Mír versus spravedlnost: Nadcházející evropský rozkol kvůli válce na Ukrajině

20. 6. 2022

Výzkum ECFR ukazuje, že zatímco Evropané cítí velkou solidaritu s Ukrajinou a podporují sankce proti Rusku, jsou rozděleni ohledně dlouhodobých cílů. Dělí se na "mírový" tábor (35 % lidí), který chce, aby válka skončila co nejdříve, a tábor "spravedlnosti", který věří, že naléhavějším cílem je potrestat Rusko (25 % lidí).

Ve všech zemích kromě Polska, je tábor "míru" větší než tábor "spravedlnosti". Evropští občané se obávají nákladů na hospodářské sankce a hrozby jaderné eskalace. Pokud se něco dramaticky nezmění, postaví se proti dlouhé a vleklé válce. Pouze v Polsku, Německu, Švédsku a Finsku existuje výrazná veřejná podpora pro zvýšení vojenských výdajů.

Vlády budou muset najít nový jazyk, aby překlenuly propast mezi těmito vznikajícími tábory, aby posílily evropskou jednotu a zabránily polarizaci mezi zeměmi i uvnitř nich. Klíčové bude prezentovat dodávky zbraní a sankce jako součást obranné války.

Úvod

V týdnech a měsících od invaze na Ukrajinu Evropané překvapili Vladimira Putina – i sebe – svou jednotou a rozhodností. Postheroické evropské společnosti pobouřené ruskou agresí a hypnotizované srdnatostí Ukrajinců poskytly motivační sílu pro neočekávaný obrat Evropy. Inspirovaly své vlády k přijetí změn v historickém měřítku; otevřely své domovy milionům Ukrajinců; požadovaly tvrdé ekonomické sankce; a donutily západní firmy co nejrychleji opustit Rusko. Zatímco předchozí "evropské momenty" byly ve znamení evropské vlajky mobilizující lidi za hranicemi Evropské unie (včetně Ukrajiny), tentokrát ukrajinská vlajka mobilizovala lidi v rámci EU.

Evropané zjistili, že jsou důležitější silou, než si dříve mysleli. Významný komentátor Moises Naim tvrdil: "Evropa objevila, že je supervelmocí." Ale jak se válka blíží k pátému měsíci, vydrží evropská jednota? Nebo se začnou objevovat trhliny mezi zeměmi EU a uvnitř nich?

Evropská rada pro zahraniční vztahy provedla celoevropský průzkum veřejného mínění v deseti zemích, aby na tyto otázky našla odpovědi. Průzkum se uskutečnil v polovině května – v době, kdy občané měli možnost vstřebat šok z invaze. Veřejná debata se odkláněla od dění na bojišti k ​​otázkám, jak konflikt skončí, stejně jako jeho dopadu na životy lidí, na jejich země a na EU. Byl to také okamžik, kdy si Evropané mnohem více uvědomovali globální ekonomické a sociální důsledky války: Vysokou inflaci a energetickou a potravinovou krizi. Tento průzkum měří spíše odolnost evropských občanů než jen jejich hněv na Putinovu válku.

Přibližně 8 000 dotázaných lidí pocházelo z celé Evropy. Zkoumanými zeměmi byly Polsko a Rumunsko – frontové, tradičně vůči Rusku skeptické státy ve střední Evropě; Francie, Německo a Itálie – velké západoevropské státy, které si dříve vysloužily pověst Russlandversteherů ("rozumějících Rusku"); Portugalsko a Španělsko – státy jižní Evropy, které se v minulosti obecně méně angažovaly v politice vůči Rusku; Finsko a Švédsko – státy severní Evropy, které v důsledku invaze žádají o členství v NATO; a Velká Británie.

Výsledky průzkumu naznačují, že evropské veřejné mínění se mění a že nejtěžší dny mohou být teprve před námi. Odolnost evropských demokracií bude většinou záviset na schopnosti vlád udržet veřejnou podporu politikám, které v konečném důsledku přinesou bolest různým sociálním skupinám. To donutí vlády vyvážit snahu o evropskou jednotu za tlakem na Moskvu s názory, které se liší jak uvnitř jednotlivých států, tak mezi členskými státy. Průzkum odhaluje rostoucí propast mezi uváděnými postoji mnoha evropských vlád a náladou veřejnosti v jejich zemích. Velký hrozící předěl je mezi těmi, kdo chtějí ukončit válku co nejrychleji, a těmi, kteří chtějí pokračovat v boji, dokud nebude Rusko poraženo.

