Jak se deportovaní Ukrajinci dostávají z Ruska

10. 6. 2022

čas čtení 6 minut
Okupanti odvádějí z okupovaných území statisíce lidí, napsala Viktorija Andrejevová.

Podle zmocněnkyně pro lidská práva Ljudmily Denysové překročil počet deportovaných Ukrajinců od začátku totální invaze do konce května jeden milion.

Tito lidé jsou přemisťováni do dvou velkých uzlů - v Rostově a Taganrogu. Znovu zkoumají dokumenty, telefonují, vedou výslechy na spojení s ukrajinskými vojenskými a bezpečnostními složkami (jako ve filtračních táborech) a poté vydávají další "certifikát" a sestavují "evakuační" vlaky do středního a východního Ruska.

Někteří Ukrajinci se však vracejí. Někdo zázrakem, někdo lstí a někdo díky dobrovolníkům jako Olena (jméno změněno z bezpečnostních důvodů). Pomáhá deportovaným opustit Rusko.

Než odvezou lidi do Ruska, okupanti v několika osadách "filtrují" (hledají a vyslýchají). Pak posílají autobusy do Rostova a Taganrogu. Lidi obvykle nežádají o souhlas, nebo se na ně vztahuje pojem "evakuace".

"Zpočátku jsou Ukrajinci nuceni projít filtrací někde v DNR. Později dochází k sekundárnímu filtrování v Rusku. Poté se lidem vydávají takzvané "bílé certifikáty" o tom, kdo jsou a co jsou," říká Olena.

Původní dokumenty se nevybírají, ale většina lidí je fyzicky nemá. Pasy mohly zůstat v troskách domu, shořet, ztratit se, zmizet u příbuzných.

Zaměstnanci filtračních táborů nabízejí získání ruského občanství ve zrychleném řízení.

"Někteří lidé souhlasí, ale nezůstanou v Rusku, zkoušejí odjet. Potýkají se ale s problémem, že do Evropy s ruskými pasy nesmí," vysvětluje dobrovolnice.

Pokud deportovaní nebudou mít doklady pro děti, mohou je Rusové odvézt. V zóně největšího rizika se nacházejí matky s miminky.

Například sirotek Nataša z Mariupolu už nemá domov a manžela. Zemřel při obraně svého rodného města. Podle Oleny byl "přinesen v plastovém sáčku". Žena s pětiměsíčním dítětem byla vyhoštěna bez souhlasu, všechny dokumenty byly spáleny. V Taganrogu se pokusili vzít její dítě. Kvůli stresu oslepla.

"99,9 % z nich je odloučeno od svých dětí. Říkají, že nemůžete prokázat, že jste biologický otec nebo matka. Toto dítě je posláno do státního zařízení, neuvádí se adresa ani jméno. Neexistuje žádný postup, kterým by rodiče mohli prokázat, že jsou jejich dětmi,“ dodává Olena.

Útěk z ruské "evakuace"

Vlaky se tvoří v Rostově a Taganrogu – jezdí do Vladivostoku, Karélie, Jakutska a jinam.

"S největší pravděpodobností už nejsou pod velkou kontrolou. Podmíněně řečeno, byli přivezeni, přesídleni a pak - chlapi, jaksi jste tady. Měli jsme několik rodin, které se vrátily z Vladivostoku do Minsku. Pak jsme je vzali a poslali do Pobaltí", – říká žena.

Další část se snaží jet do Petrohradu, pak do Kaliningradu a odtud - do Evropy po svých.

"Dlouho jsem nemohl uvěřit, že k deportaci ve skutečnosti dochází. Bylo to možné před 80 lety, kdy byli lidé extrémně omezeni v pohybu a bylo co skrývat."

Nyní však existuje silný pocit, že Rusko se nezměnilo a pracuje starými metodami.

Existují však zařízení, která jsou pečlivě střežena. Například dětské domovy. V současné době je nemožné odtamtud děti dostat.

Dobrovolník uvedl, že do takových institucí se nemohou dostat ani dobrovolníci – pouze lidé "v uniformách" a se zvláštním povolením. Naznačuje, že k takové ostražitosti přispívají dva faktory: Stará imperiální představa, že děti jsou zdrojem, a čistá pomsta.

"Chápu, že hranice toho, co si Rusové mohou dovolit dělat s lidmi, prostě neexistují," říká žena.

Uvedla, že se stal případ, kdy deportované těhotné ženě bylo po porodu odebráno dítě.

Nedávno dobrovolníci vyzvedli autobus pro ty, kteří chtěli opustit Rusko směrem do Evropy. Měla se v něm svézt žena v devátém měsíci těhotenství, a tak se všichni báli opakování krutého příběhu.

"Právě v tomto autobuse řekla babička ruským pohraničníkům, že jede na Ukrajinu za svým synem. Byli zadrženi na 8 hodin na hranicích a my jsme měli obavy, aby dívka neporodila. Protože nebude mít šanci vidět dítě," vysvětlila Olena.

Navíc byly naskenovány dokumenty celého autobusu a odeslány do Moskvy. Není známo, na kterých seznamech byli tito lidé zahrnuti.

Hlavní problém je s dokumenty

Pokud člověk nemá dokumenty s fotografiemi, ukrajinský konzulát v Bělorusku je nemůže obnovit. Proto jsou někdy cesty ven velmi obtížné.

"Dochází k obnově ztracených dokumentů. Algoritmus je napsán na webu, ale v době války jej nelze provést," - říká Olena.

Dodává, že většinu lidí ani nenapadlo ukládat kopie do cloudu. A zahraniční pasy se v malých městech nebo vesnicích aktivně nevydávaly. Například z Pokrovska bylo přivezeno 160 vnitřně přesídlených osob, ale žádný z nich neměl pas.

Nyní se dobrovolníci starají o pětadevadesátiletou babičku z Mariupolu. O gadgetech nic neví. Její syn žije na Zakarpatí, ale ona se bojí odjet, odmítá a nemůže, protože nemá doklady.

Ani digitální aplikace však nedává právo překročit hranice v Bělorusku. Mimochodem, ukrajinští operátoři v této zemi nefungují - jsou blokováni.

Druhá důležitá nuance: Kvůli válce je hranice mezi Běloruskem a Ukrajinou uzavřena kvůli možnosti průniku sabotážních skupin. I když babička v 95 letech nebo rodina s malými dětmi to pravděpodobně nebude.

"Chceme, aby se člověk, který chce na Ukrajinu, vrátil domů, ne někam jinam. Jsou tam velmi nemocní a staří lidé, kteří se těžko přesouvají přes všechny ty dlouhé cesty do Pobaltí, Polska a odtud pak na Ukrajinu."

Dobrovolnické organizaci se podle Oleniných odhadů podařilo vrátit domů asi tisíc lidí. Toto číslo zůstává kriticky nízké ve srovnání s počtem deportovaných Ukrajinců.

Proces ale pokračuje a počet lidí, kteří se chtějí vrátit na Ukrajinu, neustále roste.

Zdroj v ukrajinštině: ZDE

1
Vytisknout
6196

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2022