20 dní v Mariupolu
9. 2. 2024
čas čtení
7 minut
Moderátorka, BBC World at One, čtvrtek 8. února 2024: Podle
organizace Human Rights Watch je třeba vyšetřit válečné zločiny, které
Rusko spáchalo při vojenském útoku na ukrajinské město Mariupol. V době,
kdy Rusko v květnu 2022 převzalo kontrolu nad městem, bylo podle odhadů
OSN poškozeno nebo zničeno 90 % obytných budov. Podle ukrajinských
představitelů zemřelo během dvou měsíců 25 000 lidí. Novinář Mstyslav Černov spolu s fotografem a producentem dorazili do města hodinu před
zahájením ruského bombardování. Jeho film 20 dní v Mariupolu byl
nominován na Oscara za nejlepší dokumentární film.
Zeptalajsem se Mstislava, jak vnímá úspěch filmu.
Mstyslav Černov: Vždycky mám na paměti, že všechno, co se udělalo. A veškerý úspěch, celá existence tohoto filmu a tohoto příběhu je důsledkem tragédie, která se stala. Takže každý krok na této cestě je zázrak. To, že jsme přežili v Mariupolu, je zázrak. To, že jsme se odtamtud dostali a já jsem byl schopen zachránit všechny záběry, abych později mohl dát dohromady ten film. To, že jsme natočili film a že se na něj lidé dívali a neodvrátili se od něj, i když nebylo a není snadné se na něj dívat. A to, že to skutečně mělo úspěch a došlo to tak daleko, že být nominován na čtyři Oscary, to všechno je zázrak a je to pro mě šance zajistit, aby Mariupol nebyl jen slovo v titulcích zpráv, které jsou dva roky staré, je to pro mě šance zajistit, aby příběhy lidí, kteří trpěli invazí v plném rozsahu, kteří přišli o své rodiny a kteří nám pomohli tyto příběhy dostat ven, aby se na ně nezapomnělo.
Moderátorka: Váš příběh pozoruhodně začal pouhou hodinu před ruským bombardováním, protože tehdy jste přijeli do Mariupolu.
Mstyslav Černov: Ano, tento příběh Mariupolu začal, ano, ale pro mě to není něco, co bychom nečekali nebo co by nás překvapilo, a to, že jsme byli v Mariupolu v okamžiku, kdy začala válka, je proto, že jsme si mysleli, že Rusko se zaměří na Mariupol a bude se snažit Mariupol obklíčit. Cítili jsme, že Mariupol bude pro toto v plné míře vizí Ground Zero.
Moderátorka: Shromažďovali jste obrovské množství materiálu a zároveň se snažili přežít. Jak lidem vysvětlíte, jaké to bylo, když jste se v té době snažil v Mariupolu jen tak žít pod intenzitou toho, co se dělo?
Mstyslav Černov: Myslím, že nejlepším pokusem vysvětlit, jak to bylo doopravdy, je samotný film 20 dní v Mariupolu. Lidé, kteří se na film dívají, se, řekl bych, přenesou do tohoto stavu mysli ve stavu neustálého strachu o svůj život. Každou minutu se bojíte o svůj život. Ten hlad a panika a pocit povinnosti, který jsme měli, když nám lidé neustále říkali, že tohle musíte natočit. Musíte to poslat, ten boj, víte, mezi povinností a potřebou přežít. Tak to bylo pro mě, ale pro většinu lidí, kteří prostě chtěli přežít, a bylo vlastně dost těžké přežít bez elektřiny, bez vody, bez pořádných zásob jídla, bez informací, s neustále se přesouvající frontovou linií a nevybíravým bombardováním, to je nejtěžší a nejnáročnější a morálně nejpůsobivější zkušenost, jakou jsem kdy zažil.
Moderátorka: Jeden z problémů, který jste vedle všech těchto věcí musel řešit, byla snaha dostat ven svůj materiál. Jak se vám to podařilo? Jak se vám z místa v takové situaci dařilo odesílast svůj materiál?
Mstyslav Černov: První dny byly v pohodě, to bylo ještě určité spojení, ale pak byla cílem civilní infrastruktura. Rusové se cíleně zaměřili na všechny věže mobilních telefonů, všechny pozemní komunikace, takže město bylo odříznuté. Měl jsem ještě satelitní telefon, kterým jsem mohl mluvit a přenášet nějaké zprávy. Takže jsme s redaktory psali články i bez spojení, ale to nebylo jednoduché, protože se satelitním telefonem musíte zůstat venku. Seděl jsem v kráteru po 120milimetrovém granátu. Doufal jsem, že poblíž nezasáhne další granát, a diktoval jsem články a pak nám policista pomohl najít místo. Jedno jediné místo ve městě, kde ještě bylo nějaké spojení. S fotografiemi, je o něco snazší. Nejsou tak velké. Ale u videí ta jsou samozřejmě velká, takže je třeba soubory rozdělit na desetivteřinové kousky a poslat je z několika telefonů a doufat, že je střihači správně poskládají. Představte si, že jste natáčeli celý den a pak si můžete vybrat jen jednu minutu, a proto také ten film existuje, protože to bylo jen 40 minut, které jsme poslali z města a já měl natočených 30 hodin.
Moderátorka: Jde ještě o něco dalšího? Protože hned na začátku říkáte, že to, co chcete udělat, je po dvou letech lidem připomenout.
Mstyslav Černov: Ano. A co se týče zpravodajství, lidé si na válku poměrně rychle zvyknou.
Moderátorka: S dokumentárním filmem a zejména s dokumentem, který zaujal lidi takovým způsobem jako tento a sklízí takové uznání, jaké sklízí, oslovujete jiné publikum, že?
2049
Diskuse