Evropa po ruské invazi

Evropané nejsou rozděleni v tom, koho vinit za válku – tři čtvrtiny tvrdí, že za konflikt je odpovědné Rusko. Nejsou ani rozděleni v tom, kdo představuje hlavní překážku míru – dvě třetiny ukazují na Rusko. Jedinou výjimkou je Itálie, kde jsou názory občanů těsně vyvážené v otázce, zda Ukrajina a Západ nejsou větší překážkou.

Evropané celkově neváhají, na které straně jsou: Chtějí, aby Ukrajina zvítězila. A jsou připraveni jí pomoci bránit se.

Navíc nový průzkum veřejného mínění ukazuje, že většina Evropanů je připravena projevit solidaritu s Ukrajinou formou poskytování ekonomické pomoci, posílání zbraní, podpory ukrajinského členství v EU a přijímání uprchlíků. Zároveň také podporují tvrdá opatření proti Rusku, včetně uplatnění ekonomických sankcí, ukončení dovozu fosilních paliv a rozmístění vojáků do východní Evropy (ale ne na samotnou Ukrajinu).

Ale přestože Evropané obviňují Rusko z války a doufají v ukrajinské vítězství, evropské státy a společnosti jsou rozděleny v tom, jak vidí konec války.

Mír versus spravedlnost

Teoreticky se všechny evropské vlády shodují, že je na Ukrajincích, aby se rozhodli, kdy válku zastaví, a dohodnou se na podobě míru. V průzkumu se však objevují jasné rozdíly, když se voliči rozhodují mezi tím, zda by se Evropa měla snažit ukončit válku co nejdříve – i když to znamená, že Ukrajina udělá ústupky – nebo zda nejdůležitějším cílem je potrestat Rusko za jeho agresi a obnovit územní integritu Ukrajiny – i když taková cesta povede k vleklému konfliktu a dalšímu lidskému utrpení.

Tyto výsledky řadí Evropany do dvou protichůdných skupin: Tábora míru a tábora spravedlnosti. Příznivci mírového tábora chtějí nyní mír i za cenu ukrajinských ústupků Rusku. Tábor spravedlnosti věří, že mír může přinést pouze jasná porážka Ruska. Tento rozkol prochází mnoha zeměmi – a mezi nimi. Jak se konflikt na Ukrajině mění v dlouhou opotřebovací válku, hrozí, že se stane klíčovou dělicí čárou v Evropě. A pokud političtí lídři nebudou s tímto rozdílem v postojích zacházet opatrně, mohlo by to znamenat konec pozoruhodné evropské jednoty.

V deseti zkoumaných zemích je jedna třetina (35 %) respondentů v táboře "míru" a jedna pětina (22 %) patří do tábora "spravedlnosti". Další pětina (20 %) odmítla volit mezi mírem nebo spravedlností, ale stále z velké části podporuje kroky EU v reakci na ruskou válku na Ukrajině. Členové této skupiny sdílejí protiruské pocity z tábora spravedlnosti, ale také se obávají eskalace – jako mírový tábor. V nadcházejících měsících poroste tlak na tuto třetí skupinu, aby se rozhodla. Jejich názory – a jejich hlasy – by mohly být zásadní pro určení dalších kroků Evropy.

Zastoupení z táborů míru a spravedlnosti se mezi různými členskými státy, generacemi a politickými stranami značně liší. Jedním z pozoruhodných zjištění je, že zatímco ve všech deseti zemích je mírový tábor rovnoměrně rozdělen mezi muže a ženy, v táboře spravedlnosti je jasná převaha mužů: V poměru 62 % mužů k 38 % žen.

Z hlediska stranické politiky by se dalo předpokládat, že voliči pravice spíše patří do tábora spravedlnosti než voliči levice. Ale toto pravidlo málokdy platí v plném rozsahu. V Německu dominuje preference míru jak u středopravých voličů Křesťanskodemokratické unie/Křesťanské sociální unie, tak u středolevých voličů sociálních demokratů – zatímco z hlavních stran vyčnívají Zelení tím, že mají největší počet nerozhodnutých voličů.

