Hodina pravdy v Plzni

4. 4. 2023 / Martin Čechura

Protože jsem právě v úterý náhodou přednášel, rád a se zájmem jsem se setkání zúčastnil.

Kolegy a přátele plně podporuji, ostatně plat vědeckého pracovníka v muzeu není o nic větší, a navíc v muzeu se stávkuje zásadně v pondělí.

Nicméně moje pocity ze setkání jsou přinejmenším rozpačité. Bylo plno, skoro našlapáno, to ano, ostatně v kavárně Družba vedle fakulty, kam se vejde asi 30 lidí, nás bylo skoro 50.

Úvodní projevy děkana a předsedy akademického senátu byly trefné, shrnující, prostě jsme si poplakali. Zajímavá byla i diskuse.

Bývalý rektor shrnul své zkušenosti s přípravami rozpočtů, a asi mu věřím, že vzhledem k správnímu uspořádání univerzit s tím asi moc dělat nemohl.

Důležité bylo upozornění na to, že mnoho lidí nechápe a nedoceňuje význam humanitního vzdělání. Argumentační fauly typu k čemu máme tolik filozofů a antropologů jsou ve veřejném prostředí všudypřítomné.

Co ale nezaznělo, byly nápady, jak jim čelit.

I my si snad můžeme dovolit ne snad fauly, ale trefné zkratky. Například, že filozofické fakulty učí především myslet. A kdo popírá humanitní vzdělání, vlastně chce, aby lidé nemysleli – to by se mnohým usnadnil život…

A samozřejmě v diskuzi zazněl i věčný evergreen, zda by situaci nevyřešilo školné. Ach jo. Možná by to školné bylo namístě, ale až absolventi budou mít nadprůměrné platy. Přál bych všem jeho zastáncům, aby platili drahé školné, a pak nastoupili do muzea za mzdu, která až do důchodu nebo smrti (podle toho, co přijde dřív) se ani na dohled nepřiblížili průměrné mzdě.

Ostatně možná by se měli podívat do Velké Británie, kde vzývají všechny mantry tržní ekonomiky včetně školného a manažerského řízení, a pedagogové jsou na tom stejně špatně, možná hůř.

No, a pak došlo na diskusi o dalších krocích. Všichni se shodovali na tom, že stávka, nebo jiné nátlakové akce typu přerušení výuky, by poškodily především studenty, a to přece nechceme, že.

Jenže se obávám, že především naštvaní lidé vytvářejí tlak na vládu, a ne ti spokojení.

Není vinou filozofických fakult, že železničáři, lékaři nebo učitelé základních škol umějí „naštvat“ lidi mnohem snáz.

Ostatně nevím, jestli přítomní studenti vědí, jaký je plat na vysoké škole.

Ze svých zkušeností vím, že absolutní částku většinou neznají. Možná by jim měl někdo říci, že ve svém oboru budou takto placeni i oni, až dostudují.

Tak jsme si poplakali, poplácali se po zádech a po hodince rozešli se do práce. Studenti sice na stole kreslili na roztrhaná prostěradla nějaké transparenty, projev děkana (jen ten) snímala regionální televize, ale nic z toho jsem pak ve městě ani v médiích už neviděl.

Ještě teď pátrám v archívech po nějaké reportáži z Plzně, a marně.

Další den vzkázal premiér všem docentům a profesorům, ať si trhnou nohou. Jako účastník plzeňského protestu musím bohužel uznat, že se mu ani nedivím. Ještě že v dalších městech pojali kolegové protest smysluplněji, a za to jim patří poděkování. Zejména z Plzně.