Je správné vysmívat se volebnímu vítězství Die Linke v Berlíině?
22. 9. 2026
čas čtení
8 minut
Jan Bělíček:
Je opravdu smutné číst a poslouchat názory veřejně aktivních lidí, kteří komentují nedělní vítězství Die Linke v zemských volbách v Berlíně. V nedělních Událostech, komentářích týdne například Jindřich Šídlo prohlásil, že by z jejich vítězství měl radost Erich Honecker, generální tajemník NDR. Šéfredaktorka Bolt News Alice Mikulášová zase mluvila o tom, že Die Linke chce zabírat volné pokoje lidem žijícím ve vilách. V tomto kontextu je také potřeba připomenout dřívější vyjádření Vladimíra Mlynáře a novinářky Lenky Zlámalové ve stejném pořadu, kteří označili Zelené, Die Linke a Bündnis Sahra Wagenknecht za strany „ještě extremističtější než AfD“. Obecně se šermuje bývalým režimem, komunismem a extremismem. Stále stejná písnička. Jak je to tedy s tou Die Linke doopravdy?
Důvod, proč se o AfD mluví jako o extremistické straně a proč se o Die Linke hovoří jako o standardní demokratické straně, spočívá v tom, že AfD jako extremistickou, tedy nepřátelskou k demokratickému zřízení a popírající hodnoty německé ústavy, vedou samotné německé úřady. O Die Linke se hovoří jako o levicové straně s některými radikálně levicovými proudy. Levicová politika se vám sice líbit nemusí, ale tato strana nechce autoritářský systém ani diktaturu. U AfD se totéž bohužel vyloučit nedá, proto je objektivně větším ohrožením pro německou demokracii.
Což nás přivádí k otázce návaznosti Die Linke na socialistický režim NDR. Die Linke se ve svých programových a historických dokumentech opakovaně distancuje od autoritářského charakteru NDR. Hovoří o státní svévoli, omezení občanských svobod, represích a nedostatku demokratické legitimity. V oficiálním stranickém programu dokonce konstatuje, že v NDR ‚zůstala demokracie na vedlejší koleji‘. Spolupředsedkyně poslanecké frakce Die Linke Heidi Reichinnek například prohlásila, že „NDR nebyla demokratickým právním státem.“ Jasněji to snad ani říct nelze. Třeba taková česká KSČM takto razantní odmítnutí minulého režimu ve svých materiálech nikdy neměla.
Z katastrofických scénářů toho, co všechno strašného se teď bude v berlínské politice dít, vypadává také prostý fakt, že Die Linke už v berlínské koaliční vládě byla – po roce 1989 dokonce více než neuvěřitelných šestnáct let. A byl to ten samý Berlín, do něhož tehdy Češi rádi jezdili za zábavou a uvolněnou atmosférou. Naposledy zde Die Linke spoluvládla v letech 2021–2023 společně s Zelenými a SPD (sociální demokracie), čímž tyto strany navázaly na totožnou koalici z volebního období 2016–2021. Pro Berlíňany tedy Die Linke není žádná nová strana, od níž neví, co očekávat. Situace se liší jen v tom, že strana tentokrát volby vyhrála.
A teď k samotnému programu Die Linke v Berlíně. Důležitý kontext tvoří například to, že vedení kampaně Die Linke konzultovala s volebním týmem newyorského starosty Zohrana Mamdaniho. Oba tyto subjekty se totiž hlásí k tradici demokratického socialismu. Mamdani se ve své kampani zaměřil na jednoduchá sdělení, která adresovala materiální problémy běžných Newyorčanů a totéž udělala i Die Linke v Berlíně. Hlavním mottem kampaně bylo ostatně heslo „Berlin bezahlbar machen“, tedy „Udělat Berlín dostupným“. Samozřejmostí byla i propracovaná a lidská kampaň na sociálních sítích.
Naprosto zásadním tématem bylo pro Die Linke v Berlíně bydlení. V této agendě strana zároveň přinesla nejradikálnější návrhy – radikálnější než samotný Mamdani. Chce realizovat společenské převzetí bytového fondu velkých soukromých společností, které si Berlíňané odsouhlasili v referendu už v roce 2021. Pro „zespolečenštění“ tehdy hlasovalo více než milion obyvatel Berlína. Die Linke to označuje za svou největší povolební prioritu a na této podmínce také může ztroskotat možná koalice se sociálními demokraty, kteří vyvlastňování bytů zatím odmítají.
