Bude to magazín nikoli tištěný, ale digitální, ve formátu PDF, koncipovaný jako víkendová čtenářská zásilka pro Britské listy. Ne proto, že bychom chtěli napodobovat papír v době, kdy papír ztratil část své ekonomické samozřejmosti, ale proto, že stránka jako celek má pořád jednu výhodu, kterou nekonečný proud digitálních bloků neumí nahradit: nutí text, obraz, rytmus, proporci a ticho existovat společně. Člověk nejí jen kalorie; dívá se na talíř, cítí vůni, vnímá kompozici, barvu, očekávání. Jídlo servírované jako hromada živin na šedém tácu může být nutričně dostačující, ale kulturně je to kapitulace. Se čtením je to podobné. Informace se dá samozřejmě podat jako text v nekonečném sloupci, obklopený reklamou, notifikací, dalším odkazem, dalším rozptýlením. Ale existuje i jiná možnost: stránka, která má dramaturgii; zpráva, která dostane sousedství; komentář, který se nepotřebuje tvářit jako telegram; obraz, který není dekorací, ale součástí myšlení.

Tuzex vzniká právě z této nespokojenosti s digitální uniformou. Moderní internet nám dal nekonečný přístup k informacím, ale často z nich udělal informační sekanou. Všechno má stejný tvar: nadpis, perex, odstavec, mezititulek, další odstavec, reklamní blok, doporučený článek, algoritmické šťouchnutí do žeber. Svět je složitý, ale jeho digitální prezentace se často tváří, že stačí pár oddělených dlaždic. Jenže politika není dlaždice. Kultura není dlaždice. Dějiny nejsou dlaždice. Ani lidská zkušenost není dlaždice. Věci spolu souvisejí, a právě souvislosti jsou dnes nejvzácnější zboží.

Britské listy mají dlouhou tradici odporu vůči hotovým názorům, vůči českému mediálnímu provincialismu, vůči pohodlné většinové samozřejmosti i vůči tomu zvláštnímu národnímu zvyku tvářit se, že svět začíná za Prahou pouze tehdy, když odtud přijde účet. Tuzex chce do tohoto prostoru přinést víkendový vizuální a esejistický doplněk: magazín, který nebude konkurovat dennímu zpravodajství, ale rozšiřovat jeho smysl. Nebude rekapitulací týdne. Bude spíš inventurou toho, co v týdnu chybělo.

Budeme se dívat do Ameriky, ne proto, že Amerika je středem světa, ale proto, že její absurdita se často s několikaletým zpožděním stává evropskou metodou. Budeme pašovat zprávy z míst, která česká média zmiňují jen tehdy, když tam hoří, válčí se nebo se odtud dá udělat exotická fotografie. Budeme sledovat Visegrád, protože sousedé nejsou kulisa, ale laboratoř našich vlastních možností a selhání. Budeme se věnovat médiím, protože média nejsou zrcadlem veřejnosti, ale často dílnou, v níž se veřejnost teprve vyrábí. Budeme psát o mladé kultuře bez tradičního povzdechu, že mládež už zase zkazila svět, protože každá generace mluví nejdřív nesrozumitelně, a teprve potom se z jejího hluku stane muzeum. A budeme mít prostor i pro literaturu, satiru, hry, paměť, katalogy, čísla, malé absurdity a velké geopolitické účtenky.

Tuzex má také jeden redakční luxus, který se v dnešním mediálním provozu stává téměř podezřelým: nechce předstírat, že čtenář je idiot. Nechce ho vodit za ruku jako dítě v nákupním centru názorů. Nechce mu každý odstavec rozbíjet na tři věty, aby náhodou nezažil intelektuální námahu. Naopak. Vychází z předpokladu, že čtenář Britských listů snese souvětí, ironii, historickou odbočku, cizí zemi, nepříjemnou souvislost i větu, která mu neslouží jako instantní potvrzení toho, co si už myslel před snídaní. To je dnes možná největší drzost: psát pro dospělé.

Samozřejmě, PDF magazín není návratem do minulosti. Je to jedna z možných odpovědí na přítomnost. Když tištěná média ztrácejí ekonomickou půdu pod nohama a zároveň digitální prostředí redukuje čtení na nervózní přejíždění prstem, může být stránkovaný digitální magazín paradoxně modernější než běžný web. Nabízí konečnost. Nabízí tvar. Nabízí začátek, prostředek a konec. Nabízí možnost otevřít si číslo jako celek, ne jako nekonečný sled drobků rozházených po algoritmickém stole. Není to útěk od internetu. Je to pokus vrátit do internetu trochu redakční architektury.

Název Tuzex v sobě nese přesně tuto ambivalenci. Je český a zároveň cizí. Je historický a zároveň ironicky aktuální. Připomíná nedostatek, ale také touhu po něčem jiném. A dnešní nedostatkové zboží už nejsou texasky ani západní desky. Dnešní nedostatkové zboží je schopnost vidět svět v souvislostech, ne jako sérii izolovaných rozhořčení. Je to paměť delší než jeden titulek. Je to kulturní sebevědomí, které nepotřebuje křičet, že je ohrožené, pokaždé když potká jiný názor. Je to ironie, která není cynismem, ale poslední obranou proti fanatismu hotových pravd.

Tuzex bude vycházet každý víkend na webu Britských listů. Bude to malá zásilka pro čtenáře, kteří ještě nevyměnili zvědavost za komfort. Nechceme prodávat jistoty. Nechceme rozdávat bonbony názorové poslušnosti. Chceme nabídnout něco méně pohodlného a možná užitečnějšího: svět mimo hlavní výlohu.

Protože ne všechno, co se prodává, je zboží. A ne všechno, co stojí za přečtení, se vejde do rychlého proudu dne.