Ústavní puč znamená dělat cosi proti ústavě
26. 6. 2026 / Vít Kučík
čas čtení
3 minuty
Pokud Macinka cosi skřípe mezi zuby o ústavním puči (a Turek by Ústavní soud rovnou zrušil), je to zcela beze smyslu. I když se to dobře poslouchá a opakuje. Vsaďte se, že sousloví “ústavní puč” nám v reportech vystřelí jako hlavní hlavní narativ dezinfoscény.
Zaslechl jsem ale i z opačné strany názor, že “ústavní žaloba je přehnaná eskalace s nepředvídatelnými důsledky, která jen dál polarizuje již polarizovanou společnost. Lépe by bylo deeskalovat, zklidnit, snažit se spíš domluvit.”
Ale houby.
Princip liberální demokracie (= jediná skutečná demokracie, protože všechny ostatní “demokracie” jsou jen autoritativní kamufláže) nestojí primárně na volbách, svobodných mědiích, ap. atributech, které si obvykle s demokrací instinktivně spojujeme. To všechno je až odvozeně v druhém sledu.
Primárně demokracie stojí na dělbě moci.
Moci zákonodárné, exekutivní a soudní. Pokud je soudní moc v ostrém konfliktu s mocí exekutivní, není to pohledné, může nás z toho sice bolet břicho, ale je to v pořádku. Je to znamení, že demokracie v jádru funguje.
Cílem demokracie není primárně jednota, pohoda, abychom všichni táhli za jeden provaz. Když to v nějaký okamžik přijde, výborně, vyhráli jsme na chvíli loterii, ale to se stává spíše výjimečně.
Cílem demokracie je, aby jedna mocenská skupina nepřevážila nad ostatními a nezavedla vlastní pořádky - tyranii.
Pokud se to nestane, je tu prostor na relativní osobní svobodu, spravedlivý právní systém, rovnoměrnou prosperitu, svobodné volby a tisk, a všechny ty dalśí pěkné věci.
Svoboda a demokracie tedy v podstatě nikdy není hotový, stabilní stav. Je to neustálé balancování na špičce jehly, mocenské vyvažování tak, aby to nikdy netáhlo na nějakou jednu stranu.
Prezident dělá dobře, źe brání svoji mocenskou pozici, kterou se jiné mocenské centrum snaží vychýlit ve svůj prospěch. A dělá dobře, že tak činí nikoli třeba budováním zákulisních mocenských kontaktů mafiánského typu, ale zcela transparentně skrze nástroj k tomu určený - soud.
Kdyby to nedělal, kdyby chtěl raději “klid, deeskalaci, tvořivou spolupráci” - de facto by se s konkurenčím mocenským centrem spojil, přispěl by demokracii nebo autokracii?
Přijměme konečně, že správné věci v našem životě, jako je svoboda, spravedlnost, dobrý stát, který se nám neplete do soukromí… nejsou zkrátka jenom pohodička, úsměvy a dobrá nálada.
Že je to dřina, boj a pot. Že pro nás, občany, nejlepší vládnutí není snadné vládnutí, ale to velmi nesnadné, kde pořád někdo někomu překáží, na něco se musí ohlížet, s někým musí dělat kompromisy.
Pokud umožníme komukoli hladké pohodové vládnutí, vyrolujeme tyranii červený koberec přímo k hlavnímu vchodu.
287
Diskuse