Devět poučení z porážky Viktora Orbána

22. 4. 2026

čas čtení 10 minut
Kenneth Roth napsal tento článek jako doporučení pro Spojené státy. Stejně, ne-li více aktuální, je pro Českou republiku, s její nynější autoritářskou a zcela nekompetentní vládou. No, posuďte sami. 

Bohužel se však obávám, že Češi splnit těchto devět bodů nebudou vůbec schopni. Už vůbec není žádná schopná a sjednocená opozice. Jak je možné, že pražští univerzitní učitelé se okamžitě podělají a zruší kurs postgraduantovi, který se nelíbil jakémusi primitivu Macinkovi, který do toho nemá co mluvit? Atd. (JČ) 

S blížícími se volbami v USA je porážka maďarského premiéra připomínkou toho, že historie nesměřuje neúprosně k autokracii, píše Kenneth Roth.

Volební porážka Viktora Orbána byla fackou pro Donalda Trumpa a JD Vance, kteří nadšeně podporovali nejviditelnějšího evropského autokrata, ale nedokázali zachránit jeho kandidaturu. Ale odmítnutí Orbána maďarskými voliči 12. dubna přináší také důležité ponaučení pro Američany, kteří doufají, že odolají Trumpovým vlastním autokratickým sklonům. S blížícími se listopadovými volbami do Kongresu zde uvádíme několik ponaučení:


 
Upřednostněte jednotu opozice. Orbána porazila široká koalice vedená Péterem Magyarem pod vlajkou jeho nové strany Tisza. Jednota opozice měla význam. Zatímco někteří demokraté zůstávají oddáni testům ideologické čistoty a odmítají spojit síly s lidmi, kteří odmítají jeden nebo více progresivních principů, Maďaři z celého politického spektra spojili síly ve společném cíli porazit Orbána. Pro ně debata mezi pravicí a levicí ztratila na významu ve srovnání s potřebou zachránit maďarskou demokracii. Některé politické strany se dokonce zdržely vyslání kandidátů a obětovaly své bezprostřední zájmy, aby nedošlo k rozdělení protiorbánovských hlasů.

Bojovat ze středu. Magyar, který rozhodně není progresivní, pochází ze středopravice a zastává konzervativní názory na imigraci a práva LGBTQ+. Dvě desetiletí byl členem Orbánovy strany Fidesz, než ji opustil a založil Tiszu. Někteří američtí progresivci věří, že nejlepší způsob, jak porazit trumpismus, je obrátit se doleva v naději, že mobilizovaná základna zastaví příliv pravice. Magyar však vedl centristickou kampaň zaměřenou na nerozhodnutý střed. Jeho úsilí přineslo v den voleb 79% volební účast, nejvyšší od pádu komunismu v roce 1989, a oslovilo celé politické spektrum.

Ekonomika hraje roli. Stejně jako mnoho autokratů použil Orbán místo ekonomického programu sociální témata, která rozdělují společnost. Ostře kritizoval imigranty, LGBTQ+ komunitu, Evropskou unii, Ukrajinu a dokonce i filantropa George Sorose. Magyar se však stále vracel k ekonomickým tématům – endemické korupci ve Fideszu, anemické maďarské ekonomice, zchátralému stavu infrastruktury a veřejných služeb. Tyto otázky týkající se každodenního života rezonovaly u voličů více než Orbánovy odvracející apely na společenské nepřátele. Demokraté by měli udělat totéž.

Rozdělení společnosti se může obrátit proti. Orbán si udržel vládu po 16 let tím, že rozděloval společnost. Své oponenty vykresloval jako nástroje Bruselu nebo Kyjeva, jako zastánce přistěhovalců na úkor rodilých Maďarů. Společnost rozdělená na „my“ a „oni“ je však připravena sjednotit se za poselstvím namířeným proti stávající vládě. Pokud je volba binární a vládnoucí strana je stále více vnímána jako zkorumpovaná a sobecká, stává se přijetí alternativy atraktivnějším.
Orbán se také stal obětí svého vlastního úspěchu. Podobně jako Trump vládl tak dlouho, že už neměl koho vinit za její neúspěchy. Jeho hledání obětních beránků přestalo být přesvědčivé.

Manipulace voleb má své meze. Orbán byl známý tím, že manipuloval maďarským volebním systémem pomocí gerrymanderingu a dalších triků, aby získal nadpoloviční většinu v parlamentu navzdory těsné většině nebo pouhé převaze hlasů ve volebních urnách. Například voliči v některých venkovských volebních obvodech, kde byl Orbán nejoblíbenější, měli trojnásobnou váhu v parlamentu oproti voličům z měst. Tato nadpoloviční většina mu umožnila změnit ústavu a jmenovat loajální osoby, aniž by musel usilovat o hlasy opozice.

Tato volební manipulace se však ukázala jako nebezpečná, když se politický proud obrátil ve prospěch opozice. Namísto toho, aby se vzdal venkovských volebních obvodů, jak to dělají někteří demokraté ve Spojených státech, Magyar strávil mnoho času kampaní na venkově. Tisza získala v průzkumech 53 % hlasů, což mu zajistilo vlastní nadpoloviční většinu – 141 ze 199 křesel, což je bezpečně nad hranicí 133 křesel potřebných k novelizaci ústavy. To Tisze pomůže rozbít Orbánovu autokratickou vládu a oživit maďarskou demokracii.

