Dvě bankovky
30. 5. 2022 / Soňa Svobodová
V časovém rozpětí dvou let vydala Česká národní banka podle grafických návrhů akademické malířky Evy Haškové, dvě pamětní stokorunové bankovky, které jsou zasvěceny dvěma nejvýraznějším a nejschopnějším ekonomům, politikům a současně i ministrům financí jaké, kdy Československo mělo. Tím prvním byl Alois Rašín (1867 – 1923), a tím druhým, který se jím stal několikanásobně tedy opakovaně byl Karel Engliš (1880 – 1961). A právě jemu je zasvěcena kniha českého historika Martina Hlaváče, která vyšla v nakladatelství Universum pod názvem Karel Engliš, s podtitulem Ekonom, který pomohl vybudovat Československo.
Pane Hlaváči, jak se vůbec zrodila vaše myšlenka vytvořit knihu zasvěcenou právě tomuto největšímu národohospodáři československých a českých dějin?
S osobou Karla Engliše jsem se setkal poprvé před mnoha lety v historickém semináři FF UK, kde jsem dostal úkol zpracovat tuto osobnost v seminární práci. Téma mě oslovilo natolik, že jsem u něj zůstal skoro dalších 20 let.
Tak to tedy musel být sběr podkladů k dané knize pro vás hodně náročný, když uvážíme těch dvacet let?
Náročný. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se zorientoval ve velkém množství archivních pramenů a potom jsem mnoho věcí dohledával v archivech jednotlivých potomků Karla Engliše. Bylo to pracné, časově náročné, ale pro mne zajímavá práce objevovat nové skutečnosti v životě Karla Engliše.
To vám plně věřím...Narazil jste i na nějaké zajímavosti z jeho života, třeba jak rád relaxoval, když si chtěl od politiky zcela odpočinout?
Většina tehdejších politiků jezdila na dovolenou do zahraničí, ale Engliš ne. On dovolenou trávil ve své rodné obci v Hrabyni ve Slezsku. Tam odpočíval, věnoval se rodině a také své vědecké práci, zde přijímal i návštěvy.
Karel Engliš, je znám také jako autor mnoha teoretických prací tedy jako vědec, jenže představy lidí o vědcích se různí. Jaký tedy byl Engliš jako vědec?
Většina lidí si pod slovem vědec představí vážného až samotářského člověka. Karel Engliš, ale nebyl žádný „suchar“ a ani se nestranil společnosti. Měl rád humor, vyprávěl rád veselé historky ze svého života, sbíral karikatury své osoby ze soudobého tisku. Sám během různých politických jednání, kterých se účastnil, kreslil karikatury svých kolegů. Jeho kresby byly tak povedené, že někteří jeho kolegové si je nechali zarámovat. Například Jaroslav Preiss si svoji karikaturu od Engliše zařadil do své umělecké sbírky mezi Navrátily a další mistry.
I když Karel Engliš pocházel z velmi chudých poměrů, dokázal se vypracovat až na post uznávaného ministra financí. Bylo to dáno tou jeho příslovečnou houževnatostí?
Nejen houževnatostí. To by nestačilo. Sudičky mu daly do vínku mimořádný intelekt a nezměrnou píli. Měl také „štěstí“ na dobu, ve které žil. Vznik Československa umožnil nejen jemu podílet se na budování nového státu. Byla to mimořádná příležitost a Engliš ji plně využil.
Ale předtím než se ještě stal ministrem, působil v letech 1919 - 1920 jako první rektor Masarykovy univerzity a pak v letech 1947 -1948 jako rektor Univerzity Karlovy. V které z těchto profesí byl z vašeho osobního pohledu výraznější – důslednější spíše jako rektor nebo ministr?
Karel Engliš každou svou funkci vykonával velmi zodpovědně, bez ohledu na to, zda se jednalo o univerzitního pedagoga, rektora, ministra financí nebo guvernéra národní banky. Samozřejmě pokud se jednalo o politickou funkci, tak byl více v hledáčku soudobých médií. O tom svědčí např. i velké množství karikatur z dobového tisku. Ale svou stopu zanechal i v „méně významných funkcích“, které nebyly pro média tak zajímavé. Výsledkem jeho rektorského období v Brně byl vznik právnické fakulty. Jako guvernér národní banky inicioval převoz ostatků K. H. Máchy těsně před zabráním Sudet. Ve funkci rektora Univerzity Karlovy zase bezchybně zorganizoval oslavy 600. výročí založení univerzity, než byl donucen svoji funkci složit.
Karel Engliš neuměl a ani nechtěl dělat nic napůl. Žádnou svoji funkci nikdy nevyužil k osobnímu obohacení. Byl vlastenec, na základě svého přesvědčení chtěl prostřednictvím svého působení ve veřejné funkci ze všech sil pomoci novému československému státu.
Kromě toho že byl nejen ekonomem, politikem, byl také i tvůrcem teleologické hospodářské teorie. Můžete nám tuto jeho teorii osvětlit blíže?
Tato teorie je postavena na myšlence, že ekonomickým procesům můžeme porozumět jen, tehdy, pokud sledujeme v chování všech subjektů (domácnosti, stát, podnik) v národním hospodářství jejich účelovost, záměrnost. Jen prostřednictvím pohledů přes dané subjekty (domácnosti, stát, podnik) lze porozumět dění v národním hospodářství a je předpokladem racionálního řízení tohoto hospodářství. Proto byla ekonomie podle Engliše vědou o pořádku.
