Neuvěřitelné reakce v českých médiích na vítězství AfD

14. 9. 2026

čas čtení 4 minuty

Bob Kartous: 

Fascinující stav českého diskurzu: po volbách v Sasku-Anhaltsku jsou k debatě České televize na toto téma kdovíproč pozváni Michael Kocáb, Vladimír Mlynář a Lenka Zlámalová. Dva poslední jmenovaní, jeden dlouholetý přičinlivý informační posunovač v PPF, druhá mentální Klausova dcerka s nenaplněným snem o životě ve zbohatlických kruzích, aktivně normalizují, přičemž Mlynář jde do také míry demagogie, že mezi extremisty zahrne zelené. Tohle je dlouhodobý stav českého diskursu:


 
U AfD je podle mě potřeba dodat, že je to strana, která je moc extrémní třeba i na Marine Le Pen a klasické evropské autoritáře. Často se argumentuje tím, že třeba taková italská premiérka Meloni se také časem posunula více do středu (alespoň v zahraniční politice) a že něco takového proběhne i u AfD. Podle mě to zkrátka není pravda. Tato strana svými provokacemi dlouhodobě surfuje po vlně, která postupně pomáhá rehabilitovat myšlenky nacistického Německa. Přijde mi extrémně nebezpečné si s tímto zahrávat a pokud to Vladimír Mlynář a Lenka Zlámalová bagatelizují, pomáhají ve veřejné debatě etablovat názor, že post-nacistická AfD je standardní politickou stranou a není se čeho bát. Není to pravda.

 
Na mítincích AfD například dochází k tomu, že při příchodu lídra Sigmunda Ulricha se z pódia ozve „Sieg“ a dav odpovídá „Mund“. Možná to někomu připadá vtipné a provokativní, ale u strany, která chce zakládat německou obdobu amerického úřadu ICE a národní identitu staví na původu a rase, je to z mého pohledu zcela neakceptovatelné. Politici AfD sní o tom, že budou ze země vyhošťovat i německé občany, kteří mají částečně neevropský původ.

Někteří straníci AfD se angažovali v neonacistických organizacích stojících na ideálech Hitlerjugend. Hlavní kandidát AfD do evropského parlamentu Maximilian Krah zase prohlásil, že „ne každý, kdo nosil uniformu SS, byl automaticky zločinec“. Členové AfD byli zapojení do nedávného monarchistického puče takzvaných Říšských občanů, kteří snili o ozbrojeném puči vůči německému státu. Stejně tak najdeme linku AfD v aktivitách saského separatismu, který toužil po ozbrojeném odboji vůči Německé spolkové republice ve jménu saské autonomie.

Srovnávat tuto stranu se Zelenými a Die Linke, kteří si rozhodně nepřejí konec německého státu, ani zavedení autoritářské diktatury, mi přijde zcela neuvěřitelné. Lenka Zlámalová včera na ČT hodila do stejného koše i Nepoddajnou Francii Jean-Luc Mélenchona. Teď se spekuluje o tom, že by AfD v Sasku-Anhaltsku mohla podpořit Saraha Wagenknecht se svým takzvaně konzervativně-levicovém uskupení. Přímou inspiraci Sarahou Wagenknecht uznává české Stačilo! i část straníků dnešní Socdem. Pro českou levicovou politiku je to velká ostuda.

Dnešní Die Linke naopak jakoukoliv spolupráci s AfD naprosto odmítá a nabízí v tomto ohledu čistě antifašistickou politiku. Pokud Zlámalová tvrdí, že AfD a Die Linke jsou v podstatě ze stejného politického tábora, tak lže a zcela nechápe rozdíl mezi levicovou politikou založenou na rovnosti a rovných právech všech jednotlivců bez ohledu na původ, gender atd, a krajně-pravicovou politikou, která naopak vytváří hierarchie na základě původu, genderu, rasových měřítek a v čele státu chce mít charismatického vůdce.

Nakonec bych jen dodal, že zcela nadšeně o AfD na Mnichovské konferenci mluvil americký viceprezident J. D. Vance a dlouhodobě ji podporuje i miliardář Elon Muska. Ve větším měřitku hrají tyto strany ve prospěch amerických i ruských zájmů v tom smyslu, že chtějí zašlapat do země a zničit hodnoty, na nichž stojí poválečná Evropa. Přijde mi extrémně smutné, že v Sasku-Anhaltsku tomu bude pravděpodobně napomáhat strana Sarahy Wagenknecht, která má tu drzost se označovat za levicovou. Pro Německo je tohle obrovský test a hodně neoblíbený Friedrich Merz v řešení tohoto problémů zatím naprosto selhává.

0
Vytisknout
234

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2026