Jak se ultrapravice dostala z politické izolace

7. 10. 2022

čas čtení 8 minut
Krajně pravicové strany, kterým se ostatní po desetiletí vyhýbali jako politicky toxickým, letos dosáhly velkých vítězství. Nyní jsou v hlavním proudu, upozorňují Barbara Moensová a Cornelius Hirsch.

Evropští krajně pravicoví politici právě útočí na vítězství v Itálii poté, co dosáhli historických výsledků ve Francii a Švédsku.

"Všude v Evropě lidé touží vzít svůj osud zpět do vlastních rukou!" prohlásila Marine Le Penová, vůdkyně francouzské krajně pravicové Národní strany shromáždění.

Ale pokud si myslíte, že Evropou zachvátila nová vlna pravicového radikalismu, mýlili byste se. Děje se něco jiného.

Analýza průzkumu Poll of Polls společnosti POLITICO naznačuje, že krajně pravicové strany v regionu mezi začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru a dneškem v průměru nezvýšily svou podporu ani o jeden procentní bod.

POLITICO sledovalo střední a průměrný nárůst u všech stran organizovaných v pravicových skupinách Evropského parlamentu Identita a demokracie, Evropští konzervativci a reformisté nebo u nepřidružených stran s politickými krajně pravicovými pozicemi.

Celkově výsledky naznačují, že pokud došlo ke zvýšení podpory krajně pravicových stran, stalo se tak už před několika lety.

K prvnímu nárůstu Švédských demokratů došlo po volbách v roce 2014, kdy strana vzrostla z přibližně 10 % podpory na 20 %, což je stejný pětinový podíl na hlasech, které získali v letošních volbách. Krajně pravicová Alternativa pro Německo AfD v Německu v letech 2015 a 2016 rychle rostla a podle průzkumu veřejného mínění POLITICO dosáhla 14 %. V Itálii Liga severu poprvé předstihla Forza Italia na začátku roku 2015 a dosáhla vrcholu v roce 2019 na 37 %, než začala klesající trend, který skončil ve volbách minulý měsíc na 9 %. V italských volbách voliči většinou přecházeli mezi soupeřícími pravicovými tábory.

Krajní pravice se přesunula z okraje politiky do hlavního proudu, nejenže ovlivňuje politický střed, ale vstupuje i do arény moci.

"Dochází k normalizaci krajně pravicových stran jako nedílné součásti politického prostředí," řekla Cathrine Thorleifssonová, která se zabývá výzkumem extremismu na univerzitě v Oslu. "Byly přijaty voliči a také jinými konvenčními stranami."

Spolupráce mezi středovou a krajní pravicí už je méně tabu.

"Vzestup krajně pravicových stran je jen částí příběhu. Usnadňování a mainstreaming krajně pravicových stran a také přijímání krajně pravicových rámců a postojů jinými stranami jsou přinejmenším stejně důležité," napsal na Twitteru Cas Mudde, přední odborník na tuto problematiku.

To může znamenat riziko destabilizace Evropy ještě více, než zisk několika procentních bodů v průzkumech veřejného mínění.

Italská krajně pravicová fanynka Giorgia Meloniová je jasným příkladem. Zatímco její strana vznikla ze skupin založených bývalými fašisty, nyní povede třetí největší ekonomiku EU.

Ve Švédsku zahájila středopravá strana koaliční jednání o menšinové vládě, která by musela čerpat z podpory opozice, nejspíše od krajně pravicových Švédských demokratů. Krajně pravicové strany se dostaly do vlád také v Rakousku, Finsku, Estonsku a Itálii. Další země budou pravděpodobně následovat.

George Simion, vůdce rumunské krajně pravicové strany Aliance pro Svaz Rumunů (AUR), oslavil vítězství Meloniové v Itálii s tím, že jeho strana pravděpodobně půjde v jejích stopách.

Španělsko míří k volebním urnám příští rok a socialistický premiér Pedro Sánchez může mít problém dosáhnout znovuzvolení. Konzervativní Lidová strana je ve všech zveřejněných průzkumech o pět až sedm bodů před španělskými socialisty, ale je nepravděpodobné, že by získala dostatek hlasů, aby si zajistila absolutní většinu.

