Od Gazy přes Jemen až po Dauhá – bude Izrael někdy hnán k odpovědnosti za svůj terorismus?

14. 9. 2025

Izrael věří, že může dělat, co chce, kde chce, bez jakýchkoli následků – což platí již dva roky. Již zničil Gazu. Rozšiřuje osady, anektuje Západní břeh, vyhrožuje Libanonu, Sýrii, Jemenu a Íránu. Napadl flotily s humanitární pomocí, bombardoval uprchlické tábory a zavraždil diplomaty. Nyní bombardoval zemi, která je spojencem USA. A svět stále váhá.

Člověk by si myslel, že bombardování Kataru – spojence USA, sídla amerického Centrálního velení a místa, kde se vyjednávalo o příměří – bude znamenat zásadní změnu. Při útoku zahynulo pět zaměstnanců Hamásu a jeden katarský bezpečnostní důstojník. Vysocí představitelé Hamásu přežili, ale skutečným cílem nebyli jen oni. Cílem byla samotná diplomacie.

Trump ze své strany hraje dvojí hru: vydává ultimáta Hamásu a zároveň umožňuje Izraeli bombardovat jeho vyjednavače. Jeho výmluva, že jeho vyslanec „zavolal příliš pozdě“, aby varoval Dauhá, je směšná. Pravda je jednodušší: Washington to mohl zastavit. Jeho protivzdušná obrana zůstala v nečinnosti. Jeho ochranný deštník se nikdy neotevřel. USA nejsou pouhým divákem, jsou spoluviníkem.

Netanjahu se chlubil, že schválil „chirurgicky přesný úder“ v Dauhá na to, co nazval shromážděním „teroristických vůdců“. Ale řekněme si to na rovinu: šlo o státní terorismus, provedený za bílého dne proti suverénní zemi, která je jádrem strategie USA v Perském zálivu. Byl to pokus o atentát, záměrně načasovaný tak, aby zničil možnost příměří zabitím právě těch vyjednavačů, kteří byli k jeho dosažení nezbytní. Téměř dva roky izraelský premiér Benjamin Netanjahu důsledně bránil jednání o příměří. Útok na Dauhá je konečným důkazem, že Izrael nemá zájem o mír, ale pouze o nekonečnou válku.

V Evropě útok odsoudili blízcí spojenci Izraele, Německo, Francie a Británie, stejně jako Čína a Rusko. I v Izraeli vyvolal útok pobouření u rodin rukojmích. Einav Zangauker, jejíž syn je zajat v Gaze, řekla, že Netanjahu „v podstatě odsoudil mého Matana k smrti“. Položila otázku, kterou si kladou miliony lidí: proč Izrael ničí každou sebemenší šanci na dohodu?

A arabský svět? Katarský premiér Mohammed Al Thani označil útok za „státní terorismus“ a varoval region, že Netanjahu destabilizuje vše a že musí být postaven před soud. Saúdská Arábie to označila za „porušení mezinárodního práva a nepřijatelnou agresi proti arabskému státu“. Jordánsko varovalo před „nebezpečnou eskalací“. Spojené arabské emiráty vyjádřily „vážné znepokojení“.

Slova jsou však levná. Kde jsou činy? Kde je červená čára? Arabské státy dva roky sledovaly, jak Palestinci hoří zaživa ve stanech, hladoví ve frontách na pomoc, jsou bombardováni ve svých domovech – a nabídly jen bezzubá prohlášení.

Pokud svět dovolí Izraeli, aby mu bombardování Dauhá prošlo, pak žádná země na Blízkém východě není v bezpečí. Arabští vůdci, kteří se v rámci takzvaných Abrahamových dohod – Spojené arabské emiráty, Maroko, Bahrajn, Súdán – vrhli do normalizace vztahů s Izraelem, se nyní ocitají v pozici kolaborantů, zatímco Netanjahu beztrestně bombarduje arabská hlavní města. To nejmenší, co teď musí udělat, je zrušit tyto dohody, a zbytek arabského světa musí odsoudit jakékoli kroky k normalizaci vztahů s Izraelem.

Katar svolává mimořádný arabsko-islámský summit a vyzval ke kolektivní arabské reakci. To musí být více než jen slova: koordinovaná kampaň za omezení obchodu, přerušení vztahů a uvalení sankcí na zločinný izraelský stát.

Odtud se krize přesune do New Yorku. Vzhledem k tomu, že začíná nové zasedání OSN a USA nadále využívají svého práva veta, aby zabránily Radě bezpečnosti přijmout opatření, musí Valné shromáždění zařadit tuto krizi na první místo svého programu. Musí se odvolat na rezoluci „Sjednocení pro mír“ a vyzvat k následujícímu:

• Vyslat ochranné síly OSN, aby doručily humanitární pomoc, chránily civilisty, zajistily důkazy o válečných zločinech a usnadnily obnovu Gazy;
• Komplexní sankce a vojenské embargo;
• Odnětí mandátu Izraele ve Valném shromáždění;
• Reaktivace dlouho nečinného mechanismu OSN proti apartheidu;
• Zřízení tribunálu pro válečné zločiny.

Svět sleduje situaci a miliony lidí na všech kontinentech požadují ukončení tohoto genocidia. Valné shromáždění OSN má stále šanci dostát této příležitosti a dokázat, že mezinárodní právo není jen prázdnými slovy na papíře. Bombardování Dauhá by mělo být zlomovým bodem – okamžikem, kdy svět konečně začne jednat.

Celý článek v anglickém originále ZDE