Češi médiím věří méně. Důvěra ve zprávy klesla na 31 procent

7. 9. 2026

 

Důvěra Čechů v média se letos propadla na 31 procent. Oproti loňsku jde o pokles o dva procentní body. Vyplývá to z letošního Digital News Reportu 2026, který každoročně vydává Reuters Institute for the Study of Journalism při Oxfordské univerzitě.

„Od roku 2023 se důvěra Čechů ve zprávy drží na relativně nízké úrovni kolem 30 až 33 procent. Nejvyšší důvěře se nadále těší veřejnoprávní vysílatelé, a to navzdory sílícím snahám některých politických aktérů jejich kredibilitu zpochybňovat,“ uvádí ve svém komentáři Václav Štětka z European University Viadrina, jenž je autorem analýzy české mediální krajiny v rámci zmiňovaného reportu.

Vedle samotné důvěry je zajímavé sledovat i to, jak se mění vztah Čechů ke zpravodajství. „Už 41 procent lidí uvádí, že se zprávám alespoň někdy vyhýbá, meziročně o čtyři procentní body více. Za online zpravodajství zároveň platí jen 13 procent Čechů. Média tak neřeší jen otázku důvěry, ale také to, jak si dlouhodobě udržet pozornost a vztah s publikem,“ upozorňuje Martina Paulenová, konzultantka společnosti Newsmatics, která se věnuje monitoringu a analýze mediálního prostoru.

Premianty severské země

V rámci střední a východní Evropy ale patří tuzemsko spíše k zemím s vyšší důvěrou. V Polsku médiím důvěřuje 39 procent respondentů, v Rumunsku 23 procent, v Bulharsku 21 procent, na Slovensku 19 procent a v Maďarsku pouze 17 procent.

Nejvyšší důvěru v Evropě si nadále drží severské země. Ve Finsku zprávám důvěřuje 63 procent lidí, v Dánsku 55 procent a v Norsku 53 procent. Ve velkých evropských zemích je situace výrazně rozdílná. V Německu dosahuje důvěra ve zprávy 46 procent, tedy výrazně nad světovým průměrem. Naopak ve Velké Británii klesla letos na 30 procent a ve Francii zůstává na 29 procentech.

Ještě nižší důvěru vykazují Spojené státy. Zprávám tam podle letošního reportu důvěřuje pouze 25 procent lidí, meziročně o pět procentních bodů méně. Jde o nejnižší hodnotu, jakou Reuters Institute v USA od začátku měření v roce 2015 zaznamenal. „Vývoj v USA ukazuje, že důvěru v média ovlivňuje i širší politické prostředí. Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu se vztah mezi administrativou a částí médií výrazně vyostřil a média se sama stále častěji stávají součástí politického konfliktu. To může důvěru veřejnosti dále oslabovat. Nejde přitom o ojedinělý případ, v různých variacích se podobný vzorec objevuje v mnoha dalších státech,“ komentuje Paulenová.

Pokles zasáhl většinu sledovaných zemí

Slábnoucí důvěra není pouze českým problémem. Digital News Report letos zaznamenal její pokles ve 29 ze 48 sledovaných trhů, přičemž v 19 z nich se snížila nejméně o pět procentních bodů. V celosvětovém průměru klesla ze 40 na 37 procent, nejníže od začátku měření v roce 2015.

Autoři upozorňují, že za vývojem nestojí pouze práce samotných médií. Roli hraje širší nedůvěra v instituce, politická polarizace i proměna způsobu, jakým lidé zprávy konzumují.

„Můžeme pravděpodobně očekávat, že celková důvěra ve zprávy bude v budoucnu dále klesat,“ uvádí Jim Egan, hlavní autor Digital News Reportu 2026 a výzkumník Reuters Institute.

Pokles obecné důvěry přitom neznamená, že stejným tempem ztrácejí důvěru i jednotlivá média. „U některých mediálních značek důvěra také klesá, ve většině případů ale nejsou poklesy tak výrazné jako u důvěry ve zprávy obecně,“ upozorňuje Richard Fletcher, spoluautor Digital News Reportu a ředitel výzkumu Reuters Institute.

Kdo za médiem stojí

S důvěrou v média v praxi úzce souvisí také otázka jejich vlastnictví. V Česku je významná část soukromých médií součástí velkých podnikatelských skupin, přičemž koncentraci mediálního vlastnictví zmiňuje jako charakteristický rys českého prostředí i Digital News Report. Podle analýzy se zároveň 77 procent českých respondentů domnívá, že vlastníci médií mají vliv na podobu zpravodajství. Nejde přitom o údaj dokazující konkrétní zásahy vlastníků do redakční práce, ale o to, jak silně jejich vliv vnímá samotná veřejnost.

Základní informace o vlastnictví lze dnes poměrně snadno dohledat. České tituly zahrnuje například Euromedia Ownership Monitor, evropská databáze mapující vlastníky zpravodajských médií napříč zeměmi Evropské unie. U zahraničních, zejména anglicky psaných zdrojů, může další kontext nabídnout například nástroj Perspectify, který vedle informací o vlastnictví pracuje také s možným redakčním či politickým směřováním média.

Samotný vlastník však ještě neurčuje, zda je konkrétní text kvalitní nebo důvěryhodný. Při hodnocení zdroje je podle Paulenové vhodné sledovat také jeho transparentnost, práci se zdroji, oddělování faktů od komentářů nebo to, zda lze uváděná tvrzení a data zpětně dohledat.

„Důvěryhodnost média bychom neměli posuzovat jen podle jeho názvu nebo toho, kdo jej vlastní. Důležité je vědět, odkud informace pochází, na jakých zdrojích stojí a zda je možné je zpětně ověřit. To bude ještě podstatnější ve chvíli, kdy se ke zprávám stále častěji dostáváme přes sociální sítě, agregátory nebo nástroje využívající umělou inteligenci,“ uzavírá Paulenová.