Alexej Levinson: "Rusko je zemí bez vize budoucnosti"
2. 1. 2023
Co bylo na sovětském systému důležité není to, že byl komunistický, ale že se týkal kolektivní budoucnosti. A se zánikem státu a jeho ideologické platformy zmizela i tato budoucnost, čímž se Rusové zbavili budoucnosti jako časové kategorie.
Co zůstává téměř nedotčené jsou soukromé budoucnosti jednotlivců, rodiny, přátel, spolupracovníků a tak dále. V těchto strukturách je s ohledem na kategorii budoucnosti vše v pořádku. Kdyby tomu totiž bylo jinak, země by upadla do naprostého chaosu.
Chybějící společná veřejná budoucnost je ale vážná věc, zvláště když se nedotýká pouze populace, ale také elit. Ve fokusních skupinách, které Levinson vede, Rusové jednoduše nedokážou popsat budoucnost, když jsou na to přímo dotázáni.
Když se jich ptají, co by se mohlo stát nejhoršího, mají názory, říká. Někteří mluví o rozpadu Ruska, o konci světa, po kterém už nic není a nemůže být. Jiní mluví o jaderné válce. A ještě jiní o občanské válce, která by vedla buď k první, nebo k druhé možnosti.
Avšak na dotaz, co by tedy bylo nejlepší, mluví o triviálních věcech, jako je stabilní rubl nebo ropa za 90 dolarů za barel. A nedokážou si představit budoucnost, ani vzdálenou, odlišnou od současnosti, alespoň pokud jde o jejich vládce. Zkrátka nemají žádnou vizi budoucnosti, a tak jim stále více chybí i přítomnost.
Stále více Rusů vyjadřuje nostalgii po sovětských časech, ale proč přesně a co to znamená zůstává předmětem sporů. Marina Aronova z portálu SibReal reprodukuje názory sociologa, historičky, psycholožky, politologa a odborníka na právní záležitosti.
Maksim Aljukov, ruský analytik sídlící v Londýně, říká, že velká část postsovětské nostalgie je dílem Putinovy propagandistické mašinérie. A zdůrazňuje, že Putin ji může využít pro různé účely. Pokud Rusko bude muset stáhnout své síly, ale Putin zůstane u moci, pak Kreml využije porážku k revanšismu a spustí další agresi.
Historička Irina Karacubová říká, že ruská nostalgie po SSSR se vztahuje k minulosti, která ve skutečnosti nikdy neexistovala. Avšak nejzávažnějším aspektem toho je, že odráží a podporuje zaměření na minulost, spíše na přítomnost a budoucnost. Nyní, nemáme žádnou představu o budoucnosti. A právě tento nedostatek otevírá cestu pro nárůst nostalgie, ještě více než propaganda.
Psycholožka Anastasia Nikolskaja říká, že identifikace se silnou sovětskou minulostí odráží nevyslovený pocit současné slabosti jak uvnitř Ruska, tak pokud jde o vztahy mezi Ruskem a světem. Rusové se potřebují cítit silní, protože na rozdíl od menších národů, které mají etnickou identitu, mají především identitu imperiální.
Politolog Fjodor Krašeninnikov tvrdí, že ani Putin, ani ruský lid netrpí nostalgií po celé sovětské minulosti: Zajímají se a přitahuje je jen malý počet jejích aspektů. Putin má rád ty části sovětského dědictví, které činí vládce nenahraditelným. Řadoví Rusové mají rádi ty, jež kladou důraz na sociální spravedlnost a paternalismus.
A odborník na právní záležitosti Rodion Bělkovič říká, že ruský zájem o nostalgii po sovětské minulosti pramení především z narůstající infantilizace obyvatelstva, kdy stále více lidí chce, aby za jejich rozhodnutí převzal odpovědnost někdo jiný a aby bylo o obyvatelstvo postaráno bez ohledu na to, co se stane.
Diskuse