Srovnejme zmínku Alice Mikulášové o vilách v Událostech, komentářích týdne s tím, co k tomuto tématu Die Linke skutečně říká ve svém programu. Zmiňují se v něm sice o tom, že nejbohatší lidé žijí v rozsáhlých vilách kvůli sociálnímu statusu, zatímco ti chudší nemají kde bydlet, strana ovšem navrhuje jen speciální daň na zvlášť drahé luxusní nemovitosti. Žádné „zabavování pokojů vilkařům“ se tedy nekoná.
Strana chce zastropovat nájemné v obecních bytech, posílit práva nájemníků a výrazně zvýšit městskou výstavbu směrem k trvale dostupnému veřejnému bydlení. V květnu 2026 například představila plán, podle nějž by město během deseti let stavělo až 7 500 trvale dostupných bytů ročně. Veřejné peníze chce směřovat především do městského a družstevního bydlení. Zároveň chce důrazněji postihovat držení prázdných bytů za účelem spekulace a další formy účelového nevyužívání bytového fondu.
Podobné je to i v otázce dopravy. Die Linke si přeje zastropování jízdného v MHD, více peněz do berlínského dopravního podniku, aby byly spoje pravidelnější a spolehlivější. Přeje si zklidnění automobilové dopravy a rozvoj pěší a cyklistické infrastruktury. Posílení veřejného zdravotnictví, škol a školek nebo investic do kultury. Chce výrazně omezit bezdomovectví a bojovat se sociálním vyloučením. Do roku 2030 by podle stranického plánu bezdomovectví nemělo v Berlíně existovat. Strana prosazuje osvědčený program Housing First a chce vyhradit část obecních bytů lidem bez domova.
Obecně je tu jasně patrná tendence postupně převádět městskou infrastrukturu ze soukromého sektoru (energetika, zdravotnictví, vzdělávání) pod městskou správu. Někomu se to sice líbit nemusí, nic extremistického ale na těchto návrzích není.
Die Linke není extremistická strana a německé úřady ji jako celek za extremistickou organizaci ani nevedou. Nenavazuje na východoněmeckou diktaturu a ani se k jejímu odkazu nehlásí, spíše naopak. Zvlášť s rychlým nástupem autoritářství a krajně pravicových hnutí by v české politice a žurnalistice bylo dobré opustit zaběhlá klišé, s nimiž se referuje o levicových stranách v Evropě. Demokratický socialismus je politický směr, jehož vliv v posledních letech roste a je potřeba s ním počítat jako s jednou z odpovědí na rostoucí oligarchizaci společnosti i politického života. Pokud k tomu nejsou žádné reálné důvody, je publicisticky líné a zbytečné mluvit o stranách hlásících se k demokratickému socialismu jako o extremistech. Slovo demokratický totiž v tomto sousloví není jen na ozdobu.
K tomu píše Bob Kartous:
Nezpochybňuju potřebnost levicových stran, které akcentují rostoucí majetkové rozdíly a s tím související nerovnosti (naopak, jejich faktická absence v Česku je částečným vysvětlením nárůstu populismu), stejně tak je dobře se vymezovat proti demagogickému rámování v české provinční debatě.
Bylo by ale vhodné, abyste při snaze popsat povahu Die Linke neobcházel fakt, že strana nejen že odmítá NATO (za současné situace a se všemi negativy, včetně nízké míry připravenosti a akceschopnosti v prostředí probíhajícího hybridního konfliktu a volatility USA), ale dlouhodobě odmítá také poskytnout zbraně zoufale se bránící Ukrajině.
Ten naivní pacifismus, který stojí v pozadí podobných postojů, je krajně nebezpečný a je opakovaně zneužíván k oslabování bezpečnosti demokratické Evropy. A pro lidi se znalostí situace v Ukrajině je to významná překážka k tomu brát takovou stranu vážně, pokud z důvodů vlastní ideologické slepoty odmítá pomoci lidem, kteří takovou pomoc (zbraně) nutně potřebují. Nelze se přitom vymlouvat na to, že jde o zemské volby, které debatu vyvolaly. Ostatně Vaše snaha stranu nějak definovat se týká její celkové politické charakteristiky.
426
Diskuse