Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"

Washington v Africe: Metla apartheidu, občanská válka v Angole, masakry a hladomor v Somálsku a eliminace národní emancipace v Kongu

2. 1. 2026 / Daniel Veselý

Spojené státy se v Africe stavěly na stranu režimu apartheidu, počínaje Trumanovým kabinetem a pokračujíc následnými americkými vládami, jak ilustrují americké vládní dokumenty. USA tak chtěly získat spojence proti Sovětskému svazu a šíření komunismu (2). Spojené státy nemínily přerušit své styky s apartheidním režimem v Pretorii ani navzdory sílícímu mezinárodnímu tlaku a pobouření. Bílý dům hledal způsoby, jak obejít embargo OSN na dodávky zbraní do Jižní Afriky. „Tito lidé budou na naší straně, až přijde to nejhorší,“ poznamenal americký diplomat, když vzpomínal na své působení v Jižní Africe v 60. letech (3). Prsty Ústřední zpravodajské služby v zatčení ikony jihoafrického hnutí odporu proti apartheidu Nelsona Mandely v roce 1962 jsou jedním z nejzářnějších příkladů tohoto spojenectví mezi Bílým domem a afrikánskými stoupenci nadřazenosti bílé rasy. Jihoafrická bezpečnostní policie obdržela tip od operativce CIA, který vedl k Mandelovu zatčení a jeho sedmadvacetiletému uvěznění (4). Archivní dokumenty ukazují, že CIA v minulosti sdílela rasistické názory bílých Afrikánců. Životopisec Henryho Kissingera vzpomíná, jak Kissinger popisoval rasovou předpojatost zpravodajských zpráv CIA o Jižní Africe v 60. letech jako „zjevně pohrdavou vůči černošské africké opozici“.

Ještě prezident Ronald Reagan odmítal přerušit výhodné vztahy s JAR a propagoval politickou strategii „konstruktivního zapojení“ s rasistickým režimem v Pretorii. Jižní Afrika se stala spojencem Bílého domu ve studené válce a lukrativní destinací pro americké investice. Nakonec Kongres v roce 1986 přehlasoval Reaganovu smířlivou politiku „konstruktivního zapojení“ vůči Jižní Africe a odhlasoval uvalení sankcí na tamní režim (5). Reaganova administrativa ale našla způsoby, jak se restrikcím Kongresu vyhnout. Ve druhé polovině 80. let se obchod s Jižní Afrikou dokonce zvýšil (6). Spojené státy podporovaly režim přímo a poté i nepřímo prostřednictvím své klientské sítě. Izrael coby další západní výspa osadnického kolonialismu pomáhal Washingtonu obcházet embargo uvalené na JAR. Tel Aviv s rasistickým režimem v Pretorii udržoval úzkou politickou a vojenskou spolupráci už za vlády Jiccaka Rabina v 70. letech (7). Izrael spolu s JAR vedl psychologickou válku jako součást jihoafrické propagandistické kampaně s cílem zlepšit obraz země na mezinárodní scéně. Náčelník generálního štábu izraelské armády generál Rafael Eitan na přelomu 70. a 80. let přirovnal černochy žijící pod apartheidem v Jižní Africe k Arabům v Palestině, neboť obě skupiny chtěly podle jeho mínění získat kontrolu nad bílou menšinou. Bylo nezbytné jim v tom zabránit. Už tehdy oba režimy vykazovaly shodné znaky, a proto se jejich vzájemná kooperace se stala pragmatickým sňatkem. Reaganův kabinet označil legitimní odboj proti zločinnému režimu, Mandelův Africký národní kongres (ANC), za notoricky proslulou teroristickou organizaci (8). Drancování a vpády apartheidní Jihoafrické republiky do sousedních zemí, kupříkladu do Angoly nebo Mosambiku, připravily v éře Reaganova „konstruktivního zapojení“ s agresivní JAR o život přibližně jeden a půl milionu lidí. Způsobily navíc škody ve výši přibližně 60 miliard dolarů (9).

Konflikt v Angole se stal dalším zástupným bojištěm studené války, když supervelmoci a jejich spojenci posílali vojenskou pomoc svým preferovaným klientům. O této události jsme se už rozepisovali v kapitole věnované kubánské problematice. Spojené státy poskytovaly pomoc a výcvik jak Národní frontě pro osvobození (FNLA), tak Národnímu svazu za úplnou nezávislost Angoly (UNITA). Čína rovněž vyslala vojenské instruktory, aby vycvičili FNLA. Sovětský svaz poskytoval vojenský výcvik a vybavení vládní formaci Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA). V průběhu léta 1975 se MPLA se sovětskou podporou podařilo konsolidovat moc v Luandě a vyhnat FNLA z hlavního města. Avšak FNLA pokračovala v útocích proti MPLA i nadále. Americké vládní  materiály ke krizi v Angole, kdy se rozpadalo portugalské koloniální panství, uvádějí, jak MPLA vyjednávala s Havanou o poskytnutí kubánské pomoci (10). Současně se UNITA těšící se americké vojenské podpoře obrátila na režim apartheidu v JAR s žádostí o vojenskou posilu. Pretoria nechtěla, aby Angolu využívali rebelové – bojující za nezávislost Namibie okupované JAR – jako svou základnu, a proto v říjnu 1975 vyslala své jednotky do jižní Angoly. Ty pak rychle postupovaly směrem k hlavnímu městu. Kubánský lídr Fidel Castro kontroval nasazením speciálních kubánských jednotek v Angole, aby zastavily postup vojenského kontingentu Jihoafrické republiky. Fordova administrativa sice jihoafrickou intervenci v Angole podporovala, jak se dočteme v příslušném dokumentu, ale na veřejnosti raději bagatelizovala své vazby na režim apartheidu v Pretorii a okolnosti jejího ozbrojeného vpádu. Ačkoli Jihoafrická republika stáhla své jednotky z Angoly na jaře 1976 a MPLA zůstala v pozici oficiální vlády země, Jonas Savimbi a UNITA pokračovali v povstaleckých aktivitách až do jeho smrti v roce 2002. Tím udržovali vleklý občanský konflikt. V 80. letech 20. století panovalo spojenectví Bílého domu s rasisty z Jižní Afriky. Ti nejenže dodávali UNITA peníze, zbraně a materiál, ale také často vysílali své vojáky do Angoly a prováděli letecké údery na pozice angolského Lidového hnutí za osvobození (MPLA) (11). Marxistické hnutí v Angole vládlo od roku 1975. Savimbiho jednotky bojovaly proti angolské vládě, kterou vojensky podporoval Sovětský svaz a tisíce kubánských vojáků a kterou uznaly všechny země světa s výjimkou Jižní Afriky a Spojených států. Oblíbenec Washingtonu Jonas Savimbi a spol. se v průběhu občanského konfliktu v Angole dopustili celé řady válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (12). UNITA položila miliony nášlapných min do zemědělských polí, útočila na zdravotnická zařízení a školy, kde terorizovala a zabíjela zejména zdravotníky a učitele. Samozřejmě že v průběhu války v Angole spáchala válečné zločiny rovněž MPLA, jak už při civilních konfliktech sycených zvenčí antagonistickými silami bývá zvykem. Když na počátku 90. let skončila studená válka a s ní i apartheid v Jižní Africe, pro Jonase Savimbiho nezbyla žádná role. MPLA i UNITA se v roce 1991 dohodly na příměří a na uspořádání voleb v následujícím roce. Navzdory mezinárodně uznanému volebnímu vítězství MPLA se však věčný militant Savimbi nedokázal přizpůsobit nové éře pragmatické demokracie (13). Brzy se opět chopil zbraní. Reaganův kabinet při své globální válce proti komunismu neopomněl zapojit ani africký kontinent. Rozdmýchával a pomáhal udržovat krvavý konflikt v Angole, když poskytoval vojenskou pomoc rebelům z UNITA a podporoval režim apartheidu v Jihoafrické republice a jeho další intervence. Podepsal se tak na dalších otřesných zločinech té doby.

