Zatímco je Gaza ničena, Izrael zabíjí desítky dětí i na Západním břehu Jordánu

25. 3. 2024

 

Zatímco se pozornost světa soustřeďuje na Gazu, život Palestinců na Západním břehu Jordánu je také stále více nejistý. Došlo k prudkému nárůstu násilí ze strany osadníků a k nárůstu nezákonné smrtící síly ze strany izraelských sil. Podle palestinského ministerstva zdravotnictví bylo od 7. října izraelskou palbou zabito více než 400 Palestinců z východního Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu. Izraelská skupina pro lidská práva B'Tselem uvedla, že přibližně 100 z těchto mrtvých byly děti, z nichž většina nepředstavovala pro těžce ozbrojené vojáky jedné z nejmocnějších armád na světě žádnou reálnou hrozbu.
 

Možná si myslíte, že je v pořádku, když izraelský voják zastřelí chlapce, protože si hrál s rachejtlí. Možná si dokážete najít způsob, jak si to ospravedlnit. Přesto zůstává nepříjemným faktem, že existuje spousta zdokumentovaných případů, které ukazují, že izraelští vojáci stříleli na Palestince bez jakékoli provokace. "K takovým případům dochází zcela pravidelně, ale nikdo o nich neví," řekl Dror Sadot, mluvčí organizace B'Tselem. "Armáda řekne, že zahajuje vyšetřování. A toto vyšetřování bude trvat roky, pravděpodobně bez toho, aby se jím zabývala média. A pak bude spláchnuto do kanálu." Méně než 1 % všech vyšetřování izraelské armády, která používá nepřiměřenou sílu proti Palestincům, končí obžalobou.

Pokud jste nebyli na okupovaných palestinských územích, myslím, že není možné pochopit, jakým způsobem Izrael s Palestinci zachází. Nejen beztrestnost, s níž mohou být zabíjeni, ale i dehumanizace a ponižování, které jsou součástí každodenního života. Vzpomínám si, jak jsem v šesti letech navštěvovala otcovu vesnici na Západním břehu Jordánu a kdykoli jsme opouštěli vesnici, nosili jsme s sebou náhradní oblečení pro případ, že by Izrael vyhlásil zákaz vycházení a my se nemohli vrátit. Můj deník z té doby přeskakuje od pojídání zmrzliny až po střelbu izraelských vojáků slzným plynem.

Myslím, že pokud jste to nezažili na vlastní kůži, je pro některé lidi na Západě těžké pochopit, do jaké míry jsou životy Palestinců hlídány a kontrolovány Izraelem. Neustále nám říkají, že situace je příliš složitá na to, aby se dala rozebrat, ale když tam jedete a vidíte, jak lidé žijí, vůbec vám to složité nepřipadá.

"Vytváří se dojem, jako by člověk potřeboval titul z blízkovýchodních studií nebo něco podobného, doktorát, aby skutečně pochopil, co se děje," řekl uznávaný spisovatel Ta-Nehisi Coates poté, co loni navštívil Izrael a Palestinu. "Ale já jsem to pochopil hned první den... Byl jsem na území, kde je vám bráněno v pohybu, kde je vám bráněno ve volebním právu, kde je vám bráněno v právu na vodu, kde je vám bráněno v právu na bydlení. A to všechno je potlačováno na základě etnické příslušnosti. A to mi znělo nesmírně, nesmírně povědomě."

Uprostřed hrůz, které se odehrávají v Gaze, se prosazuje názor, že jde jen o Hamás a 7. říjen. Je důležité neztratit ze zřetele, že nejde jen o Hamás - který nevládne na Západním břehu Jordánu - a že dějiny nezačaly 7. října. To, co se děje, se připravovalo velmi dlouho.

Před jednadvaceti lety, v roce 2003, se americká mírová aktivistka Rachel Corrieová vydala do Gazy, aby bránila domy v Rafáhu před demolicí izraelskými silami. "Nemohla jsem ani uvěřit, že takové místo existuje," napsala si Corrieová do svých deníků. "Žádná četba, účast na konferencích, sledování dokumentů ani ústní podání mě nemohly připravit na skutečnost zdejší situace. Člověk si to prostě nedokáže představit, dokud to nevidí... Chci jen napsat své mámě a říct jí, že jsem svědkem této chronické, zákeřné genocidy a mám opravdu strach a zpochybňuji svou základní víru v dobrotu lidské povahy. Tohle musí přestat. Myslím, že by bylo dobré, abychom všichni všeho nechali a zasvětili svůj život tomu, aby to přestalo."