Gaza: „Krveprolévání mělo skončit“: žádné známky normálního života. Zabíjení a utrpení v Gaze dál ničí lidi

6. 12. 2025

 
Nyní se soustřeďuje na to, aby udržela naživu své dvě přeživší dcery. „Stále slyším výbuchy a střelbu,“ řekla. „Nemám pocit, že válka skončila.“

Počet obětí izraelských útoků v Gaze výrazně poklesl ve srovnání s předchozími dvěma lety války, kdy bylo každý den zabito v průměru 90 Palestinců, ale stále umírá značný počet civilistů.

„Je to něco, co můžete nazvat příměřím, pokud chcete, což je velmi výhodné pro Američany a pro všechny, kteří chtějí, aby to zmizelo z televizních obrazovek, z ulic a z jejich otravných parlamentních a politických programů,“ řekl Daniel Levy, bývalý izraelský vyjednavač a prezident US/Middle East Project.

„Je to velmi výhodné pro Izrael. Tlak opadl, oni celé místo zničili a stále mohou zabíjet, jak se jim zlíbí.“

Amnesty International konstatuje, že Izrael stále páchá genocidu v Gaze a že použití termínu „příměří“ „hrozí vytvořením nebezpečné iluze, že se život v Gaze vrací do normálu“.

Izraelská armáda dala jasně najevo, že kolem svých pozic stále uplatňuje politiku „střílet s cílem zabít“. Potvrdila útok dronu na Jumaa a Fadi Abu Assi a popsala dva mladé chlapce, kteří sbírali dřevo, aby nakrmili a zahřáli svou rodinu, jako „podezřelé osoby“, kteří "ohrožovali izraelské vojáky".

„Žlutá linie“ se zpevňuje

Stejně jako mnoho dalších zabitých během příměří byli i tito malí bratři terčem útoku, protože se přiblížili k „žluté linii“, za kterou se armáda během příměří stáhla. Ta nyní rozděluje Gazu na dvě části, přičemž Izrael získal větší část. Podle původní mapy příměří měl Izrael nadále okupovat 53 % pásma Gazy, ale izraelská armáda tuto plochu jednostranně rozšířila na 58 %, když vytyčila hranice svého území.

Toto rozdělení je novou realitou Gazy, přičemž americká armáda se připravuje na neurčité rozdělení na takzvanou „zelenou zónu“ pod izraelskou a mezinárodní vojenskou kontrolou, kde by měla začít rekonstrukce, a „červenou zónu“, která zůstane v ruinách.

Podle geografické analýzy společnosti Forensic Architecture je velká část úrodné zemědělské půdy Gazy v rukou Izraele, zatímco obyvatelstvo je většinou omezeno na neúrodné pobřežní písečné duny, „červenou zónu“.

Návrhy příměří předložené Donaldem Trumpem, které byly z velké části zakotveny v rezoluci Rady bezpečnosti OSN z minulého měsíce, předpokládaly další kroky po první fázi výměny rukojmích a vězňů a stažení k „žluté linii“.

Izraelské síly by měly pokračovat v ústupu a nahradit je mezinárodní stabilizační síly (ISF) pod dohledem „mírové rady“, jíž předsedáTrump a další světoví vůdci podle jeho výběru, přičemž každodenní správu by zajišťoval technokratický palestinský výbor.

Tyto fáze, na nichž se dohodnout bylo ještě obtížnější než na počátečním zastavení bojů, však byly záměrně ponechány vágní a i po dvou měsících zůstávají stejně nejasné.

Izrael trvá na tom, že od první fáze nelze pokročit dál, dokud nebudou vrácena všechna těla rukojmích zabitých během války a Hamas nebude odzbrojen.

Hamás našel a vrátil všechna těla kromě jednoho a prohlásil, že je připraven jednat o předání útočných zbraní, jako jsou raketomety a rakety, ale ne Izraeli ani žádné entitě podporované Izraelem.

Listopadová rezoluce OSN navrhovala, aby odzbrojení vedly mezinárodní bezpečnostní síly (ISF), ale žádná ze zemí, které měly poskytnout vojáky, jako Indonésie, Ázerbájdžán nebo Pákistán, není ochotna vyslat vojáky, aby proti vůli Hamásu zabavili jeho zbraně.