Spojené státy v Africe během studenoválečnického zápolení se Sovětským svazem podporovaly různé diktátory a tyrany. Podobně postupoval i Kreml. V první řadě šlo o Etiopii za vražedného „rudého teroru“ režimu Dergu a následného hladomoru v 70. a 80. letech. Na druhou stranu i Spojené státy v Africe během studené války vydržovaly brutální diktatury, kupříkladu režim Siada Barreho v Somálsku. Odborník na problematiku Blízkého východu Stephen Zunes této tematice věnuje následující věty (14): „V roce 1977 Somálsko zaútočilo na region Ogaden, nacházející se ve východní Etiopii, ve snaze anektovat území, kde žilo obyvatelstvo somálského původu. Etiopané nakonec dokázali útok odrazit díky rozsáhlé vojenské podpoře ze Sovětského svazu a díky nasazení 20 000 kubánských vojáků. Od konce 70. let až do svržení Barreho režimu na počátku roku 1991 posílaly Spojené státy do Mogadiša zbraně za stovky milionů dolarů. Na oplátku mohly využívat vojenské základny v Somálsku, které byly původně postaveny pro Sověty,“ pokračuje Zunes. Americká vláda v 80. letech ignorovala varování afrických specialistů, lidskoprávních skupin a humanitárních organizací. Podle jejich mínění pokračující americká podpora diktátorského Barreho režimu nakonec uvrhne Somálsko do chaosu. „Tyto chmurné předpovědi se nakonec vyplnily,“ poznamenává Zunes, zatímco Spojené státy a Itálie podporovaly čím dál represivnější režim mající na rukou krev tisíců civilistů. Aby si despota Barre dokázal udržet moc, okopíroval klasickou imperiální strategii rozděl a panuj. Poštval proti sobě různé somálské klany, a zasel tak sémě bratrovražedného chaosu a masového hladomoru. „Rozsáhlé hladovění vypuklo zanedlouho poté,“ argumentuje Zunes. Zatímco Spojené státy Barreho režimu ročně poskytovaly více než 50 milionů dolarů na nákup zbraní, prakticky nic neudělaly pro vybudování soběstačné ekonomiky schopné uživit somálský lid a nabídnout mu práci. Washington kromě toho v zemi prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu zavedl neoliberální program strukturálních změn, jehož dopady výrazně oslabily místní zemědělskou ekonomiku. Toxická kombinace kolapsu ústřední vlády, sucha a humanitárního chaosu způsobeného znesvářenými a konkurujícími si klany vedla k masivnímu hladomoru s více než 300 000 oběťmi. „Většinu obětí tvořily děti,“ uzavírá Stephen Zunes. Režim somálského diktátora Siada Barreho, těšící se štědré finanční asistenci Reaganova kabinetu, v letech 1987 až 1989 zmasakroval odhadem 200 000 členů klanu Isaaq. Hovoříme o největším klanu žijícím v severozápadní části Somálska (15). V té době kmen Isaaq bojoval za nezávislost. Barre se jej pokusil vyhubit, aby tuto domnělou hrozbu odvrátil. Zpráva OSN z roku 2001, která vyšetřovala útoky proti Isaaqům, dospěla k závěru, že „zločin genocidy proti Isaaqům byl koncipován, naplánován a spáchán somálskou vládou v severním Somálsku“. Odborníci dnes tvrdí, že v Somalilandu se nachází více než dvě stě masových hrobů, z nichž většina leží v Údolí smrti. O zásadní americké vojenské podpoře při masakrech panuje příslovečné ticho po pěšině.

Povědomí o zvěrstvech příjemce obrovského množství amerických zbraní, somálského despoty Siada Barreho, je tedy prakticky nulové. Neexistují žádné připomínkové akce, jako by se nic z těchto nepojmenovatelných hrůz nikdy nestalo. Žádný Američan se nikdy neomluvil za to, co se v Somálsku za Barreho režimu odehrálo. Nevznikla žádná mezinárodně podporovaná komise pro pravdu a usmíření. Nikdo nebyl za spolupachatelství v somálském hororu trestně stíhán (16). Jednu z nejbrutálnějších fází somálské genocidní kampaně proti klanu Isaaq doprovázelo zničení největšího města v severním Somálsku Hargeisy. V květnu 1988 Barreho režim vyslal stíhací letouny, aby město srovnaly se zemí. Destrukce Hargeisy Barreho letectvem si vysloužila přezdívku „africké Drážďany“ nebo „holocaust v Hargeise“. Letecké útoky zničily 90 procent městské infrastruktury. Bombardování a útoky pozemních jednotek zabily více než 40 000 lidí. Barreho letecké síly srovnaly se zemí také třetí největší město Burao. Neúprosné násilí proti civilistům z klanu Isaaq v roce 1988 vedlo k největší uprchlické krizi na světě. Nicméně s pádem železné opony a zahájením americké bombardovací kampaně v Iráku se Washington nakonec rozhodl přesunout svou pozornost do západní Asie (17). Barreho vláda padla během puče v lednu 1991.  

