V Evropě již začala širší válka

15. 1. 2025

V posledních třech letech Rusko používalo rakety a bezpilotní letouny k lokalizaci a ničení životně důležité infrastruktury na Ukrajině – elektráren, přehrad, elektrických přenosových vedení. Každý chápe, že tyto útoky jsou válečnými akty, bez ohledu na to, jak neochvějně je prezident Vladimir Putin popisuje jako součást "speciální vojenské operace". Když se však Rusko zaměřuje na jiné evropské sousedy, Západ se uchyluje ke svým vlastním eufemismům, aby se vyhnul přímému uznání toho, co Putin dělá.

Minulý měsíc byl náhle přerušen podmořský napájecí kabel Estlink 2, který spojuje Estonsko s Finskom, členem Evropské unie a NATO. Nejvyšší představitelka zahraniční politiky EU popsala incident poněkud suše a bez výslovného obvinění ruských agentů: Řekla, že to byla pouze "součást vzorce záměrných a koordinovaných akcí s cílem poškodit naši digitální a energetickou infrastrukturu". Je zřejmé, že přerušení elektrického vedení je méně zjevnou formou agrese než totální invaze, kterou Putin zahájil na Ukrajině. Společným jmenovatelem je však to, že Rusko používá sílu k podkopání uznané nezávislosti země a její schopnosti se bránit.

Podmořské kabely byly životně důležité pro suverenitu Estonska, bývalé sovětské republiky, která hraničí s Ruskem a zoufale potřebuje udržet elektrické a komunikační kanály, které jsou mimo kontrolu Moskvy. Brzy poté, co byl Estlink 2 sabotován, finské úřady zabavily ropný tanker Eagle S, který byl na cestě z Petrohradu v Rusku do Egypta. Loď, která je registrována na Cookových ostrovech v Tichém oceánu, je pravděpodobně součástí ruské takzvané stínové flotily – souboru tankerů plujících pod zahraniční vlajkou, které Putinův režim používá k prodeji ruské ropy a obcházení mezinárodních ekonomických sankcí uvalených po jeho invazi na Ukrajinu.

Eagle S však měl zřejmě také skrytý vojenský účel: Vyšetřovatelé zjistili, že plavidlo bylo napěchované pokročilým sledovacím zařízením, které spotřebovávalo tolik energie, že loď trpěla periodickými výpadky proudu. Finské úřady dospěly k závěru, že Eagle S táhl svou kotvu přes dno Baltského moře "desítky kilometrů" ve snaze přetrhnout kabel Estlink 2.

Přesto se v tomto a dalších případech po celém kontinentu evropští představitelé bojí přiznat, co se děje. Úřady v několika zemích vyšetřují zásilky, které spontánně vzplály nebo explodovaly v péči nákladních leteckých společností, možná v rámci příprav na širší operaci, která by ohrozila mnoho velkých letadel. Sabotéři se zaměřili na řadu dalších strategicky významných aktiv v Evropě – muniční továrny, klíčové železniční tratě – spolu s civilní infrastrukturou, jako jsou sklady a nákupní střediska.

Vyšetřovatelé se domnívají, že za útoky stojí Rusko. V prosinci EU uvalila sankce na některé ruské osoby a subjekty v reakci na nedávnou sabotáž. Přesto oficiální oznámení odmítlo použít slovo válka k charakterizaci aktivit Moskvy mimo Ukrajinu. Místo toho EU odsoudila "destabilizující" a "zlovolné akce" Rusů.

Neschopnost popsat válečné činy jako válečné činy je součástí kultury překrucování a popírání tématu státem sponzorovaného násilí. V průběhu generací tvůrci politik vytvořili mnoho podtříd konfliktů: studené války, policejní akce, hybridní války, kybernetické války. Různé eufemismy slouží různým účelům. Putin dává přednost speciální vojenské operaci, protože nechce veřejně přiznat, že vede brutální válku proti Ukrajincům. Mnozí v Evropě se vyhýbají popisu ruské sabotážní kampaně mimo Ukrajinu jako války, protože by raději nemuseli v reakci na to nic dělat.

Evropští představitelé by udělali lépe, kdyby upřímně přiznali realitu toho, čemu čelí. Putinova invaze na Ukrajinu je jen nejviditelnější částí toho, co vypadá jako stále globalizovanější válka. Koncem minulého měsíce bylo ázerbájdžánské dopravní letadlo sestřeleno z oblohy nad Ruskem a přinuceno přistát v Kazachstánu. Severokorejští vojáci byli přepraveni tisíce kilometrů, aby bojovali a umírali na evropské půdě. Evropské vlády váhají, jak moc pomoci Ukrajině odolat ruské invazi, a nemají žádnou jasnou strategii, jak odstrašit nebo omezit sabotážní kampaň, která se nyní odehrává na jejich vlastní půdě. Uznání, že se Rusko účastní válečných aktů, by EU ani jednotlivé země nenutilo k okamžité odvetě vojenskou silou. Ale termín válka představuje způsob, jak soustředit mysl – a jeho použití by mohlo přimět evropské lídry mnohem usilovněji přemýšlet o své obraně, když se nemohou spolehnout na Spojené státy.

Od pádu Sovětského svazu v roce 1991 a pravděpodobně od porážky nacistického Německa v roce 1945 byla demokratická Evropa náchylná přemýšlet o válce jako o problému, který musí řešit Washington, nikoli jako o problému vyžadujícím její vlastní vedení. Evropské státy mohou poskytnout nějaké vojáky a vybavení, ale nemají břemeno žádného seriózního plánování nebo strategie. Tento laxní postoj už není udržitelný. Každý lídr na kontinentu musí pochopit, že Putin si přeje převrátit celý evropský řád – a že Spojené státy již nejsou důvěryhodné jako dlouhodobý spojenec. Nově zvolený americký prezident Donald Trump otevřeně pohrdá mnoha vládami v Evropě a zdá se, že je ochoten odstoupit od role Ameriky coby ochránce kontinentu.

Ačkoliv evropští lídři do značné míry odmítají uvažovat o válce, členské státy EU a další demokracie na kontinentu mají stále všechny předpoklady pro vojenskou sílu. Ačkoliv ekonomiky Spojených států, Číny a mnoha rozvojových zemí rostou mnohem rychleji, EU, Británie a další evropské demokracie mají dohromady asi půl miliardy obyvatel a představují asi pětinu světového HDP. Členské státy EU udržují vojenské síly s jedním z nejmodernějších zařízení na světě. Kombinace Putinovy agrese a Trumpovy lhostejnosti by měla být pro Evropu příležitostí k tomu, aby se ujala své vlastní obrany. Prvním životně důležitým krokem k tomuto uvědomění je uznat to, co se již děje: Nazvat válku válkou.

Zdroj v angličtině: ZDE