Ve Finsku stoupenci vládnoucích sociálních demokratů silně preferují spravedlnost, zatímco voliči středopravé Národní koaliční strany jsou zhruba uprostřed. Ve Španělsku má mezi svými voliči největší podíl příznivců spravedlnosti radikálně pravicový Vox (i když stále mírně preferují mír). Podobně jsou ve Švédsku voliči radikálně pravicových Švédských demokratů ze tří největších stran nejvíce pro spravedlnost. Mezitím je ve Francii krajní pravice nejvíce pro mír, přičemž mnoho voličů levice zaujímá nerozhodné pozice. A v Itálii, zatímco voliči všech stran preferují mír před spravedlností, největší podporu míru (více než 60 %) mají voliči Bratři Itálie a Ligy.

Členové tábora míru a tábora spravedlnosti mají k válce svébytné postoje. Zatímco všichni obviňují z konfliktu Rusko, v táboře míru jich to dělá méně (64 % ve srovnání s 86 % v táboře spravedlnosti, kteří ukazují na Moskvu). A ze tří skupin jsou to nerozhodnutí voliči, kteří připisují největší odpovědnost Rusku (92 %). Podobně většina v táborech míru a spravedlnosti většinou považuje Rusko za hlavní překážku míru, ale mnohem méně jich tak činí v táboře míru (53 % ve srovnání se 79 % v táboře spravedlnosti). Velká většina nerozhodnutých voličů opět věří, že hlavní překážkou míru je Rusko (87 %). A pokud někdo považuje Spojené státy za překážku míru, je pravděpodobnější, že bude v táboře míru.

I když někteří proruští (nebo protiameričtí) voliči mohou být součástí mírového tábora, nemusí to nutně dělat z mírového tábora uskupení přátelské k Rusku. Zatímco oba tábory míru a spravedlnosti se shodují, že Rusko a Ukrajina budou v důsledku této války na tom každý hůř, tábor spravedlnosti věří, že především Rusko na tom bude "mnohem hůř" – zatímco členové tábora míru předpokládají, že z těchto dvou bude Ukrajina trpět více. Někteří v mírovém táboře si proto mohou přát, aby válka skončila, protože se domnívají, že způsobuje nadměrné utrpení Ukrajině.

Mírový tábor také pravděpodobněji než tábor spravedlnosti věří, že EU bude v důsledku tohoto konfliktu na tom hůř. To může být pro ně další důvod, proč chtějí, aby válka skončila. V mnoha ohledech je mírový tábor táborem pesimistů.

Pokud jde o politickou a praktickou reakci Evropy na válku, všechny tři hlavní skupiny podporují přerušení ekonomických vazeb s Ruskem. Ale dělají to v radikálně odlišných proporcích: V táboře Míru to podporuje 50 %, ale 37 % ne; v táboře spravedlnosti je rozdíl 83 a 11 %. Mezi nerozhodnutými voliči je to 83 % ku 7 %. Tábory míru a spravedlnosti se také liší v tom, zda přerušit diplomatické styky: Tábor spravedlnosti to jednoznačně podporuje (70–23 %), stejně jako nerozhodnutí voliči (60–30 %), zatímco tábor míru je proti (49– 40 %). Stejně tak tábor spravedlnosti a nerozhodnutí voliči chtějí přerušit kulturní vazby, zatímco tábor míru je proti.

Vojenské záležitosti také vyvolávají značný nesouhlas. Tyto tři skupiny se neshodnou na tom, zda prosadit bezletovou zónu nad Ukrajinou. Voliči z tábora spravedlnosti a nerozhodnutí takový návrh podporují (54-24 % a 41-23 % v tomto pořadí), zatímco tábor míru je skeptický (48-25 %). Názory rozděluje i otázka vyslání vojáků na Ukrajinu: Tábor spravedlnosti a nerozhodnutí voliči ji podporují (52-32 % a 49-31 % v tomto pořadí), zatímco tábor míru je proti (59-24 %).