To znamená, že se možná bude muset dohodnout s krajně pravicovou stranou Vox, jejíž vůdce Santiago Abascal je spojencem Meloniové. Zatímco Lidová strana dříve odmítala vládnout s Voxem, loni na jaře její nově zvolený vůdce Alberto Núnez-Feijóo posvětil koaliční dohodu s ultranacionalistickou skupinou v centrální oblasti Španělska Castilla y León.

Pravicový belgický politik Tom Van Grieken také poukázal na Španělsko jako na další pravděpodobný příklad, zejména kvůli možné spolupráci s PP. "V celé Evropě vidíme konzervativní strany, které zvažují prolomení cordon sanitaire," řekl s odkazem na odmítnutí jiných stran spolupracovat s krajní pravicí. "Už je nebaví dělat kompromisy se svými ideologickými protějšky, stranami na levém konci spektra."

To se nestalo přes noc. Krajní pravice tvrdě pracovala, aby setřásla svou extremistickou, neonacistickou image.

"Podle některých zpráv o Švédských demokratech byste si mysleli, že budou deportovat lidi ve vlacích, jakmile budou u moci. No tak, tyto strany se změnily," řekl jeden z představitelů EU s pravicovou orientací.

Krajní pravice investovala do "úpravy obrazu a snažila se postupovat opatrně s některými problémy, zatímco bez ostychu vycházela vstříc ostatním," řekla Nina Wiesehomeierová, politoložka z IE Univerzity z Madridu. "To je nyní obzvláště zřejmé v Itálii, kde se Meloniová drží hesla ‚Bůh, vlast, rodina‘ jako pokračování, zatímco se snaží stranu očistit od radikálnějších prvků."

V belgickém severním regionu Flandry pravicový Vlaams Belang (Vlámský zájem) výslovně odmítá označení "extrémně pravicový". Stejně jako jeho protějšky v Itálii, Švédsku a Francii, Van Grieken, předseda strany, odsoudil extremističtější postoje otců zakladatelů své skupiny a zmírnil své politické poselství, aby bylo hlasování pro krajní pravici společensky přijatelné.

Otevřený rasismus je tabu. Místo toho se rétorika mění na kritiku migrační politiky otevřených dveří. Tím, že se krajní pravice pečlivě stará o středové voliče, usiluje o větší podíl dortu, přičemž se stále veze na nespokojenosti proti establishmentu.

"Mezi vítězi globalizace a nacionalisty je jasná zlomová linie," řekl Van Grieken serveru POLITICO. "To je navrch k obavám z masové migrace, ať už je to v Malmö, Římě nebo jiných evropských městech."

Nyní je správný čas tuto transformaci využít.

Zatímco Evropa bojuje s rekordní inflací a Evropané se obávají přemrštěných účtů za topení, vlády varují před politickými důsledky "zimy nespokojenosti".

"Je to masivní snížení evropské prosperity," řekl nedávno belgický premiér Alexander De Croo pro POLITICO. "V současné situaci je těžké uvěřit v pokrok, je velmi těžké dosáhnout pokroku. Takže je tu velmi pesimistický pocit."

Současná válka na Ukrajině je poslední v řadě krizí – v globálních financích, migraci a pandemii. Odborníci tvrdí, že je to klíčové pro pochopení rostoucí podpory krajní pravice.

"Takové existenční krize mají destabilizující účinek a vedou ke strachu," řekl Carl Devos, profesor politických věd na univerzitě v Gentu. "Strach je živnou půdou pro krajní pravici. Lidé mají tendenci převádět tento strach a rozhořčení do radikálního volebního chování."

Migrace a politika identity jsou v médiích méně prominentní kvůli válce na Ukrajině a rostoucím cenám energií, ale stále jsou klíčovými tématy pravicové debaty.

V Rakousku se koaliční strany přetahovaly o to, zda by žadatelé o azyl měli nebo neměli dostávat klimatické bonusy. V Nizozemsku vedla smrt dítěte v azylovém středisku Ter Apel k obnovené debatě o přeplněných migračních střediscích.

Kombinace těchto problémů pravděpodobně povede k dalším výhrám pravice na celém kontinentu. "Krajní pravice nabízí nacionalistická, protekcionistická řešení globalizovaných krizí," řekla Thorleifssonová. "Vidíme, jak byla otázka migrace během pandemie na chvíli mimo program, ale teď je zpět."

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5514

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2022