Když jsme u toho takzvaného Englišova ekonomického pořádku, co myslíte, líbila by se mu současná ekonomika našeho státu?
Pravděpodobně ne, Karel Engliš prosazoval stabilní měnu a vyrovnaný státní rozpočet, a s tím související pořádek ve státních financích, akcent na sociální problémy a etický rozměr při rozhodování v národním zájmu.
Takže se dá vlastně říci, že současná ekonomika propojená s Bruselem přispívá k oslabení národních ekonomických zájmů, je to tak?
Do jisté míry ano. Záleží na tom, co se daří českým vládám na evropské úrovni prosadit. Na druhou stranu je třeba říci, že Česká republika nemůže hospodářsky existovat jako malý uzavřený ostrov. Jsme malý exportní stát. Tak tomu bylo i v meziválečném období.
To jsme trošku odbočili, ale teď zpět ke Karlu Englišovi...
Jako ministr financí působil celkem v šesti vládách, a to v letech 1920 – 1931, a poté v období 1934 – 1939 jako guvernér Národní banky Československé. A i když se spolu s Aloisem Rašínem významně podílel na měnové reformě poválečného Československa, tak se jejich názory v oblasti deflační politiky rozcházely. Proč?
Oba dva měli rozdílné názory na naši měnu. Rašín byl stoupencem zlatého krytí peněžní jednotky. Usiloval o zvýšení vnitřní i vnější kupní síly koruny a dostat ji na co možná nejvyšší úroveň. Tím by si československá koruna získala respekt a prestiž v zahraničí. Deflační politika prosazovaná Rašínem se do určité míry dařila. Ceny prudce klesaly a československá koruna posilovala. Vše za cenu poklesu mezd a zvyšování nezaměstnanosti. Vysoký devizový kurs koruny podlamoval exportní výrobu. Také platební bilance se dostala do pasiva a devizové rezervy státu byly vyčerpány. Engliš odmítal Rašinovu deflační měnovou politiku. Dobře si uvědomoval exportní charakter státu a viděl, jaké škody Rašínova politika způsobuje. Místo umělého zvyšování kurzu koruny doporučoval ustálení „přirozeného kurzu“, tj stabilizační měnovou politiku.
Často se říká, že Rašín vybudoval československou měnu a Engliš ji dokázal udělat stabilní. Proto by mne velmi zajímalo, jak by oba pánové, kdyby dnes žili asi reagovali, kdyby měli řešit otázku na zřeknutí se české koruny výměnou za euro. Co myslíte?
Na tuto otázku neumím odpovědět. Přece jen oba žili v jiné době a měli jiné zkušenosti. I když pro čtenáře jsou alternativní dějiny velice zajímavé. Můžeme jen spekulovat, ale pouštíme se na tenký led. Rašín i Engliš vnímali vlastní měnu jako symbol samostatnosti českého národa. Rašín se držel hesla, jak pevná je měna, tak silný je národ. Ten by z eura nadšený asi nebyl. Engliš by zase přemýšlel, co je z dlouhodobého hlediska pro náš národ výhodnější, co nás posune dál. Myslím, že by velice pečlivě zvažoval pro a proti a vnímal naši současnou situaci. Určitě by k tomu napsal rozsáhlou práci, ale jak by se nakonec rozhodl, nedokážu říci.
Engliš byl také autorem řady teoretických prací, a tím pádem i nejvýznamnějším teoretikem meziválečného Československa. A přesto byl persekuován. Jak je to možné?
Už po skončení 2. světové války tehdejší představitelé státu s Englišem nepočítali. Vše co bylo spojeno s První republikou, nebylo tehdy příliš v kurzu. Hledaly se cesty v hospodářství, jak věci udělat jinak a lépe a k tomu se jim Karel Engliš příliš nehodil. Na druhou stranu k němu chodila pro radu řada tehdejších vrcholných představitelů státu. V rodině se traduje, že za ním chodil Klement Gottwald poradit se o hospodářství. Nabízel mu, že bude moci působit dál na univerzitě, ale musí „upravit“ své postoje. Karel Engliš to samozřejmě odmítl.
To není divu. Odmítnout dokážou jen silné osobnosti a ti ostatní, ze strachu o svou holou existenci raději na vše rezignují, což je škoda…
Také se o něm říká, že byl velkým perfekcionistou. Co je na tom pravdy?
Byl, ale v tom dobrém slova smyslu. Každé práci dával maximum a chtěl, aby výsledek byl co nejlepší.
Dokonce zastával názor, že ekonomie je věda o pořádku. Myslíte si totéž?
Mám rád pořádek ve financích, takže v podstatě ano.
Na jakém dalším zajímavém námětu pracujete v současné době?
Pracuji spolu s kolegy na vydání pamětí Karla Engliše, které by měly vyjít do těchto Vánoc.
Takže budeme držet palce, aby se tak stalo. A abychom si díky Vám, i Vašim kolegům mohli opět rozšířit své vědomosti při čtení dané knihy...
Děkuji za rozhovor.
Diskuse