Co pro Západ znamená čínsko-ruské spojenectví

12. 7. 2024

V průběhu let Peking a Moskva pomalu vytvořily to, co se nyní jeví jako protiamerická a antiliberální globální fronta, svázaná dohromady touhou revidovat nejen status Ukrajiny a Tchaj-wanu, ale i současný světový řád.

Rusko tak může i nadále dostávat značnou – a možná ještě větší – pomoc od Číny, která by mohla udržet jeho ekonomiku nad vodou a válku proti Ukrajině prodloužit na mnoho dalších let.

Jistě, zájmy Pekingu se v několika ohledech stále liší od zájmů Moskvy. Větší čínská podpora Ruska je riskantní pro ekonomiku, která je již tak náchylná ke krizi, pokud by Západ rozšířil sankce proti bankám a společnostem. A poprvé od poloviny roku 2022, v březnu a dubnu letošního roku, čínský vývoz do Ruska klesl ve srovnání se stejnými měsíci předchozího roku, což odráží rostoucí opatrnost – a také platební problémy, kterým čelí ruští dovozci v důsledku rostoucího tlaku z USA.

Bez ohledu na tento vývoj bychom však všichni měli být skeptičtí k oficiální rádoby pacifistické rétorice Pekingu. Dlouhodobá systematická podpora Ruska naznačuje zájem na pokračování konfrontace – a sklízení ekonomických a geopolitických výhod.

Konec konců, válka v Evropě váže západní zdroje a odvádí pozornost Washingtonu od aktivit Pekingu v jiných částech světa. Závislost Ruska na Číně je již nyní vysoká a nadále roste, protože čínské společnosti nahrazují bývalé západní obchodní a investiční partnery Ruska.

Ve skutečnosti relativní moc Číny vůči Rusku s každým měsícem války roste. Zatímco vzkvétající výroba zbraní a munice v ruském zbrojním průmyslu generuje pseudorůst, který maskuje skutečný ekonomický pokles, čínská ekonomika – i když je také otřesena potížemi – nadále roste. Čína je také schopna dovážet zlevněné ruské suroviny a zároveň zaplavovat zemi svým spotřebním zbožím.

Moskva navíc postupně umožňuje, aby se do Číny převáželo více jejích nejnovějších vojenských technologií. I když Rusko není přímo vazalským státem, nemá jinou možnost, než vyhovět rostoucím požadavkům Pekingu – ať už se týkají slev na cenách energií, čínské přítomnosti ve střední Asii nebo podpory čínských hegemonických ambicí v jižní a východní Asii.

Peking mezitím chce, aby Moskva na Ukrajině ani úplně nevyhrála, ani neprohrála. Ruské vítězství s čínskou podporou by posílilo Moskvu, ale zároveň by hluboce odcizilo Západ Pekingu. Porážka Ruska by destabilizovala Putinův režim a mohla by vyvolat jeho politickou transformaci nebo dokonce zničení. To by zase mohlo vést k omezenému přístupu k levné energii, ruským trhům, arktickým a vojensko-technologickým tajemstvím pro Čínu, stejně jako ke ztrátě jejího primárního partnera v dlouhodobém strategickém soupeření s USA.

Vzhledem k těmto zájmům bychom neměli brát čínské výzvy k míru vážně. Peking již více než deset let otevřeně porušuje své závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) tím, že podporuje Rusko. Z velké části zapomenutá Čína deklarovala respekt k ukrajinské suverenitě a hranicím jak v roce 1994, kdy Ukrajina přistoupila ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, tak v roce 2013 v rámci plně ratifikované smlouvy o čínsko-ukrajinském přátelství. Od roku 2014 je však předstíraná neutralita Pekingu – a jeho ekonomická pomoc Moskvě – klíčová pro radikální revizi státních hranic v Evropě.

Ještě horší je, že s tím, jak pokračuje genocidní válka Ruska proti Ukrajině, Peking poskytuje více rétorické podpory svým apologetickým narativům. Patří sem například údajně "legitimní bezpečnostní obavy" Moskvy a také účelová (dez)interpretace konceptu "nedělitelné bezpečnosti" ze strany Kremlu jako ústřední součásti jeho vlastní zahraniční politiky, kdy obviňuje Západ jak z války na Ukrajině, tak z napětí v Indo-Pacifiku.

Je pozoruhodné, jak daleko Peking zašel, aby podpořil Moskvu navzdory negativním dopadům na své vztahy se Západem a možným ekonomickým důsledkům. Země nyní čelí rostoucímu riziku obchodní války s USA.

Dnes Peking a Moskva vytvářejí obraz jednotné, impozantní a stabilní antidemokratické a protiamerické koalice, která zahrnuje také notoricky známé darebácké státy, jako je Írán, Severní Korea nebo Sýrie. Potenciál trhlin v tomto neformálním spojenectví je však také zřejmý. Například rostoucí vazby Ruska s povzbuzenou Severní Koreou by mohly vést k obtížím, protože Peking se už dlouho snaží Severní Koreu ovládnout.

V neposlední řadě, jak nastiňuje Matthew Kroenig ve své knize "Návrat velmocenského soupeření", bychom neměli zapomínat, že autokratické režimy trpí nestálostí ve svých zahraničních i domácích záležitostech. Světové dějiny ukazují, že otevřené politické systémy s vládou zákona a pluralismem jsou efektivnější na domácí půdě a při řešení mezinárodních konfliktů s nepřáteli a napětí se zahraničními spojenci.

Na tomto pozadí je důležité, aby si Západ zachoval odhodlání a jednotu. Konkrétně to znamená poskytnout Ukrajině veškerou podporu, kterou potřebuje – a to již dnes. Ukrajinské vítězství na bojišti dosažené díky podpoře Západu a obnovení teritoria bude nejlepším způsobem, jak zadržet ruský a čínský revizionismus.

Zdroj v angličtině: ZDE