A co se týče vstupu Ukrajiny do NATO, voliči z tábora spravedlnosti a nerozhodnutí jej podporují s velkým odstupem (71–15 % a 75–8 % v tomto pořadí), zatímco tábor míru je rozdělený s 37 % pro a 40 % proti. Pokud jde o to, zda vyslat další vojáky do východních zemí NATO, voliči z tábora spravedlnosti a nerozhodnutýcg jsou opět silně pro (75–14 % a 75–8 % v tomto pořadí), zatímco tábor míru je rozdělen (podpora 41 %, 40 % proti).

Pokud jde o potenciální členství Ukrajiny v EU, všechny tábory jsou pro, ale tábor míru nabízí pouze vlažnou podporu.

Kromě toho členové táborů míru a spravedlnosti docházejí k radikálně odlišným závěrům v otázce, zda by jejich země měla nyní zvýšit výdaje na obranu. Většina v táboře spravedlnosti (53 %) podporuje zvyšování vojenských výdajů, i když to znamená škrty ve financování v oblastech, jako je zdravotnictví, vzdělávání a prevence kriminality. Mezitím jen 29 % tvrdí, že by jejich země neměla navzdory válce zvyšovat výdaje na obranu, protože by to mohlo vyžadovat škrty v jiných oblastech. V táboře míru jsou poměry téměř přesně obrácené – 29 % pro a 51 % proti. Nerozhodnutí voliči jsou v této otázce zhruba rozděleni, přičemž mírně preferují upustit od vyšších výdajů na obranu (35 % a 30 %). Další dostupné možnosti pro tuto otázku byly "Ani jedna z uvedených" nebo "Nevím", přičemž významný počet nerozhodnutých voličů (26 %) zvolil první možnost.

Nerozhodnutí voliči jsou proto ve své kritice Ruska stejně tvrdí, ne-li tvrdší než tábor spravedlnosti – viní z války především Rusko; tvrdí, že Rusko je největší překážkou míru; a věří, že Evropa by měla přerušit své vztahy s Ruskem. Ale nesdílejí morální rozhořčení a eskalační cíle tábora spravedlnosti. V otázkách jako je to, zda válka zanechá Ukrajinu a EU v horším stavu, nebo zda zvýšit výdaje na obranu, jsou mnohem blíže táboru míru. V některých ohledech mají nerozhodnutí voliči instinkty kissingerovských realistů. Jsou vůči Rusku otevřeně nepřátelští a podporují tvrdou politiku vůči němu, ale obávají se, že vleklá válka bude pro Evropu příliš drahá.

Závěr

Válka je jako horská dráha: Veřejné mínění se může měnit s každým zvratem a je také nesmírně silným hnacím motorem. Jak nedávno napsal Gideon Rachman z Financial Times: "Válka na Ukrajině se v podstatě vede na třech frontách a mezi třemi protagonisty. První frontou je samotné bojiště. Druhá fronta je ekonomická. Třetí frontou je bitva vůle. Tři účastníci jsou Rusko, Ukrajina a západní aliance podporující Ukrajinu."

Co se stane na kterékoli ze tří front, ovlivní další dvě. Vojenské úspěchy Ukrajiny jsou rozhodující pro posílení velikosti tábora spravedlnosti (jehož neformální vůdce Zelenskij má zvláštní schopnost komunikovat s evropskou veřejností). Stoupenci mírového tábora jsou již nyní největší skupinou mezi evropskými občany a jejich počet pravděpodobně poroste, pokud bude sílit pocit, že tvrdé ekonomické sankce vůči Rusku nepřinášejí výsledky.

Co tedy výsledky tohoto nového průzkumu říkají o probíhající bitvě vůle a jak udržet podporu opatření přijatých k vyzbrojení Ukrajiny a sankcionování Ruska? Závislost Ukrajiny na akcích jejích evropských sousedů znamená, že kdo vyhraje tuto bitvu vůle, bude pravděpodobně ještě důležitější než to, co se odehrává na ekonomické a vojenské půdě.

Příštích několik týdnů bude kritických a data ukazují, že by mělo být možné udržet Evropu pohromadě pomocí správného politického sdělení.

Průzkum naznačuje, že rozchod Evropy s Ruskem je nevratný, alespoň v krátkodobém a střednědobém horizontu. Zdá se, že Evropané vyhlížejí svět, v němž se Evropa zcela oddělí od Ruska.

Zdroj v angličtině: ZDE