Patrně největší výzvou studenoválečnického soupeření o Afriku se stalo Kongo. Máme na mysli zemi oplývající pohádkovým nerostným bohatstvím. Kongo bylo obětí ohavných zvěrstev spáchaných belgickým panovníkem Leopoldem II. v letech 1885 až 1908. Během této doby ve jménu obchodu s gumou, respektive ve jménu plundrování konžského přírodního bohatství, zahynulo  zhruba 10 milionů Konžanů (18). V roce 1960 v květnových volbách zvítězilo Konžské národní hnutí (MNC) v čele s charismatickým lídrem Patricem Lumumbou. O měsíc později Kongo oslavilo svoji nezávislost na belgických kolonizátorech. Patrice Lumumba se stal prvním konžským premiérem. Zasazoval se o sjednocené, nezávislé Kongo. Lumumba rovněž brojil proti rozdělení země podle kmenových nebo regionálních hranic. Snil o Kongu, které by nebylo ovládáno „zbraněmi a bajonety, ale mírem srdce a vůle“. Podporoval panafrikanismus a osvobození všech koloniálních území v Africe. Konžský lídr prohlásil, že jeho režim bude vyznávat „pozitivní neutralitu“. Tuto doktrínu  definoval jako návrat k africkým hodnotám a odmítnutí jakýchkoli importovaných ideologií, a to jak západních, tak sovětských (19). Když se Lumumby v červenci 1960 tázali, jak by reagoval na obvinění z komunismu, odpověděl: „Jedná se o propagandistický trik namířený proti mně. Nejsem komunista. Kolonialisté proti mně vedou kampaň po celé zemi, protože jsem revolucionář a protože požaduji zrušení koloniálního režimu, který ignoroval naši lidskou důstojnost. Považují mě za komunistu, protože jsem odmítl úplatky od imperialistů (20).“ „Nejsme komunisté, katolíci ani socialisté. Jsme afričtí nacionalisté. Vyhrazujeme si právo vybírat si své přátele v souladu s principem pozitivní neutrality.“ Tak znělo krédo Lumumbovy vlády. Právě nacionalistický a neutralistický étos v dlouhodobě zbídačovaném a utlačovaném Kongu přirozeně pobuřoval Spojené státy, jelikož Washington od své rozsáhlé klientské sítě vždy vyžadoval loajalitu a disciplínu. Někdy i samotné obvinění z komunismu, stojící na chabých argumentačních základech, stačilo na provedení státního převratu. Brzy poté, co se Lumumba ujal vlády, se země propadla do chaosu. Konžská armáda se vzbouřila. Zatímco politikové v hlavním městě bojovali o pozice, v provinciích se šířila rebelie. Jedna z těchto provincií, Katanga, se od Konga odtrhla. A právě její neuznaná vláda měla hrát klíčovou roli v Lumumbově tragickém příběhu (21). Avšak Lumumbovy politické trable  vedle vnitřních faktorů způsobily také faktory vnější. Existovali tři vnější aktéři, jejichž činnost měla na Kongo a premiérský mandát Patrice Lumumby negativní dopady: OSN, Spojené státy a Belgie. Tyto subjekty podněcovaly rozdělení země, protože chtěly prosadit své partikulární zájmy. Lumumbova brilantní rétorika a inspirativní vize nezávislého a svobodného Konga nedokázaly tyto překážky překonat. Když v září 1960 nadešel čas, provedl klíčový protilumumbovský lídr Mobutu Sese Seko s podporou Ústřední zpravodajské služby státní převrat a odstranil Patrice Lumumbu od moci (22). Mobutu patrně tehdy netušil, že učinil první kroky k nastolení své dvaatřicetileté kleptokratické vlády. Odtajněné memorandum Eisenhowerovy administrativy ze srpna 1960 dokládá, že americký prezident Eisenhower nařídil zavraždit Patrice Lumumbu během zasedání Národní bezpečnostní rady (NSC) na začátku srpna 1960 (23). Zápis z tohoto zasedání zvláštní skupiny z konce srpna 1960 nasvědčuje tomu, že takový rozkaz mělo na mysli vrchní velení CIA. V rámci diskuse o „operačních liniích“, které se tehdy sledovaly „při přípravě kampaně proti Lumumbovi v Kongu“, se národní bezpečnostní poradce Gordon Gray zamýšlel nad tím, zda plány, jak je nastínila CIA, jsou dostatečně vyhovující k sesazení konžského premiéra. Gray dále uvedl, že „jeho spolupracovníci vyjádřili velmi silné emoce ohledně nutnosti ostrých opatření“ proti Lumumbovi. Nakonec bylo dohodnuto, že plánování „nemusí nutně vylučovat jakýkoliv konkrétní druh činnosti, která by mohla přispět k odstranění Patrice Lumumby,“ uvádí se eufemisticky v souhrnu memoranda. Další informační zdroje ukazují (24), že na schůzce v srpnu 1960 prezident Eisenhower skutečně nařídil, aby byl Lumumba odstraněn. Eisenhowerova formulace nebyla úplně jednoznačná, nicméně jeho záměr byl zcela jasný. Chtěl Patrice Lumumbu odstranit a nebyl příliš vybíravý ohledně prostředků, jak toho docílit. Ústředí CIA zaslalo do Leopoldville také ampule s jedem a tamní pobočka agentury získala finanční prostředky na zorganizování státního převratu. Jed však nebyl nikdy použit (25). Objevil se důkaz o tom, že Dwight Eisenhower, prezident velmoci veřejně se zaštiťující prosazováním a dodržováním lidských práv, v srpnu 1960 nařídil CIA, aby konžského lídra „eliminovala“ (26). Důkaz pochází z dosud nezveřejněného rozhovoru z roku 1975 se zapisovatelem jednání Eisenhowera a jeho poradců pro národní bezpečnost o krizi v Kongu v srpnu 1960 v Bílém domě. Zapisovatel Robert Johnson v rozhovoru uvedl, že si živě pamatuje, jak se prezident Eisenhower obrátil na tehdejšího ředitele CIA Allena Dullese. Šéf Bílého domu pronesl něco v tom smyslu, že Lumumba by měl být odstraněn. Patrice Lumumba, jenž v lednu 1961 stanul před popravčí četou, přitom instinktivně nevystupoval jako protiamerický státník, ani jako ideologický marxista, jak jej líčí americké vládní materiály. Lumumba byl dalším demokraticky zvoleným premiérem (či prezidentem), který padl na oltář Ústřední zpravodajské služby. Americké vládní dokumenty dokládají, že Spojené státy se do konžských interních záležitostí hrubě vměšovaly ještě po vyhlášení samostatnosti země, i v průběhu tzv. konžské krize a v pozdějších letech (27). V srpnu 1960 stanice CIA v Leopoldville varovala Washington, že pokud nebude premiér Lumumba v blízké budoucnosti zastaven, stane se mocným politikem a vytvoří vládu pod vlivem komunistů nebo zcela ovládanou komunisty. Washington proto schválil omezené finanční prostředky na operaci v Kongu s cílem nahradit Patrice Lumumbu prozápadní politickou skupinou. Na konci srpna 1960 zaslal ředitel Ústřední zpravodajské služby Allen Dulles telegram vedoucímu stanice CIA v Leopoldville. Podle Dullese vysoké kruhy vyjádřily shodu v názoru, že svržení Patrice Lumumby musí být naléhavým a prvořadým cílem. Zástupce ředitele CIA pro plánování Bissell na přelomu léta a podzimu 1960 pověřil jednoho vědce zaměstnaného u CIA, aby v krátké době připravil biologický materiál na provedení atentátu na blíže nespecifikovaného afrického vůdce. Bissell k zahájení této operace disponoval svolením od amerického prezidenta Eisenhowera. Nicméně z atentátu nakonec sešlo, když 14. září 1960 provedl náčelník generálního štábu konžské armády Joseph Mobutu státní převrat. Pobočka CIA v Leopoldville mu posléze poskytla tajné finanční prostředky, stojí psáno v dokumentu. Zvláštní mezirezortní skupina zřízená za účelem schvalování a dohledu nad tajnými operacemi na konci října schválila významné finanční prostředky na posílení Mobutovy pučistické vlády. Cílem bylo zabránit Lumumbovi v opětovném uchopení moci, dočítáme se ve vládním materiálu. Spojené státy poskytovaly Mobutově režimu vojenskou pomoc i nadále. V říjnu 1962 požádala konžská vláda Spojené státy o dodávky stíhacích letadel, několika transportních letadel, nákladních vozidel a dalšího vojenského vybavení. Režim také požadoval vyslání pilotů pro boj s levicovými rebely. V dubnu 1964 prezident Lyndon Johnson pověřil ministerstvo obrany, aby konžskému letectvu zaslalo šest letadel T-28, deset letadel C-47 a šest letadel H-21, plus zásobu náhradních dílů a munice na šest měsíců. Američané v létě vojenský program a finanční pomoc konžskému režimu prohloubili, neboť povstání v celé východní polovině Konga ohrožovalo přežití Mobutovy vlády. Dokument americké vlády s názvem „1. Editorial Note“ vyjmenovává detaily americké vojenské pomoci poskytnuté převážně konžským leteckým silám. Projekt v letech 1960 až 1967 řídil zvláštní Výbor 303.

