíčových mezinárodních otázek.

Není například divu, že násilí související s okupací mezi Izraelci a Palestinci na Západním břehu Jordánu i jinde je podle OSN na nejvyšší úrovni od roku 2014.

Trump opustil mírové snahy a mezinárodně preferované dvoustátní řešení, ignoroval Palestinskou samosprávu a prosazoval obchodně zaměřené "Abrahamovy dohody" mezi Izraelem, Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem.

Vzhledem k tomu, že ani jeden ze států Perského zálivu Izrael neohrožoval, sotva se jednalo o historický průlom, jak tvrdil. Palestince však to ještě více marginalizovalo a zároveň to pomohlo legitimizovat "zločiny apartheidu" izraelských vlád, jak je charakterizuje organizace Human Rights Watch.

Biden nedávno odsoudil další rozšiřování nelegálních osad na Západním břehu Jordánu. Pro oživení mírového procesu však udělal jen málo. Možná se to změní, až koncem tohoto roku navštíví Izrael. Možná ne.

Zdá se také, že Biden podlehl izraelskému tlaku v otázce Íránu. Trump hloupě odstoupil od jaderné dohody s Teheránem z roku 2015. Od té doby se Írán údajně neustále přibližuje k získání jaderných zbraní.

Trumpova chyba spolu s opakovanými izraelskými a americkými atentáty na prominentní Íránce zvýšila napětí. Navzdory pevnému slibu se však Bidenovi nepodařilo dohodu oživit. Nyní se zdá, že to vzdává

Trump ze sebe udělal hlupáka, když se snažil okouzlit severokorejského diktátora Kim Čong-una, který má jaderné zbraně. Tím, že se s ním nechal fotografovat na summitu, zvýšil Kimovu prestiž, což se Trumpovi vůbec nevyplatilo. Kim v poslední době odpaluje balistické rakety jednu za druhou.

Přesto je Severní Korea dalším palčivým tématem, k němuž Biden nemá co nového říct. Jeho návštěvy v Jižní Koreji a Japonsku minulý týden zdůraznily, jak moc zanedbává Čínu a indo-pacifický region, který je údajně jeho hlavní zahraniční prioritou.

Trump pokusy o nátlak na Čínu poškodily Ameriku. Vyvolával obchodní boje, které poškodily americké vývozce, a bojkotoval Transpacifické partnerství - dále tím poškodil Ameriku.

Nyní se Biden se zpožděním pokouší dátvěci  dohromady, ujišťuje Tchaj-wan o vojenské podpoře USA, posiluje regionální aliance a zahajuje "indicko-tichomořský hospodářský rámec" pro více zemí, který má čelit Číně.
 

Zatímco některé problémy si Biden způsobil sám, jeho snaha napravit globální škody způsobené Trumpovým čtyřletým řáděním je nekonečně ztížena ruskou válkou na Ukrajině.

Trump se úslužně dvořil Vladimiru Putinovi. Úslužně ničil NATO a EU. A střetl se s Putinovým úhlavním nepřítelem - ukrajinským vůdcem Volodymyrem Zelenským - na kterého tlačil ve snaze zdiskreditovat Bidena.

Trump se v úřadu zdál být nevysvětlitelně zavázán kremelskému mafiánskému bossovi. Stále se tak chová.

Nyní Putinův brutální imperialismus hrozí znovu poškodit Trumpova úhlavního nepřítele - Bidena - tím, že vykolejí jeho mezinárodní i domácí priority a v případě vítězství Ruska zdiskredituje americké globální vedení.

Symetrie je nápadná. Hrůza na Ukrajině, řízená z Moskvy, zhoršujeJoeovy šance v roce 2024. Je to skoro, jako by Trump a Putin spolupracovali. Nedopadne to dobře.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
7438

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2022