Rychlost jednání Ústavního soudu ve věci kompetenčního sporu mezi prezidentem a vládou je zcela v pořádku

25. 6. 2026 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
30762
Spor o účast na summitu NATO je zástupný, je vyvolaný vládou Andreje Babiš a je z ústavního hlediska vysoce důležitý. Nedává velký smysl rozporovat jednání Ústavního soudu, respektive jeho rychlost, jde-li o výsostně ústavní záležitost a jde-li o věc, kterou je třeba s ohledem na okolnosti rozhodnout okamžitě.

Respektovaný ústavní právník Jan Kysela se ve svém krátkém komentáři k předběžnému opatření Ústavního soudu ve věci kompetenčního sporu vyvolaného vládou Andreje Babiš nepozastavuje nad tím, že soud rozhodl a rozhodl okamžitě. Poukazuje pouze na to, že spekulace o podjatosti soudců jsou nesmyslné, neboť právě ti, kteří byli jmenováni současným prezidentem, zastávají minoritně disentní stanovisko. 


O rychlost a prioritizace Ústavního soudu skutečně nejde. Jde o to, že se současná vláda snaží dětinským způsobem omezovat výkon prezidentské funkce jako pomstu za odmítnutí jmenovat ministrem nekompetentní osobu (1) s přiznanými vazbami na české kriminální podsvětí (2) i nepřátelské mocnosti (3) s potenciálem ohrozit zájmy Česka. Genealogie tohoto vládou vyvolaného konfliktu je dobře známá i díky skutečnosti, že se další nekompetentní člověk v české vládě, který do funkce ministra žel jmenován byl, rozhodl vyhrožovat prezidentovi prostřednictvím jeho poradce. 

Ústavní soud za této situace jedná zcela očekávaně a ze své pozice dokonce musí rozhodnout bez prodlení, neboť neexistuje jiná instance, která by v daném sporu mohla rozhodovat. Znovu připomínám, jde přitom o spor mezi vrcholnými reprezentanty výkonné moci s pravděpodobností dalšího vývoje a případné paralýzy či deformace výkonu politické moci v Česku. 

Nerozumím proto Borisi Cvekovi, proč mu připadá jednání Ústavního soudu neadekvátní. Pokud se domnívá, že instituce, které v současnosti hájí demokratickou ústavu, případně právo na výkon vlastních kompetencí, jednají nějak kontraproduktivně s ohledem na dodržování ústavního pořádku, pak se zjevně ocitá v rozporu se samotnou povahou těchto institucí. 

Z čistě mocenského hlediska je rozhodnutí prezidenta podat kompetenční žalobu zcela namístě, neboť u současné vlády lze předpokládat, že se podobné snahy o šikanu prezidenta bude chtít dopouštět i nadále, stejně jako se, v mnoha různých formách, bude chtít snažit o omezování demokracie. Skutečně nerozumím tomu, proč by kdokoliv v tomto směru kompetentní měl jednání současné vlády nečinně přihlížet a rezignovaně konstatovat, že se nedá nic dělat, protože vláda vzešla z demokratických voleb. O tom, že demokracii je třeba chránit právě v takových okamžicích, existují minimálně od nástupu NSDAP v Německu poměrně průkazné historické zkušenosti.

A snad ještě k tomu, co bude prezident dělat na summitu NATO vedle zástupců vlády. Na rozdíl od blekotajících zástupců vlády, jejichž úroveň porozumění problémům, případně ideologická inklinace je činí zcela nekompetentními, bude bývalý velitel vojenských jednotek NATO Česko reprezentovat. To myslím úplně stačí.

1
Vytisknout
748

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2026