Jakmile překročí „bod zlomu“, může i menší autoritářská většina proměnit formálně jisté křeslo v křeslo, o které se bude bojovat
 Strategie rozložení autoritářských voličů do několika volebních obvodů, která počítá s vítězstvím s těsnějšími většinou namísto „plýtvání“ hlasy v převážně pro-autoritářských obvodech, je založena na předpokladu, že voliči budou v příštích volbách hlasovat převážně podle stejných stranických linií jako v těch minulých. To je však nebezpečný výpočet, pokud se nálada voličů změní, jak se zdá, že se stalo. Jakmile překročí „bod zlomu“, může menší autoritářská většina proměnit formálně jisté křeslo v křeslo, o které se bude bojovat.

Autokratův scénář nezaručuje úspěch. Klíčovým prvkem autokratova scénáře je jeho recept na naklonění volebního hřiště ve prospěch úřadujícího představitele. Omezením nebo kooptací nezávislých hlasů – novinářů, občanské společnosti, univerzit – autokrat vytváří mediální prostředí, v němž dominuje jeho poselství. Magyar však ukazuje, že je možné tuto výhodu překonat. Dosáhl toho díky intenzivnímu programu osobních volebních akcí a efektivnímu využití sociálních médií. Pomohla mu i dlouholetá práce zbývajících nezávislých novinářů a skupin občanské společnosti, které odhalovaly korupční praktiky Orbánovy vlády. Podobná práce by měla pokračovat i ve Spojených státech. Nyní není čas na fatalismus.

Pochlebníci dávají špatné rady. Jedním z důsledků Orbánova potlačování nesouhlasných názorů bylo, že žil v klasické autokratické ozvěnové komoře. Slyšel jen to, co sám dovolil říkat. Ale vůdci, kteří věří svému instinktu jako zdroji geniality, dělají velké chyby. Mezi Orbánovy chyby patřila jeho korupce – honosná sídla členů jeho rodiny, zatímco obyčejní Maďaři se sotva protloukali, jeho využívání vládních prostředků k vyplácení kamarádů namísto poskytování služeb, které Maďaři potřebují. Navzdory jeho prosazování rodinných hodnot jeho spolupracovníci omilostnili zástupce ředitele dětského domova, který byl odsouzen za krytí sexuálního zneužívání dětí. Jeho úzká spolupráce s ruskou vládou se obrátila proti němu. Magyar na to vše upozornil.

Trump má sklon ke stejným tendencím. Ale protože má k dispozici mnohem větší moc, jsou jeho chyby, jako například bombardování Íránu, ještě větší. Republikáni se z velké části zdrželi toho, aby ho zpochybňovali. Demokraté by měli zdůraznit jejich spoluvinu.

Vnější podpora demokracie je důležitá. Evropská unie pomohla oživení demokracie v Maďarsku, stejně jako v Polsku v roce 2023. Kvůli obavám o „neliberální“ demokracii v Maďarsku a nedodržování zásad právního státu zadržuje EU Maďarsku různé finanční prostředky – například fondy na oživení po pandemii covidu a „kohezní“ fondy určené k vyrovnání tržních podmínek – v celkové výši přibližně 32 miliard eur (36,9 miliardy dolarů), což představuje asi 15 % maďarského HDP. To prohloubilo ekonomické napětí v Maďarsku.
Podmínky EU měly podobný účinek v Polsku, kde přispěly k volebnímu vítězství centristické Občanské koalice premiéra Donalda Tuska nad pravicovou, autokratickou stranou Právo a spravedlnost v roce 2023 (ačkoli Právo a spravedlnost si udrželo slabší prezidentský úřad). Žádný zahraniční vládní orgán nemá v USA podobný ekonomický vliv, ale vnější podpora novinářů a aktivistů může i tak posílit jejich úsilí o obnovení demokracie.

Autokracie je zvratná. Snad nejdůležitějším ponaučením je, že historie nesměřuje neúprosně k autokracii. I Orbán musel čelit realitě a přiznat porážku. Nepodnikl žádné úsilí ve stylu 6. ledna, aby se udržel u moci.

V dnešní době panuje tendence propadat zoufalství ohledně demokracie, mít pocit, že její čas již pominul. Ale od Bangladéše po Brazílii lidé v mnoha zemích globálního Jihu, nuceni žít pod autokracií, opakovaně ukázali, že z ní chtějí ven. Nyní přišla tato zpráva ze srdce Evropy.

Nesmíme nikdy zapomenout, že projekt autokrata je v zásadě projektem vlastní propagace. Proč autokraté podkopávají různé nástroje a metody, které občané používají k tomu, aby výkonnou moc přivedli k zodpovědnosti? Protože to je nejlepší způsob, jak naplnit kapsy svých rodin a kumpánů, kteří je udržují u moci, místo aby sloužili veřejnému zájmu.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
243

Diskuse

Obsah vydání | 22. 4. 2026