Má být rozšířen výcvikový program pro palestinskou policii sponzorovaný EU, do kterého jsou zapojeni rekruti z Gazy a Západního břehu a který probíhal v Egyptě a Jordánsku před příměřím. Bez vládní autority pro Gazu však není jisté, kdo by takovou sílu řídil, a Izrael dal jasně najevo, že nebude tolerovat nic, co by mělo palestinský národní charakter.

Na pozadí této nejistoty a zpoždění se stále více projevují známky toho, že „žlutá linie“ se mění v něco trvalejšího, v rozdělení Gazy.

Armáda staví podél „žluté linie“ betonové předsunuté stanoviště a vytváří kolem nich nové oblasti, kde je povoleno střílet. Na izraelské straně linie armáda pokračuje v ničení palestinských čtvrtí zničených válkou, a to navzdory závazku Trumpova plánu k rekonstrukci.

Co na jejich místě vznikne, pokud vůbec něco, není jasné. Izrael naznačil, že povolí výstavbu pouze v „zelené zóně“, kterou okupuje, a plány vypracované americkou vládou a armádou počítají spíše s rozptýlenými oplocenými tábory než s obnovou palestinských komunit.

Tyto „alternativní bezpečné komunity“ (ASC) by byly v podstatě jen uprchlickými tábory, kde by Palestinci žili v prefabrikovaných jednotkách nebo upravených přepravních kontejnerech se společnými toaletami a sprchami.

Obyvatelé by byli prověřováni, aby byli vyloučeni všichni Palestinci, kteří byli placeni Hamásem, i když jen v civilní funkci, nebo kteří měli příbuzného, včetně bratranců, tet a strýců, který byl na výplatní listině Hamásu.

Není jasné, zda by ti, kteří se přestěhovali do oblastí kontrolovaných Izraelem, mohli znovu překročit hranici do západní části Gazy.

Několik humanitárních organizací a evropských zemí odmítlo účastnit se plánování ASC s odůvodněním, že projekt by mohl porušovat mezinárodní právo. Obávají se, že ASC by mohly být použity jako nástroj nuceného vysídlení a zneužívat potřeby civilistů k dosažení vojenských cílů.

USA také ignorují základní otázky, jako je vlastnictví půdy, řekl Amjad Iraqi, vedoucí analytik pro Izrael a Palestinu v International Crisis Group. „Američtí úředníci přicházejí s takovýmto přístupem, jako by se jednalo o čistý list, že lze věci prostě přestavět od nuly, jako by předtím nic neexistovalo, žádné domy, žádné komunity ani žádné pozemkové registrace v těchto oblastech. To porušuje všechna mezinárodní práva,“ řekl Iraqi.

I kdyby USA pokračovaly v pilotním projektu ASC plánovaném pro Rafah, projekt téměř nijak nepřispěje ke zmírnění současné humanitární krize v Gaze.

Před zahájením výstavby je nutné odstranit hromady trosek poseté nevybuchlými bombami a i podle nejoptimističtějšího harmonogramu potrvá šest měsíců, než se tam první Palestinci nastěhují, uvedly zdroje obeznámené s plány.

Po dokončení by projekt poskytl bydlení pouze 25 000 lidem, což je sotva 1 % populace Gazy.

Uvězněni v zoufalých podmínkách

Mezitím dohoda o příměří v současné podobě ponechává zbývajících 2,2 milionu Palestinců v Gaze uvězněných na pouhých 42 % jejich bývalého území a v zoufalých podmínkách.

Palestinci nejsou v žádném případě v bezpečí před izraelskými útoky, z nichž mnohé se odehrály v „přemístěných oblastech“ vyhrazených pro ně, podle analytické skupiny Forensic Architecture.

Devět z deseti Palestinců v Gaze je bez domova, který byl zničen. Nejnovější satelitní data naznačují, že 81 % obydlí bylo zničeno nebo vážně poškozeno izraelským bombardováním. Většina z nich žije ve stanech, které nejsou odolné proti nadcházející zimě.


„Vzhledem k zoufalé hygienické situaci a nedostatečným sanitárním podmínkám máme velké obavy z nemocí přenášených vodou. Obáváme se, že pokud se situace co nejdříve nezlepší, mohou se objevit nemoci jako cholera,“ řekl Jonathan Crickx, mluvčí agentury OSN pro ochranu dětí Unicef v Palestině. „V posledních čtyřech týdnech došlo k výraznému nárůstu akutního vodnatého průjmu, který postihuje děti starší pěti let.“

Od vyhlášení příměří se zásoby potravin v Gaze zvýšily. Dodávky pomoci vzrostly z průměrných 91 nákladních vozů denně v měsíci před příměřím z 10. října na 133 denně v následujícím měsíci.