Konžskou krizi je nezbytné chápat v širším kontextu zástupného konfliktu v průběhu studené války. Tehdy Sovětský svaz podporoval demokraticky zvoleného premiéra Patrice Lumumbu a Spojené státy pučistického generála Josepha Mobutua. Zatímco Ústřední zpravodajská služba podpořila Mobutuův puč proti Lumumbovi, (28) kremelský autoritářský režim stál v Kongu na správné straně barikády. Nebylo tomu tak zdaleka poprvé, třebaže nemůžeme mít iluze o jeho vlastních strategických imperativech. Analýzy CIA a ministerstva zahraničí Lumumbu vykreslovaly jako hrdého nacionalistu a panafrikanistu usilujícího o neutralitu své země v období studené války (29). Podle autorů studie Death in the Congo zveřejněné Harvard University Press vlády Belgie a Spojených států, včetně jejich tajných agentů, nesou velkou část odpovědnosti za následný „putovní karneval smrti“ v zemi. Západ se jednoduše nemůže vyhnout odpovědnosti za důsledky svých činů, když argumentuje, že místní obyvatelé stiskli spoušť. Americké a belgické úřady se během vlastních pokusů o definitivní likvidaci Patrice Lumumby stále častěji obracely na Lumumbovy protivníky. Evropané a Američané pobízeli Afričany, aby Lumumbu uvěznili a aby dostal trest smrti. Politici v Leopoldville Lumumbu sice poslali za mříže, ale báli se ho postavit před soud nebo popravit (30). Spojené státy se prostřednictvím CIA od srpna do listopadu 1960 prokazatelně pokoušely Lumumbu odstranit – přímo i prostřednictvím s nimi spolupracujících konžských lídrů. V lednu 1961 tito klienti Washingtonu v Leopoldville předem informovali šéfa stanice CIA o svém plánu vydat Lumumbu do rukou jeho nejhorších nepřátel. Šéf CIA v Kongu neudělal nic proto, aby jim v tom zabránil. Ačkoli existují pokusy o bagatelizaci vměšování USA do interních konžských záležitostí a zlehčování plánů na likvidaci inspirativního afrického vůdce, fakta jsou neúprosná. Ústřední zpravodajská služba podpořila státní převrat v Kongu, který od moci odstavil demokraticky zvoleného premiéra. Washington posléze navázal lukrativní vojenskou spolupráci s pučistickým režimem Josepha Mobutua. USA vojensky vydržovaly Mobutuův režim i v následujících letech, neboť nebezpečí levicového radikalismu v očích plánovačů a stratégů ve Washingtonu v této významné africké zemi hrozilo i nadále.

Když se prezidentem Spojených států stal Lyndon Johnson, schválil významnou tajnou operaci CIA v hodnotě dnešních 90 až 150 milionů dolarů. Jedná se o nejdražší operaci té doby s cílem bojovat proti Lumumbovým stoupencům, kteří po jeho popravě ovládali velké části Konga (31). V řadách rebelů bojoval i Laurent Kabila. Tento muž v roce 1997 svrhl Mobutuův režim a chopil se moci v Kongu (za Mobutovy éry se země nazývala Zair). Kabila paradoxně vystupoval jako titulární vůdce rebelské operace podporované Spojenými státy. Bělošští žoldáci s podporou Ústřední zpravodajské služby nakonec zvítězili nad prolumumbovskými rebely. Konflikt si vyžádal 100 tisíc lidských životů (32). Šéf pobočky CIA v Kongu Larry Devlin prostřednictvím fondů agentury štědře financoval Josepha Mobutua, aby získal důstojníky v armádě k organizaci dalšího převratu. Puč se uskutečnil 25. listopadu 1965. Státní převrat umožnil Mobutuovi s belgickou podporou udržet nad Kongem pevnou kontrolu. Zatímco úředníci amerického ministerstva zahraničí poukazovali na to, že korupce je největší hrozbou pro Kongo, Devlin přivíral oči nad Mobutovou rostoucí kleptokracií. Diktátor nahromadil obrovské bohatství uprostřed chudoby a mizérie běžných Konžanů. Plundroval rozsáhlé nerostné zdroje a přírodní bohatství Konga, a to nejen ve prospěch amerických zájemců o konžské diamanty (33). Mobutuův vztah s Devlinem lze vyčíslit v hodnotě stovek tisíc dolarů v úplatcích pro politiky a armádní generály. CIA konžskému autoritáři poskytovala potřebné mimikry, aby Mobutu mohl zakrýt svůj klientelismus všudypřítomným kultem osobnosti. Ústřední zpravodajská služba podporovala jeho vládu navzdory (nebo spíše kvůli) její represivní podstatě. Joseph Mobutu (Mobutu Sese Seko) vytvořil kleptokratickou vládu zneužívající státní aparát k naplňování jeho osobních potřeb a přání jeho spojenců. Sám v roce 1972 získal 28 procent všech vládních výdajů, zatímco jeho režim vynaložil na sociální služby téhož roku necelých 18 procent vládního rozpočtu (34). V roce 1982 se Mobutuovo nakradené osobní jmění odhadovalo na 3,2 miliardy liber. O deset let později Mobutu a jeho kabinet i nadále odcizovali vytvořené bohatství. Zatímco se výdaje na sociální sféru postupně snižovaly, konžský diktátor si přivlastnil neuvěřitelných 95 procent státního rozpočtu. Na sklonku roku 1988 belgický deník Le Soir informoval o pobytu specialistů MMF v Kinshase. Článek líčil situaci v tehdejším Zairu, kde docházelo k neustálým výpadkům elektřiny. Silnice se při sebemenším dešti měnily v bláto a vnitrostátní doprava byla čím dál nedostupnější a dražší. Běžné činnosti, jako cesta do školy nebo do práce, mnohdy nešly vykonat. Platy byly kvůli nízké hodnotě měny symbolické, a dokonce i univerzitní profesoři museli mít několik zaměstnání, aby mohli přežít (35).

Zair se pod Mobutuovým vedením většinou těšil dobrým a korektním vztahům se Spojenými státy. USA se po Belgii a Francii, klasických kolonizátorech afrických etnik a zemí, staly třetím největším poskytovatelem pomoci Zairu (36). Mobutu se spřátelil s několika americkými prezidenty, včetně Richarda Nixona, Ronalda Reagana a George H. W. Bushe. Vztahy se však výrazně ochladily v letech 1974 – 1975 kvůli Mobutuově stále radikálnější rétorice, a to i vůči americké zahraniční politice. V létě 1975 klesly na historické minimum, když konžský vládce obvinil CIA z přípravy puče proti své osobě. Vzhledem ke špatné situaci v oblasti lidských práv se Carterova vláda navenek distancovala od vlády v Kinshase, ale i tak represivní režim obdržel téměř polovinu zahraniční pomoci alokované pro subsaharskou Afriku. V roce 1980 americká Sněmovna reprezentantů hlasovala pro ukončení americké vojenské pomoci Zairu, ale Senát obnovil finanční prostředky v reakci na Carterův tlak i tlak amerického byznysu v Zairu (37). Mobutu měl díky finančním darům srdečné vztahy s Reaganovou administrativou. Mobutu třikrát navštívil Bílý dům během úřadování prezidenta Ronalda Reagana, zatímco americkou kritiku Zairu za porušování lidských práv Washington účinně utlumil. Během státní návštěvy v roce 1983 prezident Reagan zairského despotu vychválil jako „hlas rozumu a dobré vůle“. Mobutu udržoval skvělé vztahy i s Reaganovým nástupcem Georgem H. W. Bushem. Stal se první hlavou afrického státu, která prezidenta Bushe navštívila v Bílém domě (38). Přesto se však Mobutuovy vztahy s Bílým domem na konci studené války radikálně změnily. Když v Sovětském svazu padl autoritářský režim, Washington už neměl důvod podporovat Mobutuův kleptokratický režim jako hráz proti komunismu. Jakmile přestal být Mobutu pro Bílý dům užitečný, začaly USA tlačit na demokratizaci jeho vládnutí. Spojené státy přitom ignorovaly dekády porušování lidských práv ze strany Mobutuova Konga, mučení a mimosoudní popravy, dokud Zair plnil náležitou úlohu v mocenské konfiguraci na africkém kontinentu (39). V období studené války na africkém kontinentu padaly evropské koloniální říše, mnohdy za neuvěřitelného krveprolití. Rýsovaly se kontury rodícího se velmocenského soupeření mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Jazýček na vahách představovala humanitárně-intervenční Kuba. Její vojáci bojovali na straně napadených. Lvím dílem přispěli k ukončení jihoafrické okupace Namibie a k pádu apartheidu v Jihoafrické republice. Vliv Spojených států na africkém kontinentu začal nabývat na větší intenzitě až během poslední fáze studené války s Reaganovým antikomunismem. V tomto období Bílý dům podporoval rasistický režim v Pretorii, vyzbrojoval tyrana v Somálsku Siada Barreho a angažoval se v angolské občanské válce úzkými vazbami na Jonase Savimbiho a UNITA. V tomto konfliktu za celou dobu přišlo o život 800 tisíc lidí a téměř čtyři miliony dalších musely opustit své domovy (40).

