Sociální stát v Německu na svých mezích

21. 8. 2025

čas čtení 15 minut
 
Když Rainer dostal svůj první výpis důchodu, pomyslel si: „Co jsi to sakra udělal?“
  
VdK (Svaz německých sociálních pracovníků) pomáhá seniorům trpícím chudobou ve stáří. Často může jejich problémy pouze zmírnit. Protože přetížený systém sociálního zabezpečení nadále vytváří chudé důchodce.  

V jednom z nejbohatších německých měst, mezi obchodem Rolex a nákupní ulicí, prochází muž, který celý život pracoval, kolem kavárny, kde si už nemůže dovolit dort.

Muž přejde ulici a vejde do domu. Doufá, že tam svůj problém zmírní. Už teď ví, že se mu to nepodaří.

 
Raineru Schmidtovi je 83 let. Žije v regionu Coburg v Horních Frankách, třetím nejbohatším regionu Německa podle IW Consult. Schmidt mu ale odhaduje, že na živobytí má jen 200 eur: Okresní úřad mu doplňuje minimální důchod na 563 eur. Pokrývá to také část jeho nákladů na bydlení a zdravotní pojištění. Peníze ale stále nestačí na moc.

Rainer Schmidt trpí  ve stáří chudobou. Federální statistický úřad odhaduje, že každý pátý důchodce v Německu je jako on. Jeho příběh ukazuje, jak odvěký problém se zajištěním stáří zahlcuje německý systém sociálního zabezpečení.

„V podstatě moje chyba“

Schmidt jde nahoru a sedne si v kanceláři Coburské sociální asociace (VdK). Klidně a věcně vypráví svůj příběh. Téměř před 20 lety dostal svůj první výpis z důchodu: „Tehdy jsem si říkal: Co jsi to sakra udělal?“ říká a pokrčí rameny.

Naproti Schmidtovi sedí Maria Wagnerová, okresní ředitelka VdK (Svaz německých důchodců). Sociální sdružení pomáhá lidem s vymáháním dávek sociálního zabezpečení. Pomohl Schmidtovi získat delší pobyt v nemocnici a tím získat více peněz. O tom předtím neslyšel, stejně jako mnoho důchodců, kteří se ztrácejí v byrokratické džungli.

To je první důvod, proč Schmidt ztělesňuje dilema důchodového systému: VdK může jeho těžkosti pouze zmírnit, nikoli je odstranit. A může pomoci pouze v jednotlivých případech. Základní problém důchodů je však mnohem větší.

Důchody, dlouhodobá péče, zdravotní pojištění, příjem občanů: V jakém stavu je německý systém sociálního zabezpečení?

Příspěvky rostou, dávky klesají – německý systém sociálního zabezpečení je pod tlakem. Co mělo být známo po celá desetiletí, se v roce 2025 stává živou realitou. Důchody lze financovat pouze z miliard dotací a zdravotní pojišťovny několikrát ročně zvyšují své doplňkové příspěvky. Jaký je tedy stav našeho zabezpečení? Kam směřujeme? FOCUS online se tímto tématem zabývá tento týden v sérii s názvem „Sociální stát na svých hranicích“. Začíná 18. srpna 2025.

„Okamžitě bych pracoval.“

Schmidt si nestěžuje ani neobviňuje. Vysvětluje. Někdy mluví o „době, kdy jsem ještě měl peníze“. Pak obvykle zvedne ruce a lehce si povzdechne.

Schmidt v jednom z těchto okamžiků v podstatě říká, že jeho finanční situace je jeho vlastní chyba. Vyučil se kadeřníkem, pracoval na volné noze v oboru a byl OSVČ. Pracoval také v odborech a dobrovolně se angažoval. Vždycky pracoval. Ale do svého penzijního fondu platil málo, obvykle vůbec nic. Proto z něj teď téměř nic nedostává. Viní se za to sám.

Tento příběh je docela typický, říká Wagner: Někteří lidé si neuvědomují, že jejich důchod závisí na tom, kolik do něj zaplatí. Přesto tito lidé stále přispívali společnosti a platili daně.

