Bajka o sově
22. 6. 2026 / Jiří David
Bajka o sově a pírku, které nedoletělo:
Na starém stromě uprostřed ptačí školy žila dlouhá léta sova, která učila mladé ptáky rozpoznávat vítr od ozvěny a tmu od noci.
Jednou však už složila křídla, rozloučila se s hnízdy a z ptačí školy tiše odletěla.
Po mnoha letech za ní přiletěl orel, správce všech větví.
„Za tvá léta služby ti chceme dát zlaté pírko,“ pravil slavnostně.
Sova zavrtěla hlavou.
„O žádné zlaté pírko nestojím,“ odpověděla klidně. „Ale jestli už nějaká rozdáváte, ať jedno dopadne i do hnízda sovy, která tu po léta bděla vedle mne.“
Orel přikývl a odletěl vysoko, kde se sliby někdy rozptylují ve větru.
Čas plynul, listí opadalo a znovu vyrašilo, a sova na ten rozhovor docela zapomněla.
Až jednou zaslechla mezi větvemi šumění vrabců: dole v síni prý padala zlatá pírka — slavnostně, s leskem a potleskem.
A opravdu: jedno z nich dopadlo do hnízda druhé sovy.
První sova z toho měla tichou radost. Jen ji trochu překvapilo, že se o tom dozvěděla až z ptačího štěbetání — protože k ní nedoletělo ani zlaté pírko, ani zpráva, ani prosté zahoukání druhé sovy.
A tak si jen pomyslela, že vítr někdy unese i ta nejlehčí slova.
Ponaučení:
Moudří ptáci o zlato nestojí. Ale dobré slovo by mělo doletět samo.
Diskuse