Izrael aneb bezbřehá územní expanze

15. 10. 2026 / Daniel Veselý

Podle analýzy Amnesty International a dokumentu izraelské lidskoprávní organizace B'Tselem s názvem „Režim židovské nadvlády od řeky Jordán až po Středozemní moře: Tak vypadá apartheid“ je apartheid praktikován i na izraelském území, kde žije dvacetiprocentní arabská menšina. I když mají zastoupení v Knesetu, jejich komunity izraelská vláda systematicky diskriminuje v bydlení a přístupu k půdě. Například máme zdokumentované zprávy o systematické perzekuci beduínů v Izraeli. Izrael zkrátka od vypuzení více než 700 tisíc palestinských Arabů v roce 1948 vždy usiloval o to, aby zabrané území konsolidoval a rozšiřoval. 

Neustálé izraelské etnické čistky, kolonizace, anexe a apartheid nakonec přinesly dnešní, mnohem horší tragédii pro palestinský národ, kdy jeho přežití visí na vlásku. Tel Aviv přitom vždy tyto zločiny vykonával zcela beztrestně a se stěžejní podporou Spojených států i Evropské unie. 

Hamás krátce po 7. říjnu 2023 Izraeli nabídl, že propustí civilní rukojmí výměnou za to, že Izrael nepodnikne invazi do Gazy. Tel Aviv tuto nabídku odmítl. Izraelské ozbrojené síly (IDF) přitom pobily množství ozbrojenců z Hamásu, když tehdy vnikli na izraelské území. Já to nazývám vězeňskou vzpourou z území, kde slovy izraelského sociologa Barucha Kimmerlinga už v roce 2003 existoval  „největší koncentrační tábor v historii“. Izrael však standardní obranné nebo policejní metody proti svým nepřátelům nepoužívá, většinou zabíjí bez soudu. Je to osvědčená strategie sionistických předáků, která je starší než Izrael sám.

Už v říjnu 2023 bylo podle mého soudu zjevné, že to, co se v Gaze odehrává, je genocida. Tak explicitní prohlášení od tehdejších předáků izraelského režimu snad nemají obdoby. Zapomeňme na oficiální údaj 73 tisíc zabitých, který je drasticky podhodnocený. Podle studie Max Planck Institute pro demografický výzkum IDF do konce roku 2025 přímo zabila zhruba 112 tisíc lidí. Nepřímých obětí izraelské genocidy bude násobně více – osobně se domnívám, že již teď hovoříme o statisících mrtvých. V Američany vedených či podporovaných válkách na jednu přímou válečnou oběť připadají čtyři nepřímé, jak uvádí Stephanie Sawell z projektu Cost of War.

Kdo ví, kolik lidí ještě zahyne v desítkách milionů tun trosek, mnohdy obsahujících toxický azbest. V Gaze je větší množství sutin než na celé Ukrajině. Odhad celkového množství suti v Gaze je 61 milionů tun. Máme na mysli přibližně dvacetkrát větší množství válečné suti než ve všech válkách za posledních 18 let. Jedná se o mimořádně kruté zvěrstvo, které nemá v 21. století obdoby. Považme, jak může někdo dlouhodobě přežívat v troskách nebo ve stanech bez základní infrastruktury? 

Izrael záměrně nemá klasicky definované hranice, což je na Západním břehu patrné na první pohled. Nejvíce situace eskalovala po 7. říjnu 2023: masivní výstavba nelegálních židovských osad na palestinské půdě, raketový nárůst útoků osadnických teroristů na místní palestinské komunity a nekončící krádež jejich půdy. Vše pokračuje podle plánu.

Stát Izrael vznikl na národním neštěstí Palestinců (nakba), kdy je sionistické milice masivně vyháněly z jejich domovů a půdy a prováděly desítky masakrů. Sionisté tehdy obsadili více arabského území, než jim přidělil plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947. Tuto variantu řešení krize v roce 1947 arabští vůdci celkem pochopitelně odmítli. Židovská menšina by získala větší stát než arabská. Sionistické jednotky a teroristické bojůvky jako Irgun a Šternův gang ještě před vytvořením Izraele 15. května 1948 vyhnaly z domovů okolo 250 000 palestinských Arabů a spáchaly několik významných masakrů, při nichž zemřely stovky palestinských Arabů, včetně dětí. Jde hlavně o zavraždění více než 110 palestinských mužů, žen a dětí 9. dubna 1948 ve vesnici Dejr Jásin. V této vesnici, kde před etnickou čistkou žilo 750 obyvatel, některé z nich kati odvlekli do nedalekého lomu a popravili. Ostatní přivedli zpátky do vesnice a tam je zabili. Dobyvatelé zaútočili na palestinská města a celkově srovnali se zemí asi 530 vesnic. Za této situace do nově vytvořeného státu provedla invazi koalice pěti arabských států. 

Ačkoli je jasné, že zasahující státy nechtěly dělit Palestinu a měly své čistě zištné cíle, humanitární prvek této intervence nelze přehlédnout. Kdybychom aplikovali stejnou mocenskou logiku, kterou my vznešeně nazýváme humanitární – vezměme si kupříkladu vojenskou intervenci NATO v Kosovu 1999, kde byly během osmiměsíčních bojů mezi srbskými jednotkami a Kosovskou osvobozeneckou armádou (KLA) usmrceny dva tisíce albánských civilistů. Do zahájení vzdušné intervence NATO boje vysídlily více než 200 tisíc kosovských Albánců. Ačkoli západní hagiografie připisuje více obětí vládním srbským silám, řadu úmrtí mají na svědomí i naši násilníci z KLA. Tehdy jsme si gratulovali k realizaci první ryze humanitární vojenské akce, ačkoli její dopady byly katastrofální. Můžeme tedy něco vyčítat koalici arabských států, že na nově vzniknuvší stát zaútočily z týchž pohnutek?

Izraelci i po své válce za nezávislost domorodé obyvatelstvo vyháněli z jejich domovů, přesidlovali je a dále kradli jejich půdu. Mezi lety 1949 až 1956 Izrael zabil 2700 až 5000 uprchlíků, kteří se pokoušeli o návrat domů. Podle dvorního izraelského historika Bennyho Morrise tehdy izraelské ozbrojené síly „střílely na všechno, co se pohnulo“, a „často popravovaly zraněné běžence na místě“. Většinou šlo o neozbrojené uprchlíky.

Izrael během červnové války vyhnal z domovů dalších 300 tisíc Palestinců, spousty z nich už podruhé. Izraelské ozbrojené síly se dopouštěly očividných válečných zločinů i během tzv. Naksy, další rány pro palestinské naděje na návrat. Když Izrael v roce 1967 dobyl Západní břeh Jordánu, Gazu, Golanské výšiny a Sinajský poloostrov, zahájil tím okupaci palestinských teritorií. Ta ještě v mnohem děsivější podobě trvá dodnes.

Zkrátka: Izrael provádí bezbřehou územní expanzi. Za okupaci a anexi masivně sankcionujeme Rusko, ale naši „blízkovýchodní Spartu“ pouze symbolicky klepneme přes prsty a karavana táhne vesele dál. Přitom Izrael za naší bedlivé asistence v krádeži cizí půdy exceluje dlouhé dekády. Ale takový je už náš truchlivý svět.