Snížení počtu případů rabování také usnadňuje humanitárním organizacím dostat se k nejzranitelnějším lidem. Před příměřím byla většina pomoci ukradena gangy nebo zoufalými Palestinci, než se dostala na místo určení.

Zároveň se rychleji zvýšil počet zásilek mimo OSN, včetně komerčních dodávek a zásilek z arabských zemí. Podle údajů Světového potravinového programu se komerční zásilky téměř zečtyřnásobily z 37 nákladních vozů denně v září na 144 nákladních vozů denně v prvním týdnu listopadu.

Příliv komerčního zboží snížil ceny na trzích z astronomických úrovní během války. Mouka na trhu v Deir al-Balah stojí čtyři šekely (25 Kč) za kilogram, kilogram cukru pět šekelů (30 Kč), jedno vejce čtyři šekely a kuře 35 šekelů (260 Kč). Stan stojí mezi 1 000 a 2 000 šekelů (6500 Kč až 13 000 Kčr).

Ale i tyto ceny jsou pro drtivou většinu Palestinců nedostupné, kteří po dvou letech bez práce vyčerpali své úspory a nyní jsou závislí na pomoci.

Celkový příliv zboží však zůstává pod předválečným průměrem 600 nákladních vozů denně, zatímco potřeby obyvatelstva exponenciálně vzrostly, protože válka připravila téměř všechny Palestince o přístřeší, živobytí, školy a nemocnice.

„Nevidíme žádný výrazný nárůst v množství přicházejícího zboží,“ řekl Sam Rose, zastupující ředitel agentury UNRWA pro Gazu, která je humanitární agenturou OSN pomáhající Palestincům v této oblasti.


Svět riskuje, že se stane spoluviníkem

Evropské a arabské státy ospravedlnily svou podporu Trumpovým návrhům v rezoluci OSN, která je zakotvila jako způsob, jak udržet USA zapojené do mírových snah a dát jeho navrhovaným krokům určitou formu legitimity – a alespoň naznačit budoucí palestinský stát.

Svou účast v Civilně-vojenském koordinačním centru (CMCC) zdůvodnili podobným způsobem, poukazujíce na mírné zlepšení v dodávkách pomoci v naději, že se podaří zabránit hrozbě hladomoru.

CMCC, zřízené ve skladu v Kiryat Gat na jihu Izraele, je obsazeno izraelskými a americkými vojáky spolu s styčnými důstojníky z jiných zemí, které podporují příměří. Palestinská strana v něm není zastoupena.

Pozorovatelé varují evropské a arabské státy i humanitární organizace, že bez významného pokroku v mírovém procesu riskuje CMCC, že se stane spoluviníkem izraelské armády v udržování status quo, které udržuje Palestince v nelidských podmínkách, a v plánech, jako je ASC, které jsou v rozporu s humanitárním právem.

„Armáda, která právě spáchala genocidu, má nyní ve svém zázemí 30, 40 dalších armád, které s ní spolupracují,“ řekl Daniel Levy.

Rose řekl: „V současné době není mezinárodní pobouření a tlak na Izrael tak velký, ale faktem je, že lidé žijí v bídných podmínkách a i přes příměří jsou nadále zabíjeni.

„Palestinci čelí těmto mnoha možným budoucnostem, nad nimiž nemají žádnou kontrolu. Takže ten pocit bezmocnosti, psychického mučení a krutosti, které snášeli v posledních dvou letech, přetrvává.“

Faiq al-Sakani nemá kam vzít svou devítičlennou rodinu kromě zničené ruiny jejich domu v čtvrti Tuffah v Gaze, asi 500 metrů od „žluté linie“. Pro 37letého muže není žádný den bez obav, že jeho děti mohou zemřít.

„Situace je extrémně napjatá. Každý den slyšíme zvuky tanků, které se pohybují, střílejí granáty a pálí do všech směrů,“ řekl ve čtvrtek. „Zrovna včera byla v této oblasti přímo napadena skupina mých příbuzných; tři z nich byli zabiti a několik dalších bylo těžce zraněno.“