Překvapení: Guardian doporučuje Milana Kunderu

10. 7. 2024

čas čtení 5 minut
Někteří čeští čtenáři literatury odmítají Milana Kunderu, že prý je zastaralý a že to byl mizogyn. Možná.

Pozoruhodné je, že globální deník Guardian nyní publikoval nadšené doporučení světu ohledně tohoto českého spisovatele:

Čím začít: Milan Kundera

Český spisovatel nám nezanechal jen Nesnesitelnou lehkost bytí, ale napsal i řadu hravých, filozofických knih zkoumajících vztahy, sex a smrtelnost, píše americká spisovatelka a fotografka  Taiye Selasi.

To, že se lidé rádi ptají spisovatelů, aby jmenovali svůj nejoblíbenější román, mi vždycky připadalo zvláštní - trochu jako chtít po vášnivém cestovateli, aby vybral jedinou oblíbenou destinaci, nebo po zkušeném zahradníkovi, aby vybral jen jednu květinu. Přesto se té otázce nedá vyhnout. A tak jsem se před časem rozhodla, že na ni budu odpovídat včas a často, přičemž jsem s přesvědčivým úsměvem mám ráda na čtení, se nachází na stránkách anglického překladu největšího hitu Milana Kundery, který poprvé vyšel před 40 lety. Ale je to záludná odpověď. Mám příliš mnoho románů, než abych mohl mít nějaký oblíbený.

Tento román dělá vše, co mám nejraději: zkoumá lidské vztahy, splétá humor do filozofie, mění prózu v poezii. Pokud máte tyto věci rádi i vy, přinášíme vám průvodce dílem zesnulého českého autora.


Pokud spěcháte

Svátek bezvýznamnosti
je jeden z posledních a nejstručnějších Kunderových románů, meditace o životě dvou mužů středního věku v délce novely: Alaina a Romana. Ačkoli se děj odehrává v Paříži, Alain a Roman by klidně mohli být z Londýna, New Yorku nebo Miami. Jsou to muži, kteří se blíží důchodu a pochybují o své mužnosti, sexualitě a smrtelnosti. Snad proto, že se většina příběhu odehrává v Lucemburské zahradě a že se kniha dá přečíst na jedno posezení, jsem tento jasně žlutý paperback třikrát přečetla na lavičce v parku. Střídmý, ironický a přemýšlivý: to je Kundera v koncentraci.
 
 
Kniha smíchu a zapomnění
je vyprávěna v sedmi částech a volně přechází mezi vyprávěním ve třetí osobě a expozicí v první osobě, mezi konvenční zápletkou a filozofickými odbočkami. Mezi hlavní postavy patří Mirek, nespravedlivě uvězněný muž, Karel a Markéta, manželský pár, jemuž je znemožněno spát se svou dlouholetou partnerkou Evou, když Karlova matka prodlouží její pobyt, Tamina, bystrá mladá žena, která pracuje v kavárně za Prahou, a Kristýna, objekt touhy mladého studenta filozofie. Pokud vám tyto postavy připadají nesourodé, je to proto, že takové jsou: Smích a zapomnění je putování, zkoumání, hloubání - a oplzlost.
 
Pokud nesnášíte romány

Nemohu říct, že bych chápala lidi, kteří říkají: "Já čtu jen literaturu faktu."   Ale Kunderova sbírka esejů Setkání z roku 2009 je pro vás, podivné a milé lidi. Je to literatura faktu o románech, navíc podaná lyrickou prózou románu - ale je to skutečně literatura faktu. Kundera se zaměřuje na romanopisce (Roth, García Márquez, Dostojevskij), ale zamýšlí se i nad umělci jiných žánrů (Bacon, Fellini, Curzio Malaparte). Eseje se čtou trochu jako recenze knih oživené jadrnými anekdotami a trefnými politickými postřehy. Nejlepší ze všeho je, že se čtou jako Kundera: šibalsky, roztržitě a rozkošně.

Pokud si přečtete jen jednu

Nesnesitelná lehkost bytí je označována jako kniha o "dvou mužích, dvou ženách a jednom psovi" - ale to je možná až příliš ostýchavé. Podle mě je Kunderova klasika z roku 1984 o jednom muži: Tomáš, který se na pozadí Pražského jara 1968 pokouší přesvědčit svou ženu o výhodách polyamorie. Knihu jsem poprvé četla na střední škole (až deset let po jejím vydání, uvědomuji si teď) a okamžitě a nenávratně jsem si zamilovala Kunderův styl psaní. Ale až deset let poté, když jsem končila univerzitu, se román stal jakýmsi průvodcem životním stylem - a tak už to zůstalo. Kundera v té nejelegantnější próze představuje hlavního hrdinu (Tomáše), který hluboce ctí svou ženu (Terezu) a zároveň si stejně tak váží svých milenek, především své dlouholeté "erotické přítelkyně" (Sabiny). Tím, že mi Kundera umožnil nefiltrovaný přístup do Tomášovy mysli, poskytl mi (tehdy dvacetileté ženě) zcela nový pohled na mechanismy heterosexuálního manželství. Pro mě, stejně jako pro mnoho mých přátel, byla otázka, zda usilovat o to být Terezou, nebo Sabinou, naléhavá. Po všech těch letech kniha nastoluje ty nejlepší otázky, jaké jsem kdy v próze o projektu monogamie našla.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2564

Diskuse

Obsah vydání | 15. 7. 2024