České politické klauniády v Evropě: Turek a Konečná
11. 7. 2024 / Matěj Metelec
Nová frakce Patrioti pro Evropu, kterou Andrej Babiš zakládal s „normálním konzervativcem“ (Alexandr Vondra) Viktorem Orbánem a šéfem rakouské krajně pravicové Svobodné strany Herbertem Kicklem, se záhy po svém založení stala třetí nejsilnější skupinou v Evropském parlamentu. K tomu přispěl zejména vstup francouzského Národního sdružení, které tím odsoudilo předchozí uskupení, jemuž dominovalo, Identitu a Demokraci, k nevyhnutelné bezvýznamnosti. (Osiřela tam mimo jiné Strana přímé demokracie Tomia Okamury.) Jestliže zpočátku to vypadalo, že Patrioti představí konzervativní a krajně pravicovou politiku na středoevropský způsob, nakonec budou tón nejspíš opět určovat nejzářivější evropské stálice tohoto politického proudu.
Krom Hnutí ANO Patrioty posílila i dvojice Filip Turek a Nikola Bartůšek, poslanec a poslankyně, kteří v červnových volbách uspěli v barvách Motoristů a Přísahy. Svým způsobem jejich vstup do krajně pravicové frakce zpřehledňuje zařazení obou subjektů v rámci českého politického spektra – na druhou stranu lze říci, že na jeho pravém okraji začíná být pomalu přehuštěno podobně, jako vždy bývalo v pravém středu.
Turek přitom zahájil své působení v Patriotech pro Evropu poměrně kuriózním krokem: na začátku týdne na síť X (dříve Twitter) napsal post, v němž znovu odmítl podezření, že by kdy byl sympatizantem neonacismu a dovolával se podpory „prominentní postav romské, židovské a vietnamské komunisty“. Jeho údajné sympatie k nacismu jsou – nepřekvapivě – jenom „kampaň“. Nihil novum sub sole. Pozoruhodné je na tom hlavně to, že dotyčný příspěvek nenapsal česky, ale anglicky a francouzsky. Nejspíš jej tedy napsat musel, patrně pod tlakem Marine Le Pen, která nemá s politiky, kteří otevřeně deklarují sympatie k fašismus trpělivost. Už před lety kvůli tomu vyloučila ze své strany vlastního otce a naposled její hněv dopadl na Alternativu pro Německo, kterou ze stejného důvodu vykopla z evropské frakce Identita a Demokracie.
Pokud Turek chce zůstat v uskupení, v níž bude Le Pen nejspíš propříště určovat tón, bude si muset dávat pozor. Nicméně skutečnost, že kdysi sám vysvětloval, že důvodem, proč má na zavodní helmě znak řecké neonacistické strany Zlatý úsvit, k níž se v postu na sociální síť Facebook (podle všeho smazaném), hlásil jako k zachráncům Evropy, mu už sotva někdo odpáře. Není překvapivé, že se z podobné nepříjemné situace snaží vylhat – jeho sebeprezentace ve veřejném prostoru působí jako reklama na narcistickou poruchu osobnosti – a bohužel dneska už ani to, že to v české politice nevyvolává větší pobouření.
K evropské politické kultuře v posledních dnech přispěla i předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná. Do EP se dostala spolu s bývalým členem Pirátů a blížencem české krajní pravice Ondřejem Dostálem. V rámci zařazení vkládala naděje do nové konzervativně levicové frakce, kterou měla zakládat Němka Sahra Wagenknecht, kam by mohla ruku v ruce s konzervativním pravičákem Dostálem vstoupit. Ta ale nakonec vůbec nevznikla, takže se Konečná musela poohlédnout jinde. Obhlížení terénu neodpadlo ale pro zprava i zleva konzervativní dvojici moc dobře: u socialistů by o ně asi nikdo nestál a dosavadní domovská frakce konečné, Levice, je bohužel na českou komunistku příliš – levicová. Což slovy Konečné znamená, že v jejím aktuální prohlášení se objevuje „posílení Green Dealu, migrace a v němž není dostatečně kladen důraz na mírovou politiku“.
Ani v tomto případě není velkým překvapením, že se Konečná, jež kandidovala s programem typickým pro evropskou krajní pravici, nevejde do levicové frakce. Groteskní je ovšem to, že na sítích prezentuje rozhodnutí skončit jako nezařazení a nevyměnit náš „program, pro který nás lidé volili, za teplá místečka“, ačkoli členství ve frakci neznamená žádná teplá místa, nýbrž právě možnost prosazovat svůj program. Jako nezařazení neprosadí nejspíš vůbec nic.
Možná by to mohli také Konečná s Dostálem zkusit u Patriotů – nakonec Česko je země příběhů, a vždy zde platilo, že „padouch nebo hrdina, vždyť jsem jedna rodina“.
Diskuse