Schmidt platil spoustu daní a pracoval dlouhé hodiny. Ještě před čtyřmi lety si přivydělával. Po operaci kyčle v téměř 80 letech pracovní místa vyprchala. Od té doby sotva jí maso, protože na to nemá peníze. „Hned bych pracoval,“ říká Schmidt. „Ale nikdo mě už nenajme.“

To je druhý důvod, proč Schmidt ztělesňuje dilema důchodového systému: Zahlcený sociální systém vytváří chudobu. Nakonec všichni chudí důchodci trpí stejně.

„Rád mám další kus dortu“

Schmidt sní o malých věcech v životě: Naproti VdK, v městské kavárně, si skupina postižených dětí objednává zmrzlinu. Mladá blondýnka zve svou kamarádku na dort k narozeninám. „Nic takového jsem nedělal už roky,“ říká Schmidt. „Ale rád bych si dal kus dortu.“

Když Schmidt přestal kouřit, začal jíst dort jako náhražku: „Čekárna v pekárně vždycky říkala: ‚Tady jde náš nekuřák.‘“ Dnes dokonce odmítá pozvání od klubů, které ho chtějí ocenit za jeho dlouholeté členství. „Musíte si potom něco dát,“ říká. „A když to nemůžu zaplatit, stydím se.“ Většinu dní se dívá na televizi a chodí na procházky.

Tyto problémy jsou také typické, říká Wagner: izolace, horší lékařská péče, protože i návštěva lékaře stojí peníze, a více nemocí, protože lidé v zimě nevytápějí své domovy, zejména kvůli inflaci. K tomu se přidává psychický stres: pocit bezmoci, že už nikdy nebudou moci dělat nic příjemného. Obavy, že se něco může rozbít nebo že by mohli přijít o domov. Hanba za to, že nebudou moci uživit svá vnoučata a děti. „Chudoba provází lidi celý den, každý den,“ říká Wagner. „Někteří ztrácejí veškerou naději.“

To vše je u Schmidta patrné. Říká, že už nemá žádné sny. Nedoufá v příští dovolenou. Doufá, že jeho staré auto projde technickou kontrolou.
Výběr povolání ohrožených chudobou ve stáří

Medián platů

2 000 €
Práh chudoby ve stáří

3 500 €
Obkladač

3 494 €
Lešenář

3 454 €
Pečovatel o rodinuu

3 404 €
Ošetřovatel/ka

3 363 €
Zdravotní sestra

3 363 €
Kupní síla v hotelu

3 362 €
Prodavač/ka elektroniky

3 334 €
Asistent/ka v mateřské škole

3 323 €
Au pair

3 323 €
Školní asistent/ka

3 316 €
Skladník/ka

3 253 €
Sociální pracovník/ce

3 238 €
Zahradník/ka, prodavač/ka zvířat

3 215 €
Tesař/ka

3 213 €
Malíř/ka

3 211 €
Kancelářský/á Asistent/ka

3 188 €
Pracovník/ce pro pomoc uprchlíkům

3 162 €
Zdravotní asistent/ka

3 129 €
Zdravotní asistent/ka

3 129 €
Prodavač/ka v lékárně

3 118 €
Sádrokartonář/ka

3 082 €
Zubní asistent/ka

3 053 €
Poštovní pracovník/ka

3 051 €
Profesionální řidič/ka

3 048 €
Masér/ka

2 997 €
Každodenní pomocník/ka

2 987 €
Oční optik/čka

2 931 €
Šéfkuchař/ka

2 882 €
Prodavač/ka

2 849 €
Pekař/ka/cukrářka

2 848 €
Knihkuchař/ka

2 831 €
Řezník/Řeznice

2 818 €
Hotelový pracovník/ce

2 803 €
Doručovatel/ka

2 783 € €
Skladník/logistický asistent

2 760 €
Zaměstnanec call centra

2 752 €
Specialista marketingu pro dialog

2 752 €
Krejčí/švadlena

2 713 €
Asistent v oblasti diety

2 706 €
Hospodyně

2 706 €
Zubní asistent

2 669 €
Pokladní

2 641 €
Uklízečka ve stavebnictví

2 634 €
Řidič rozvozu

2 567 €
Kurýr na kole

2 567 €
Prodavač masa

2 550 €
Zaměstnanec v oblasti cateringu

2 518 €
Recepční

2 489 €
Barista/Barman

2 488 €
Mistr kadeřník

2 424 €
Obsluha/číšník

2 401 €
Prodavač pekařství

2 372 €
Taxi Řidič

2 294 €
Kadeřník/kadeřnice

Jedinou otázkou je, kdo zchudne.

