Pan Scheinerr udělal něco, co v mnoha politicích musí budit hrůzu
18. 6. 2022 / Boris Cvek
Aktualizace:
Citát dne:
— petr fischer (@petrfischer3) June 19, 2022
„Dnes jsem se po zvážení všech okolností rozhodl podat demisi jako ministr školství. Rezignuji i na funkci místopředsedy hnutí STAN.
Je to mé rozhodnutí, přesto, že se necítím být jakkoliv vinen v probíhající kauze P. Hlubučka. Nic zlého jsem neprovedl."
Petr Gazdík
Kdyby
byla Praha sobě (PS) vládní stranou a měla pod palcem policii,
pak by mohlo vzniknout podezření, že kauzu pana Hlubučka policie
záměrně řešila tak dlouho, aby se z ní stal skvělý
předvolební tah. Nicméně ministrem vnitra je člověk z téhož
hnutí, za které byl pana Hlubuček ještě před asi týdnem ve své
funkci ve vedení hlavního města.
Pozn. JČ: Nedávno jsme tu psali o tom, jak na stanici metra Staroměstská brutálně fyzicky zaútočili na jednu naši spolupracovnici revizoři pražského Dopravního podniku, protože Dopravní podnik o několik desítek vteřin (záměrně?) zdržel vydání zakoupené jízdenky na jejím mobilu. Jízdenk přišla během útoku revizorů, jim to ale bylo jedno, stejně vyžadovali pokutu tisíc korun. Není přípustné, aby revizoři fyzicky útočili na ženu a osahávali ji. Těmto revizorům to však nevadilo. Naštěstí se jim vysmekla a unikla jim. Psali jsme v této souvislosti, že je zjevné, že brutálními metodami na hraně zákona si Dopravní podnik Praha přivydělává finančním terorizováním cestujících do svého rozpočtu. Nevěděli jsme tehdy, že do několika dní vyjde najevo rozsáhlá korupce, jíž je tento podnik postižen.
Adam Scheinherr z PS neudělal vlastně nic jiného než to, že se držel striktně toho, co má dělat každý občan, který narazí na podezření z vážné kriminality: oznámit to policii a držet se jejích instrukcí a spolupracovat s ní. Je zjevné, že první instrukce musela směřovat k tomu, aby se podezřelí nijak nemohli dovtípit, že jsou sledováni. Samozřejmě v jiných dobách by k nim ta zpráva přišla přímo z policie nebo státního zastupitelství, to už je ale snad za námi. Nyní těm, kdo chtějí zabránit rozkrytí korupčních sítí ve vysoké politice, zbývá jediné, totiž spoléhat na to, že se z každé kauzy stane dříve politické a mediální téma, než policie bude schopna zakročit.
Samozřejmě nemůžeme předbíhat: v minulosti mnoho kauz, kterým se dokonce podařilo dojít k soudu, skončilo zproštěním viny. Pan Hlubuček a spol. jsou do pravomocného rozsudku soudu nevinní, o tom není pochyb. Proto je také zapotřebí, aby je soud očistil, nebo odsoudil, dokud si tu kauzu ještě někdo pamatuje. V tom u nás právní stát pořád nemáme.
Nevyhnutelně se ale z celé věci stává mediální a politické téma, nota bene před komunálními volbami. Nemyslím ovšem, že by se mělo debatovat o tom, zda pan Hlubuček je vinen, nebo o tom, zda tu máme zase běžný, únavný spor, kdo krade a kdo nikoli, naopak by se měla vést debata o tom, zda politici v boji s ekonomickou kriminalitou mají upřednostnit politiku, či zda mají vše svěřit policii a řídit se jejími pokyny. Samozřejmě správně je to druhé, nicméně je to v České republice tak nezvyklé, ba tak smrtelné pro mafiánské sítě, že mnoho politiků bere jako axiom tu první možnost, a dokonce panu Scheinherrovi veřejně vyčítají, že ji nezvolil. Tak strašně na tom v České republice jsme.
Diskuse