Washington do své klientské sítě na přelomu 70. a 80. let zahrnul klíčovou africkou zemi – Egypt, aby tímto způsobem neutralizoval zásadní hrozbu pro svého klíčového blízkovýchodního klienta v Izraeli. Mubárakův režim v Káhiře se stal důležitým klientským státem Spojených států. Zároveň byl předním příjemcem americké vojenské pomoci ve výši 1,3 miliardy dolarů ročně (41). Mubárakův autoritářský styl vládnutí a systematické týrání politických vězňů v zemi, kde „každý, kdo se ocitne v detenčním zařízení, podstupuje riziko mučení“ (42), přirozeně žádnou překážku pro pragmatické spojení Bílého domu a Káhiry nepředstavovalo. Egypt je strategickým spojencem Washingtonu do dnešních dnů. A to „navzdory“ bohatě zdokumentované historii věznění politických odpůrců a endemicky rozšířenému mučení. Mezitím Sovětský svaz významně vojensky podporoval vražedný režim prezidenta Mengistu Haile Mariama v Etiopii. Mengistu nese odpovědnost možná za více než milion lidských životů (43). Přestože režim Dergu v Etiopii v letech 1976 až 1978 prováděl rudý teror, ještě v průběhu fiskálního roku 1978 mu Spojené státy zaslaly vojenskou pomoc ve výši 282 milionů dolarů a ekonomickou pomoc za 366 milionů dolarů (44). Veškerou ekonomickou pomoc Etiopii USA ukončily v roce 1985, pouhé dva roky před začátkem konce Mengistova režimu. Avšak oficiální bilaterální vztahy mezi Bílým domem a režimem Dergu začaly povážlivě drhnout už dříve. Bílému domu překáželo napojení Dergu na „mezinárodní komunismus“ a jeho otřesná lidskoprávní agenda. S křížkem po funuse, dalo by se říct, když zvěrstva Mengistua a spol. vrcholila právě v době, kdy se režim těšil významné americké podpoře. Na obranu Spojených států nepostačí ani fakt, že sovětský režim vyzbrojoval Mengistua v daleko větší míře (45). Spojené státy totiž odmítly žádost etiopského režimu o zvýšení vojenské pomoci, aby mohl zintenzivnit boje proti eritrejskému separatistickému hnutí a odrazit somálskou invazi vedenou Siadem Barrem.

Americké vměšování do afrických záležitostí v období studené války zaselo sémě konfliktů. Konfrontace vypukly na začátku deváté dekády 20. století, kupříkladu v somálském hladomoru, který si vyžádal 300 tisíc duší (46). Podle poznatků jedné mezinárodní humanitární organizace během hladomoru zemřela až celá čtvrtina somálských dětí mladších pěti let. Až Bushova administrativa začala režimu Siada Barreho utahovat kohoutky vojenské a další pomoci. Somálský despota byl nakonec v roce 1991 odstaven od moci. Po Barreho svržení se Washington zahalil do pláště humanitarismu a jako důvod pro vojenskou intervenci do Somálska uvedl hladomor. Je však klíčové vědět, že Bushova a posléze i Clintonova vláda svůj deklarovaný humanitarismus ukryly za čistě geopolitické důvody. Nejtěžší období hladomoru totiž pominulo několik měsíců předtím, než se Spojené státy vytasily se svým výsostným posláním ukončit hladovění v Somálsku (47). George Bush připravil půdu pro tzv. americkou humanitární intervenci do Somálska tvrzením, že lokální váleční magnáti rozkrádají humanitární potravinovou pomoc. Clintonův kabinet koncem roku 1992 s velkými fanfárami autorizoval operaci Restore Hope (Obnovení naděje). Deklarované humanitární úmysly Washingtonu se však v reálu proměnily v pravý opak. Blízkovýchodní analytik Stephen Zunes popisuje (48), jak se americká vojenská přítomnost v Somálsku odrážela ve snahách o odzbrojení válečných lordů, kdy se americká armáda zapojila do ozbrojených útoků v hustě osídlených městských čtvrtích. Rozšíření americké vojenské mise v Somálsku nakonec logicky vedlo k americkým obětem. Tisíce amerických pušek M-16, které americká vláda za peníze amerických daňových poplatníků zaslala Barreho ozbrojeným silám, se nyní ocitly v rukou vzájemně znesvářených militantů. Zunes dále líčí, jak američtí vojáci opakovali slogan „Jediný dobrý Somálec je mrtvý Somálec“. Mezitím americká armáda v zemi prováděla stále agresivnější útoky. Americké údery vyvrcholily bitvou v hlavním městě země Mogadišu v říjnu 1993. Tuto epickou městskou bitvu pro plátna kin ztvárnil režisér Ridley Scott ve filmu Black Hawk Down (Černý jestřáb sestřelen). V bitvě o Mogadišo přišlo o život osmnáct amerických vojáků, jejichž úmrtí se dostalo nadměrné pozornosti a soucitu. Zároveň však zahynulo přibližně tisíc Somálců, což však film upozaďuje. Utrpení obyvatel Mogadiša je pro divákovo oko příliš abstraktní. Zabití takové spousty lidí v jeden den rukou americké intervenční armády by instinktivně mělo vyvolat mohutné pobouření, a nikoliv jen soucit s umírajícími americkými vojáky vedoucími boj proti celému městu. Zjevným krédem filmu je přátelství v bitvě na život a na smrt, existující nezávisle na intrikách v nejvyšších politických patrech. Režisér snímku se však vyhýbá věcnému rozboru příčin vzniku krize v Somálsku a role Spojených států v tamní tragédii. To však od hollywoodské produkce ani chtít nemůžeme. Ridleyho snímek ale nechtěně ukázal, jak se zbraní proti útočící americké armádě chápou ženy a děti. Oficiální odhad počtu obětí americké intervence v Somálsku je 6 000 až 10 000 lidských životů jen během léta 1993. Dvě třetiny zabitých tvořily ženy a děti (49). Terčem amerického intervenčního vojska v Somálsku se vzhledem k vysokému procentu civilních ztrát stali neozbrojení muži, ženy a děti, a nikoliv proti sobě válčící militantní vůdci, zásobení zbraněmi dodanými Barreho režimu Washingtonem. Odhady o počtu obětí americké invaze jsou mlhavé, jak v roce 1993 informoval deník New York Times, protože novináři somálské oběti přehlíželi. Můžeme hovořit o 10 000 válečných obětí, anebo můžeme zaujmout cynický postoj generála a velitele somálské operace Anthonyho Zinnia: „Nepočítám mrtvé... Nezajímá mě to (50).“ Tolik pro ilustraci naprostého ignorování civilních ztrát na životech v intervenovaných zemích ze strany předních amerických vojenských i politických činitelů. Britský deník Independent citoval svědectví místního somálského poslance, podle jehož mínění Američané a jejich etiopští spojenci spáchali spoustu masových vražd civilistů. Ironií osudu Spojené státy vehementně podporovaly diktaturu Siada Barreho v Somálsku. Barreho diktatura nesla přímou odpovědnost za hladomor. USA tak později mohly v Somálsku zasáhnout z domněle humanitárních důvodů. Výsledek se dal předjímat: katastrofa pro Somálsko a trpké ponaučení pro Spojené státy.

Clintonova administrativa v následujícím roce sabotovala vytvoření a vyslání mezinárodních humanitárních sil do Rwandy na zastavení tamního masového vraždění. V této zemi během několika měsíců násilnou smrtí zahynulo 800 tisíc osob (51). Zpráva vypracovaná Organizací africké jednoty obviňuje Clintonovu ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou, která v té době zastupovala Spojené státy v Radě bezpečnosti OSN, z používání zdržovací taktiky, aby zabránila vyslání záchranné mise do Rwandy. Spojené státy, Francie a Belgie by podle Organizace africké jednoty měly Rwandě zaplatit signifikantní reparace. Jedním z nejdůležitějších afrických klientů Washingtonu v 90. letech se stal Kagameho režim ve Rwandě (52). USA Kagameho vládu vnímaly jako strategické aktivum s mocnou armádou v oblasti východní Afriky bohaté na nerostné suroviny. Paul Kagame studoval na Vysoké škole velitelského a generálního štábu americké armády ve Fort Leavenworthu v Kansasu. Brzy se vrátil do Rwandy a roku 1994 se chopil moci. Spojené státy financovaly Kagameho Rwandu v rámci bilaterální vojenské pomoci. Vláda Billa Clintona Paula Kagameho dlouhodobě podporovala, a to navzdory dostupným důkazům o zločinech jeho ozbrojených složek. OSN obvinila vysoké rwandské vojenské činitele přímo podléhající Kagameovi ze spáchání rozsáhlých masakrů možná desítek tisíc civilistů v letech 1996 až 1998, včetně žen a dětí. OSN tyto drastické výpady označila za válečné zločiny a možná i genocidu (53). Rwandský režim Paula Kagameho zaútočil v letech 1996 a 1997 na Zair, kde diktátor Mobutu Sese Seko pozbyl ochrany Washingtonu. Kagame jej roku 1997 společně s ugandskými silami svrhl a instaloval k moci koalici rebelů vedených Laurentem-Désirém Kabilou. Podle některých zdrojů dal Washington vpádu požehnání (54). Spousta Středoafričanů se domnívá, že USA opakované vpády do Zairu buď iniciovaly, nebo podporovaly a že Bílý dům i nadále poskytuje pomoc rebelům. Ať tak či onak, Washington mohl vojenskou pomoc poskytovanou Rwandě a Ugandě instrumentalizovat jako bič na obě intervenující země, což ale neučinil. V Kongu Washington podpořil puč proti legitimně zvolenému premiérovi Patrici Lumumbovi a dlouhá desetiletí vydržoval diktátora Mobutua, který plundroval bohatství země. Bílý dům v druhé polovině 90. let posvětil rwandský a ugandský ozbrojený vpád do Zairu (posléze do Konga) a obě země i nadále dotoval. Studie zveřejněná Mezinárodním záchranným výborem (IRC) v lednu 2008 uvádí, že v letech 1998 až 2007 v Kongu zemřelo kvůli válečnému konfliktu 5,4 milionu lidí a že každý měsíc přibývá dalších 45 000 obětí (55). Text zveřejněný humanitární organizací Caritas v roce 2010 odhaduje počet obětí i nadále probíhajícího válečného konfliktu v Kongu na necelých sedm milionů. Spojené státy i nadále autorizovaly pro Kagameho režim vojenskou pomoc, kterou zablokovaly až na podzim roku 2013 (56).

Spojeným státům se vymstila jejich africká politická agenda umocňovaná érou studené války. USA vojensky udržovaly v chodu genocidní režim Siada Barreho zodpovědný za zmasakrování 200 000 příslušníků klanu Isaaq – za genocidu se dvěma stovkami masových hrobů, a jím do značné míry zapříčiněný hladomor s dalšími 300 000 mrtvými. Clintonova vláda zdědila obrovský PR problém a snažila se jej vyřešit domnělou humanitární intervencí do Somálska. Tomuto vojenskému dobrodružství v letech 1992 až 1993 padly za oběť tisíce civilistů. Kongo utrpělo velkou ránu poté, co se po děsivém dědictví belgické kolonizace na krátký čas vymanilo z kontroly tehdejších velmocí. V Kinshase začal úřadovat vzdělaný politik Patrice Lumumba. Konžský premiér prosazoval africký nacionalismus (obdobně jako egyptský prezident Násir) a neutrální kurs země. Jenže Kongo bylo příliš bohaté a strategicky cenné na to, aby zůstalo stranou studenoválečnického konfliktu. Legitimně zvolený konžský premiér se proto musel klidit z cesty, klidně i za cenu atentátu, třeba s využitím otrávené zubní pasty od CIA. USA v roce 1960 podporovaly pučistické úsilí Josepha Mobutua v Kongu. Tento opresivní režim se následující dekády těšil přízni Washingtonu, který ignoroval jeho represivní metody a maniakální kleptokracii. Kongo (dříve také Zair a nyní Demokratická republika Kongo) symbolizuje memento, kdy se tato nerostným bohatstvím a potenciálem oplývající africká země jen na krátko mohla nadechnout a pokusit se naplnit Lumumbovy vize. Když Mobutuova tyranie po 32 letech padla, do Zairu vpadly Kagameho a Museveniho armády z Rwandy a Ugandy s podporou Spojených států (57), kde invaze, zabíjení, choroby a strádání usmrtily ještě více lidí než nacistický holocaust. Jedná se prakticky o neviditelnou tragédii, jelikož pachatelé jsou našimi chráněnci.

 

 

Poznámkový aparát:

 

1. Scahill, Jeremy, 1985: US Support for UNITA Rebels in Angola, Intercept, 27. dubna 2021. Link: https://theintercept.com/2021/04/27/biden-unita-rebels-angola/#:~:text=April%2027%202021%2C%201:48%20p.m.&text=In%20June%201985%2C%20Joe%20Biden,According%20to 

2. The End of Apartheid, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/milestones/1989-1992/apartheid#:~:text=Despite%20supporting%20a%20domestic%20civil,against%20the%20spread%20of%20communism.

3. Cabrita, Joel, The Long History of the U.S. Backing White South Africans, Department of History, Stanford University, 22. května 2025. Link: https://history.stanford.edu/news/long-history-us-backing-white-south-africans#:~:text=After%20the%20Cold%20War%20ended,war%20on%20%E2%80%9Cwoke%E2%80%9D%20liberals.