Jakkoli je Schmidt k sobě přísný, jeho případ ukazuje přetížení německého penzijního systému, protože všechny jeho problémy by přetrvávaly, kdyby platil více. Jen by se dotkly někoho jiného.

Důchodový systém financuje důchodové dávky z příspěvků zaměstnanců. Německá populace však stárne. V roce 1960 šest zaměstnanců dohromady platilo dávky jednoho důchodce. Dnes jsou to dva. Příliš mnoho příjemců se setkává s příliš malým počtem přispěvatelů. Proto důchody stále méně postačují k přežití, i když zaměstnanci platí stále vyšší příspěvky.

Důchodový systém by proto potřeboval více přispěvatelů nebo méně příjemců. Pokud by Schmidt měl více důchodových nároků, bylo by o jednoho příjemce navíc. To by mu pomohlo. Zatížilo by to systém.

Výkřik „Kéž byste jen více pracovali!“ nechápe základní problém důchodů. Koláč nestačí a jen stěží může růst. Pokud jeden důchodce dostane větší kus, jiný musí dostat menší. To posouvá problém chudoby ve stáří na jinou úroveň, ale neřeší ho. Problém je zakořeněn v systému. V současné době je jedinou otázkou, koho se to dotýká.
„Ani 45 let práce na plný úvazek nechrání před chudobou ve stáří“

Proto chudoba ve stáří postihuje i důchodce, kteří si dlouhodobě přispívají do důchodu: „Chodí ke mně i dělníci na montážní linky, skladníci a brigádníci,“ říká Wagner. „Ani 45 let práce na plný úvazek nechrání před chudobou ve stáří.“

Protože tito lidé vykonávají práci, která se musela dělat, musí jim společnost poskytnout lepší podporu ve stáří, požaduje Wagner. Protože práce zůstávají. Pokud skončí ve stáří, nakonec je už nikdo dělat nebude.

„Téměř všichni se snaží,“ říká Wagner. Mnoho lidí pracuje na směny v drsných podmínkách. To vede ke zvýšení fyzických a psychických problémů, a proto někteří snižují pracovní dobu. Jiní si berou volno, aby se starali o děti nebo se starali o rodiče. I tyto problémy přetrvávají.

Vzorec se prolíná Wagnerovými příběhy: Někteří chudí důchodci se při sestavování důchodových plánů stali obětí podvodníků a falešných slibů. Jiní utrpěli rány osudu: nemoc, nehoda, rozvod. Schmidt také vypráví o těžkém rozvodu a zklamání ze soukromého penzijního spoření. „Najednou byly mé úspory pryč.“ Přesto nechtěl jít na sociální úřad. Znali ho tam. Bylo mu trapně.

I dnes lidé často onemocní a na akciovém trhu přijdou o peníze. I když pohodlný důchod dostávají jen ti s perfektními životopisy, země i nadále odsuzuje velkou část svých seniorů k chudobě.

Federální rozpočet na rok 2025

Jen dotace na důchody stály federální vládu 133 miliard eur. Tvoří většinu výdajů na práci a sociální služby. Sociální dávky, často uváděné jako potenciální zdroj úspor, jako například příjem občanů, stály pouze 45 miliard eur.

