Těším se!
22. 4. 2026 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
1 minuta
Teď je to tu za mého života už podruhé. Cítím podobné
symptomy, které mne provázely „za perestrojky“. Opět špatně spím a hlava mne
prudí otázkami, na které většinou nejsou jednoduché či jednoznačné odpovědi.
Taková generální noční MŮRA. Létá někde pod stropem a šruntá křídlama o omítku.
Kdo v tom má sakra spát?! Je jak tenhle náš stávající „systém“ - vylétnout ven
do jasného dne vstříc hřejivému slunci, je tuhá...
Zkrátka náš systém je zvrhlý. Sice dost jinak než ten
minulý, ale kvalita je obdobná. Jak dlouho to může(me) ještě vydržet? Nenastal
čas křápnout můru hadrem, otevřít okna a pořádně vyvětrat? Nechce se nám
dýchat? Nadechnout se průzračného čistého voňavého vzduchu? Raději zvolíme
další běh kolem horké kaše stále se násobící společenské nerovnosti? Další a
dokonalejší ponižování domněle méněcených domněle vícecennými?
Možná bychom měli běhat tak rychle, aby nás odstředivá síla
vyvrhla do prostoru volného pohybu, kde se vznášejí zdravé názory, stačí jen
natáhnout ruku a …
… tak teď jsem i přes tu můru evidentně usnul a snil.
Vlastně jsme odvážní tvorové - bum hubou o levou zeď, bum o pravou... a tak dál
a dál a dál...
248
Diskuse