4. Cabrita, Joel, The Long History of the U.S. Backing White South Africans, Department of History, Stanford University, 22. května 2025. Link: https://history.stanford.edu/news/long-history-us-backing-white-south-africans#:~:text=After%20the%20Cold%20War%20ended,war%20on%20%E2%80%9Cwoke%E2%80%9D%20liberals.

5. Cabrita, Joel, The Long History of the U.S. Backing White South Africans, Department of History, Stanford University, 22. května 2025. Link: https://history.stanford.edu/news/long-history-us-backing-white-south-africans#:~:text=After%20the%20Cold%20War%20ended,war%20on%20%E2%80%9Cwoke%E2%80%9D%20liberals

6. On Reagan´s Legacy, Noam Chomsky Interviewed by Amy Goodman, Democracy Now!, 7. června 2004. Link: https://chomsky.info/20040607/ 

7. An Overview: Apartheid South Africa and Israel: Israeli Political Support for Apartheid South Africa, Institute for Middle East Understanding, 9. prosince 2013. Link: https://imeu.org/resources/key-issues/fact-sheet-an-overview-apartheid-south-africa-israel/275 

8. Allied with Apartheid: Reagan Supported Racist South African Gvt, Democracy Now!, 11. června 2004. Link. https://www.democracynow.org/2004/6/11/allied_with_apartheid_reagan_supported_racist#:~:text=Reagan%20labeled%20Mandela's%20African%20National,the%20floors%20and%20shattered%20windows. 

9. On Reagan´s Legacy, Noam Chomsky Interviewed by Amy Goodman, Democracy Now!, 7. června 2004. Link: https://chomsky.info/20040607/

10. The Angola Crisis 1974-75, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/milestones/1969-1976/angola#:~:text=The%20crisis%20in%20Angola%20developed,the%20FNLA%20continued%20to%20attack

11. Wills, Shana, Jonas Savimbi: Washingtonn´s Freedom Fighter“, Africa´s „Terrorist““, Foreign Policy in Focus, 1. února 2002. https://fpif.org/jonas_savimbi_washingtons_freedom_fighter_africas_terrorist/#:~:text=Roberto%20soon%20fell%20by%20the%20wayside%2C%20but,in%20covert%20military%20aid%20from%20the%20Reagan

10.

12. Wills, Shana, Jonas Savimbi: Washingtonn´s Freedom Fighter“, Africa´s „Terrorist““, Foreign Policy in Focus, 1. února 2002. Link: https://fpif.org/jonas_savimbi_washingtons_freedom_fighter_africas_terrorist/#:~:text=Roberto%20soon%20fell%20by%20the%20wayside%2C%20but,in%20covert%20military%20aid%20from%20the%20Reagan  

13. Wills, Shana, Jonas Savimbi: Washingtonn´s Freedom Fighter“, Africa´s „Terrorist““, Foreign Policy in Focus, 1. února 2002. Link: https://fpif.org/jonas_savimbi_washingtons_freedom_fighter_africas_terrorist/#:~:text=Roberto%20soon%20fell%20by%20the%20wayside%2C%20but,in%20covert%20military%20aid%20from%20the%20Reagan 

14. Zunes, Stephen, Somalia As a Military Target, Foreign Policy in Focus, 11. ledna 2002. Link: https://fpif.org/somalia_as_a_military_target/#:~:text=From%20the%20late%201970s%20until,civil%20order%20for%20many%20years

15. Kennard, Matt, Einashe, Ismail, In the Valley of Death: Somaliland´s Forgotten Genocide, Nation, Pulitzer Center, 22. října 2018. Link: https://pulitzercenter.org/stories/valley-death-somalilands-forgotten-genocide#:~:text=Between%201987%20and%201989%2C%20the,organizations%20have%20recognized%20the%20bloodletting. .

16. Kennard, Matt, Einashe, Ismail, In the Valley of Death: Somaliland´s Forgotten Genocide, Nation, Pulitzer Center, 22. října 2018. Link: https://pulitzercenter.org/stories/valley-death-somalilands-forgotten-genocide#:~:text=Between%201987%20and%201989%2C%20the,organizations%20have%20recognized%20the%20bloodletting.

17. Kennard, Matt, Einashe, Ismail, In the Valley of Death: Somaliland´s Forgotten Genocide, Nation, Pulitzer Center, 22. října 2018. Link: https://pulitzercenter.org/stories/valley-death-somalilands-forgotten-genocide#:~:text=Between%201987%20and%201989%2C%20the,organizations%20have%20recognized%20the%20bloodletting.

18. Rankin, Jennifer, Belgium forced to reckon with Léopold´s legacy and its colonial past, Guardian, 12. června 2020. Link: https://www.theguardian.com/world/2020/jun/12/belgium-forced-to-reckon-with-leopolds-legacy-and-its-colonial-past

19. Flatley, Robert K., Patrice Lumumba, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/patrice-lumumba 

20. Patrice Lumumba, marxists.org. Link: https://www.marxists.org/subject/africa/lumumba/index.htm#:~:text=Answer:%20%22This%20is%20a%20propagandist,in%20Leopoldville%2C%20August%2017%2C%201960

21. Reid, Stuart A., The Lumumba Plot: The Secret History of the CIA and a Cold War Assasination, Reviewed by Paul Kepp, CIA.gov. Link: https://www.cia.gov/resources/csi/static/c9f36e2ba4e28ed26961fa0715397001/Review-The-Lumumba-Plot-Studies-68-1-March-2024.pdf

22. Reid, Stuart A., The Lumumba Plot: The Secret History of the CIA and a Cold War Assasination, Reviewed by Paul Kepp, CIA.gov. Link: https://www.cia.gov/resources/csi/static/c9f36e2ba4e28ed26961fa0715397001/Review-The-Lumumba-Plot-Studies-68-1-March-2024.pdf

23. CIA, Minutes of Special Group Meeting, Top Secret, National Security Archive, 25. srpna 1960. Link: https://nsarchive.gwu.edu/document/32952-document-1-cia-minutes-special-group-meeting-top-secret-august-25-1960 

24. Kettle, Martin, President „ordered murder“ of Congo leader, Guardian, 10. srpna 2000. Link: https://www.theguardian.com/world/2000/aug/10/martinkettle#:~:text=of%20Congo%20leader-,This%20article%20is%20more%20than%2025%20years%20old,of%20the%20African%20independence%20struggle.b

25. Reid, Stuart A., The Lumumba Plot: The Secret History of the CIA and a Cold War Assasination, Reviewed by Paul Kepp, CIA.gov. Link: https://www.cia.gov/resources/csi/static/c9f36e2ba4e28ed26961fa0715397001/Review-The-Lumumba-Plot-Studies-68-1-March-2024.pdf

26. Kettle, Martin, President „ordered murder“ of Congo leader, Guardian, 10. srpna 2000. Link: https://www.theguardian.com/world/2000/aug/10/martinkettle#:~:text=of%20Congo%20leader-,This%20article%20is%20more%20than%2025%20years%20old,of%20the%20African%20independence%20struggle.b

27. 1. Editorial Note, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1964-68v23/d1#:~:text=In%20September%201960%2C%20the%20Chief,speculation%20that%20he%20was%20dead

28. Cold War Politics in Zaire, World History, Lumen Learning. Link: https://courses.lumenlearning.com/suny-worldhistory/chapter/33-2-4-cold-war-politics-in-zaire/ 

29. Weissman, Stephen R., Gerard, Emanuel, Kuklick, Bruce: Death in Congo: Murdering Patrice Lumumba, Harvard Unjversity Press, cia.gov, 2015. Link: https://www.cia.gov/resources/csi/static/Review-Death-in-Congo.pdf

30. Weissman, Stephen R., Gerard, Emanuel, Kuklick, Bruce: Death in Congo: Murdering Patrice Lumumba, Harvard Unjversity Press, cia.gov, 2015. Link: https://www.cia.gov/resources/csi/static/Review-Death-in-Congo.pdf

31. Omer, Mohamed Kheir, Lumumba assassination: New angle on the 20th century´s longest murder conspiracy, African Arguments, 2. července 2024. Link: https://africanarguments.org/2024/07/lumumba-at-99-a-new-angle-on-the-20th-centurys-biggest-conspiracy/#:~:text=The%20CIA%2Dbacked%20white%20mercenaries,rule%20despite%20his%20oppressive%20governance

32. Omer, Mohamed Kheir, Lumumba assassination: New angle on the 20th century´s longest murder conspiracy, African Arguments, 2. července 2024. Link: https://africanarguments.org/2024/07/lumumba-at-99-a-new-angle-on-the-20th-centurys-biggest-conspiracy/#:~:text=The%20CIA%2Dbacked%20white%20mercenaries,rule%20despite%20his%20oppressive%20governance

33.  Omer, Mohamed Kheir, Lumumba assassination: New angle on the 20th century´s longest murder conspiracy, African Arguments, 2. července 2024. Link: https://africanarguments.org/2024/07/lumumba-at-99-a-new-angle-on-the-20th-centurys-biggest-conspiracy/#:~:text=The%20CIA%2Dbacked%20white%20mercenaries,rule%20despite%20his%20oppressive%20governance

34. Honorato, Felipe Antonio, Pires de Freitas, Guilherme Silva, A brief history of Josheph Mobutu´s kleptocracy, London School of Economics Blogs, 8. června 2023. Link: https://blogs.lse.ac.uk/africaatlse/2023/06/08/a-brief-historical-review-of-joseph-mobutus-kleptocracy/ 

35. Honorato, Felipe Antonio, Pires de Freitas, Guilherme Silva, A brief history of Josheph Mobutu´s kleptocracy, London School of Economics Blogs, 8. června 2023. Link: https://blogs.lse.ac.uk/africaatlse/2023/06/08/a-brief-historical-review-of-joseph-mobutus-kleptocracy/ 

36. Cold War Politics in Zaire, World History, Lumen Learning. Link: https://courses.lumenlearning.com/suny-worldhistory/chapter/33-2-4-cold-war-politics-in-zaire/ 

37. Cold War Politics in Zaire, World History, Lumen Learning. Link: https://courses.lumenlearning.com/suny-worldhistory/chapter/33-2-4-cold-war-politics-in-zaire/ 

38. Cold War Politics in Zaire, World History, Lumen Learning. Link: https://courses.lumenlearning.com/suny-worldhistory/chapter/33-2-4-cold-war-politics-in-zaire/ 

39. Human Rights Violation in Zaire, Amnesty International, květen 1980. Link: https://www.amnesty.org/es/wp-content/uploads/2021/06/afr620121980en.pdf 

40. Angola (1975 – 2002), Modern Conflicts, Conflict Profile, Wayback Machine. Link: https://web.archive.org/web/20201025025640/http:/www.peri.umass.edu/fileadmin/pdf/Angola.pdf

41. Fact Sheet – What Does an Annual 1,3 Billion in Military Assistance to Egypt Buy American Taxpayers? Middle East Democracy Center, červenec 2020. Link: https://mideastdc.org/publication/fact-sheet-what-does-an-annual-1-3-billion-in-military-assistance-to-egypt-buy-american-taxpayers/#:~:text=Fact%20Sheet%20%E2%80%93%20What%20Does%20an,available%20in%20a%20PDF%20version

42. Egypt: No protection – systematic torture continues, Amnesty International, 13. listopadu 2002. Link: https://www.amnesty.org/en/documents/mde12/031/2002/en/ 

43. Mengistu sentenced to death, Al Jazeera, 26. května 2008. Link: https://www.aljazeera.com/news/2008/5/26/mengistu-sentenced-to-death 

44. Ethiopia (08/05), U.S. Department of State, state.gov. Link: https://2009-2017.state.gov/outofdate/bgn/ethiopia/52688.htm#:~:text=The%20International%20Security%20and%20Development,human%20rights%2C%20also%20are%20provided

45. Kingston-Cox, Will, How Important was Soviet support for Ethiopia´s Derg regime? KLEIO Historical Journal, 4. července 2022. LInk: https://www.kleiohistoricaljournal.com/post/how-important-was-soviet-support-for-ethiopia-s-derg-regime 

46. Wengraf, Lee, Making Somalia´s Nightmare Worse „Operation Restore Hope“, International Socialist Review. Link: https://isreview.org/issue/77/making-somalias-nightmare-worse/index.html

47. Wengraf, Lee, Making Somalia´s Nightmare Worse „Operation Restore Hope“, International Socialist Review. Link: https://isreview.org/issue/77/making-somalias-nightmare-worse/index.html

48. Wengraf, Lee, Making Somalia´s Nightmare Worse, Socialist Worker, 14. dubna 2011. Link: https://socialistworker.org/2011/04/14/making-somalias-nightmare-worse 

49. Wengraf, Lee, Making Somalia´s Nightmare Worse, Socialist Worker, 14. dubna 2011. Link: https://socialistworker.org/2011/04/14/making-somalias-nightmare-worse 

50. Somalia – A Trip Down Memory Hole Lane, Media Lens, 23. leden 2007. Link: https://www.medialens.org/2007/somalia-a-trip-down-memory-hole-lane/ 

51. The Rwanda Genocide: How Does Madeleine Albright Live with Herself? Democracy Now!, 11. července 2000. Link: https://www.democracynow.org/2000/7/11/the_rwanda_genocide_how_does_madeleine 

52. Sundaram, Anjan, Rwanda: The Darling Tyrant, Politico, březen/duben 2014. Link: https://www.politico.com/magazine/story/2014/02/rwanda-paul-kagame-americas-darling-tyrant-103963/#:~:text=destabilize%20his%20government.-,U.N.,a%20better%20friend%20than%20Kagame.%E2%80%9D

53. Sundaram, Anjan, Rwanda: The Darling Tyrant, Politico, březen/duben 2014. Link: https://www.politico.com/magazine/story/2014/02/rwanda-paul-kagame-americas-darling-tyrant-103963/#:~:text=destabilize%20his%20government.-,U.N.,a%20better%20friend%20than%20Kagame.%E2%80%9D

54. Turner, Thomas, War in the Congo, Foreign Policy in Focus, 1. února 1999. Link: https://fpif.org/war_in_the_congo/#:~:text=Key%20Problems,regime%20cannot%20be%20intended%20results

55. Six million dead in Congo´s War, Caritas, 24. února 2010. Link: https://www.caritas.org/ci-archive/six-million-dead-in-congos-war/ 

56. Smith, David, US blocks military aid to Rwanda over alleged backing of M23 child soldiers, Guardian,4. října 2013. Link: https://www.theguardian.com/global-development/2013/oct/04/us-military-aid-rwanda-m23-child-soldiers

57. U.S. Trained Rwandan Soldiers Not the Answer, Friends of the Congo, 20. leden 2009. Link: https://friendsofthecongo.org/u-s-trained-rwandan-soldiers-not-the-answer/