Plaťte více, věnujte více pozornosti

Prozatím si lidé mohou pomoci jen sami. Odborníci radí zaměstnancům, aby pracovali s příspěvky na sociální zabezpečení, pokud možno si zajišťovali soukromé zabezpečení a pokud možno se dále vzdělávali, aby měli šanci získat lépe placenou práci. A v případě dlouhodobé nemoci nebo invalidity vyhledejte podporu: úřad práce a sociální sdružení, jako je VdK (Svaz německých sociálních pracovníků), vám mohou pomoci nebo vás odkázat na správnou kontaktní osobu. „Krok za krokem,“ popisuje to Wagner. Schmidt přikyvuje: „Přál bych si, aby mi to někdo řekl.“

Tyto tipy problém chudoby ve stáří z naší společnosti zcela nevymýtí. VdK proto požaduje výrazně vyšší důchody (53 procent místo 48 procent úrovně důchodu): „Zákonný důchod musí stačit na přežití,“ vysvětluje Wagner základní postoj. Měli by také podporovat méně minizaměstnání, povinnost platit ženám stejnou mzdu a základní důchod počínaje 30 lety příspěvků. Důchodcům by pak zbylo více peněz.

Stát by však musel tato řešení financovat vyššími daněmi nebo vyššími příspěvky. Zaměstnanci by pak měli méně na utrácení. Byli by méně schopni zajistit si vlastní důchod. Kritici tvrdí, že stát by pak riskoval vychování ještě chudší generace budoucích seniorů. Bylo by to vyměňování utrpení některých za utrpení jiných.

Přetížený sociální systém postrádá řešení, které by uspokojilo všechny. Stát nemůže jednoduše vložit více peněz do důchodů. Úkoly století, vojenská rekonstrukce, renovace infrastruktury a klimatická transformace, vážou stovky miliard.

Lidé jako Wagner bojují za to, aby se více peněz utratilo za seniory. Proto se obracejí na média. I s tím se ale potýkají s problémy: Svaz německých socialistů (VdK) měl přitom potíže najít seniora, který by mluvil o své chudobě, informuje Wagner. I Schmidt má jiné skutečné jméno. Stejně jako mnoho dalších postižených jeho chudobou se za svou situaci stydí. Trvá na tom, že svůj příběh prezentuje pouze ve stručném přehledu, aby ho nikdo nepoznal.

Chudí senioři raději trpí v tichosti. Mnozí se ani neodváží požádat o pomoc sociální úřad, říká Wagner: „Pokud se neozvete, nic se nezmění.“
Pomůže jen více dětí

Větší pozornost sama o sobě však k řešení základního problému jen málo přispěje: Přetížení důchodového systému je koncem dlouhého řetězce problémů. Německo může tyto problémy zmírnit pouze na začátku: Potřebuje více dětí. Porodnost by musela vzrůst ze současných 1,4 dítěte na ženu na více než 2,2. Nad touto hranicí se populace uživí. Pak se zlepší i poměr přispěvatelů k příjemcům v systému důchodového pojištění.

Pokud země zůstane pod hranicí 2,2 dítěte na ženu, má dvě možnosti: zmenšit rozdíl migrací, nebo přenést zátěž na někoho jiného: důchodce nebo přispěvatele.

Je zřejmé, kolik nepříjemných otázek tato řešení vyvolávají. Jak mají rodiny vychovávat tři děti, když si sotva mohou dovolit čtyři pokoje v metropolitních oblastech? Akceptuje Německo zabírání půdy, aby si mohlo postavit další a větší byty, dokud ceny neklesnou? Akceptuje větší migraci?

Větší pozornost věnovaná chudobě ve stáří by mohla alespoň zvýšit povědomí o tom, že země se musí těmito problémy zabývat. Ti, kdo je ignorují, nadále vytvářejí chudé seniory. A riskují, že se sami stanou jedním z nich. Schmidtův příklad ukazuje: Jen velmi málo lidí si toto nebezpečí uvědomuje. A zdaleka ne každý se proti němu dokáže bránit.

„Toto téma s námi bude určitě ještě dlouho,“ říká Wagner. Schmidtděkuje za rozhovor. Před budovou si v městské kavárně objedná muž v obleku čaj. Schmidt si ani dnes nesedne na jedno z křesel vedle něho.

Zdroj ZDE


(Připravil Milan Lelek)





0
Vytisknout
386

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2025