29. 4. 2024
Viděl jsem fotografii protestujícího v takzvaném "Táboře solidarity s Gazou" na Columbia University, na které stálo: "Kolumbie, proč po mně chtít, abych četl prof. Edwarda Saída, když nechcete, abych ho používal?" Vrátilo mě to do 80. let, kdy jsem jako vysokoškolák na Kolumbijské univerzitě navštěvoval Saídův kurz moderního románu a on byl mým zkoušejícím z marxistické kulturní teorie při doktorských zkouškách z angličtiny.
Tehdy jsem nevěděl to, co vím dnes: že Saíd se zasvětil delegitimizaci a zničení státu Izrael.
Saíd neučil jen studenty, jako jsem já, Conrada a Joyce: Působil jako mluvčí palestinské věci ve Spojených státech. Byl důvěrníkem vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata, dokud Arafat nepodepsal mírové dohody z Osla, proti kterým se Saíd postavil.
Radikálové z Kolumbijské univerzity byli ohromeni Saídovou silou a charismatem. Jeho studenti a následovníci – moji učitelé – vychovali generace antisionistů, kteří nyní zastávají důležité role nejen na Kolumbijské univerzitě, ale také na elitních univerzitách po celých Spojených státech. Vyučují nejen na katedrách angličtiny, ale také blízkovýchodních studií a velké části humanitních věd. Ve třídách, kde se čtení často redukuje na kritiku případů kulturní apropriace, je nyní povoleno pouze přivlastňování Židů.
Saíd, který se narodil v Jeruzalémě v roce 1935 a zemřel v roce 2003, byl vynikajícím klavíristou, uhlazeným, kultivovaným kritikem celebrit a učencem známým především díky knize Orientalismus, která se stala povinným textem v nesčetných kurzech.
V rozhovoru s izraelským novinářem Arim Šavitem, který vyšel v deníku Haaretz v roce 2000, Saíd tvrdil, že je jediným "skutečným následovníkem" židovského kulturního kritika Theodora Adorna. Adorno byl nejznámějším z Frankfurtské školy marxistických kulturních kritiků, Židů vyhnaných z nacistického Německa a spoluautorem Dialektiky osvícenství, dodnes nejdůležitější kulturní historie holocaustu, napsané z popela Osvětimi.
Tato kniha tvrdí, že k vraždění nedošlo proto, že by byl opuštěn rozum a osvícenství, ale spíše proto, že se projevily v racionalistické účinnosti německé administrativní genocidy Židů. Adorno a jeho spoluautor Max Horkheimer tvrdili, že rozum není spásou společnosti nebo Židů, ale ničitelem obojího.
Podle Saída se nacistická vyhlazovací mašinérie znovuzrodila v Izraeli, přičemž sionismus je apoteózou osvícenského zla, západního imperialismu a kolonialismu.
A tak Saíd v rozhovoru pro Haaretz tvrdil, že spojením odkazu nacistů s Izraelem se stal "posledním židovským intelektuálem". Navzdory svému obdivu k Adornovi řekl, že starší učenec "překvapivě mlčel o rasistické teorii, antiimperialistickém odporu a opoziční praxi v říši".
"Nikoho jiného neznáš. Všichni ostatní židovští intelektuálové jsou nyní panoši z předměstí," řekl Šavitovi. "Od Amose Oze až po všechny ty lidi tady v Americe. Takže já jsem poslední."
Saíd, který byl křesťan, měl dvě taktiky, jak vymazávat Židy – taktiky, které používají i protestující z Kolumbijské univerzity, kteří ho nyní citují.
Za prvé, křesťanské nahrazování s politickým nádechem. Když řekl: "Jsem poslední židovský intelektuál", v podstatě řekl: "Jsem nový Žid." Za druhé, přivlastnění prostřednictvím inkluze: Žid zůstává, ale pouze jako kmenový pozůstatek v univerzalismu, jehož mluvčím je Saíd: "Všichni jsme Židé!"
V tomto modelu se palestinská věc stává novým Ježíšem, hlásajícím svobodu celému lidstvu.
"Řeknu to takhle," řekl Saíd Šavitovi: "Jsem Žid-Palestinec." Ale myšlenka, kterou Pavel napsal v listu Galatským – deváté knize Nového zákona – že "není ani Žid, ani Řek", funguje mnohem lépe pro Řeka než pro Žida.
Totéž platí pro Palestince. Saídovi noví univerzalisté bojují za "spravedlnost" pro všechny kromě Židů. Saíd tvrdil, že je autentický Adorno; jeho Palestinci, ne Izraelité, byli autentickými Židy.
V recenzi knihy Exodus a revoluce z roku 1986 od židovského historika Michaela Walzera Saíd varoval, že skutečnými vyhnanci nebyli Hebrejci, ale Kananejci. Čím více "podepřete sféru politiky Exodu," napsal, "tím pravděpodobnější je, že Kananejci zvenčí budou vzdorovat a pokusí se proniknout zdmi, které jim zakazují přístup k tomu, co je koneckonců částečně i jejich světem."
Rozumnost tohoto tvrzení téměř vymazává hrozbu násilí – proniknout zdmi, vzít si, co jim právem náleží. Kananejci se mohou tvářit jako dobrotiví outsideři, ale v Bibli jsou to ničitelé zákonů, obětníci dětí, a Saíd to ví.
Ano, dnes Kananejci pronikli zdmi a branami našeho kampusu – nejprve na Columbii a slibují, že přijdou další. Demonstranti na Columbii nevolali jen po zničení Izraele. Někteří řekli židovským studentům, aby se "vrátili do Polska", což je levicová verze pokřiku z Charlottesville z roku 2017 – "My vás nahradíme". 7. října bude každý den.
Šiřitelé smrti na South Lawn v Columbii skandují: "Není boha kromě Alláha a mučedník je Alláhův milovaný," zatímco nešťastní profesoři volají "Svoboda projevu!"
V neděli rabín spojený s univerzitní Ortodoxní unií židovských vzdělávacích iniciativ řekl židovským studentům, že kampus není bezpečný a že by měli jít domů na svátek Pesach. Zatímco hilelovský rabín s tím nesouhlasil a trval na tom, že židovští studenti nebudou vyhoštěni z univerzity, kterou navštěvují, v pondělí ráno se jejich nesouhlas stal diskutabilním, protože rektor Kolumbijské univerzity zrušil prezenční výuku a řekl všem, kteří nebydlí v kampusu, aby se drželi stranou.
A tak Žid zmizí.
Kolumbijská univerzita, kde jsem léta studoval, univerzita, kterou jsem miloval, komunita, která byla humanistická, tolerantní, demokratická, je také pryč.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse