Není dnes Černý tím, proti čemu v 90. letech tak vehementně protestoval?

Časopis Forbes stáhl rozhovor s výtvarníkem Pavlem Karousem, byl zřejmě moc kritický vůči "nedotknutelným"

16. 5. 2024

čas čtení 4 minuty
Poslechněte si prosím příběh jednoho nestandartního zásahu do mediální praxe. Po chvilkovém humbuku, který se rozpoutal po diskuzi sochaře Davida Černého s kurátorkou Galerie hl. m. Prahy Marie Foltýnovou v pořadu ČT Události, komentáře, jsem byl osloven novinářem Jakubem Peřinou, abych s ním na výzvu Forbes, udělal pro tento časopis do rubriky ForbesLife rozhovor na dané téma. Rozhovor prošel standartní schvalovací cestou a editorskou úpravou a mou autorizací (bez dodatečných úprav). Panem novinářem Peřinou jsem byl informován, kdyrozhovor vyjde. A skutečně byl publikován v neděli 12. 5. kolem 8 hodiny večer. Ale asi po hodině a půl byl stažen. Vidět můžete screenshot z webové stránky Forbesu. Na moji otázku, proč byl stažen, jsem dostal odpověď od šéfredaktora Petra Šimůnka...

"Vážený pane Korousi,
článek/rozhovor s Vámi bohužel neprošel řádným editorským procesem a nesplňoval tak požadavky na text v byznysovém médiu Forbes. Proto byl z mého rozhodnutí stažen a neplánujeme ho uveřejnit.

Díky za pochopení,

Petr Šimůnek"

Vysvětlení pana Šimůnka ovšem není pravdivé, v rubrice ForbesLife běžně vycházejí rozhovory a články o umění a rozhovor prošel řádným editorským procesem a schválením, jak dokládá i to, že byl skutečně publikován. Na moje otázky, co tedy konkrétně v mém textu/v mých odpovědích neodpovídá požadavkům média Forbes, jestli mi může problematické pasáže vypsat a popsat, co je na nich nežádoucího a jak by měla vypadat úprava mých odpovědí, aby mohla být v médiu Forbes publikována jsem dosud nedostal odpověď.

Z interních zdrojů, jsem se doslechl, že byl stažen až v důsledku toho, že si ho někdo zvnějšku po publikování přečetl a zatlačil na vedení media. Mohlo samozřejmě jít o snahu vyjít vstříc mírnému nátlaku, například mezi Šimůnkem a Černým panuje příkladné kamarádství. Tak jako tak to považuji za velmi nestandartní zásah do mediální praxe.
Ostatně v rozhovoru tuto nevyváženost medií kritizuji. Na tento typ subtilního deformování mediálního prostoru si musíme dát pozor. Naše zkušenost s normalizací by nám měla být varováním.

Úryvek ze publikovaného a následně staženého rozhovoru pro Forbes:

Jakub Peřina: Není dnes Černý tím, proti čemu v 90. letech tak vehementně protestoval? Spolupracuje už výhradně s politiky a developery, není žádným uměleckým „disidentem“. Názor odborné veřejnosti ho nemusí zajímat (kunsthistoričkám říká úřednice), ve velkých médiích se ho vždycky zastane i pár jeho přátel z 90. let."

Pavel Karous: David Černý se stal klasickým představitelem toho, čemu se pejorativně říká „režimní umělec“. Ti za minulého režimu také vzešli z revoluce, někteří měli dokonce antifašistickou minulost, ale za normalizace se z nich stalo to, co z Černého: umělci dávno za tvůrčím zenitem, zato s čilými kontakty na mocenskou a mediální garnituru, využívající ji ve svůj prospěch a proti svým konkurentům. Ukázkou nadbíhání medií Černému může být to, že mě třeba kontaktovali z České televize, jestli bych si nemohl Davida Černého, potom, co se ztrapnil v přímém přenosu, zastat a promluvit na jeho obhajobu: „když to má teď tak těžké“ a „vždyť přece v tom systému jako jeden z mála uspěl, tak za co ho kritizovat.“ Tenhle telefonát z ČT ukazuje nevyváženost, která v mediálním prostoru vůči osobě Černého existuje. Důkazem pak je selhání moderátora Daniela Takáče, který nereaguje na urážky vůči kunsthistoričce Foltýnové a Černému kamarádsky říká Davide.

Cell rozhovor vyšel na webu Art České televize

1
Vytisknout
6087

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2024