Na volebním shromáždění tento týden izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir proplétal výzvy k etnickým čistkám a vtipy o hladovějících palestinských vězních s hrdou anekdotou o svém odsouzení z roku 1998 za nálepky na nárazníku s nápisem „Rabín Kahane měl pravdu“.

Průzkum pro deník Israel Hayom, zveřejněný v pátek, předpovídá, že jeho strana Židovská síla získá ve volbách 27. října devět křesel. Demokraté, nástupci Strany práce vedené bývalým generálem Yairem Golanem, by podle předpovědí měli získat osm mandátů.

Vzestup Ben-Gvira je jedním z nejradikálnějších projevů širokého posunu doprava mezi židovskými občany Izraele. Je obzvláště výrazný mezi mladými lidmi a bude mít vliv na složení příští vlády země, bez ohledu na to, kdo se po těsných volbách stane premiérem.

Od posledních voleb v roce 2022 dosáhlo volebního věku více než 500 000 Izraelců a tři čtvrtiny židovských voličů, kteří jdou k volbám poprvé, se označují za pravicové nebo středopravicové, jak zjistil nedávný průzkum pro televizní stanici Channel 12 (nezahrnoval palestinské občany Izraele).

Generace, která hlasuje poprvé, dospěla po krachu mírového  procesu z Osla, kdy se zdálo, že naděje na vyjednání politického řešení izraelsko-palestinského konfliktu mizí.

„Je spousta lidí, zejména mladých, kteří si myslí, že tento konflikt nelze vyřešit, že budeme vždy ve válce. Je tu spousta rasismu, spousta nenávisti, ale především je tu strach,“ řekl Erez Uzan, místopředseda organizace Mladí demokraté.

V rozporu s globálními trendy jsou mladí Izraelci pravicověji orientovaní než starší generace a je pravděpodobné, že v novém Knesetu bude více pravicových členů než v současné komoře, uvedla Dahlia Scheindlinová, politická analytička a výzkumnice veřejného mínění.

Důsledně pravicové ultraortodoxní a nacionalistické náboženské komunity tvoří rostoucí podíl izraelské židovské populace, ale stále představují pouze asi čtvrtinu voličů, takže demografické faktory samy o sobě nevysvětlují rostoucí generační propast v politických otázkách.

„Všichni Izraelci, a zejména mladší lidé, žijí v politickém prostředí, kde je nejen vláda pravicová, ale i obecný tón debaty je skutečně populistický a ultranacionalistický. To je vše, co znají. Jsou do toho vychováni,“ uvedla Scheindlinová.

„Všechno, co souvisí s demokracií, univerzálními hodnotami nebo lidskými právy, je bagatelizováno. Ty jsou vnímány jako slabost, pokud se o nich vůbec mluví, a možná dokonce jako zrada. A jen velmi málo politiků hovoří o míru, ústupcích, vyjednáváních, palestinském sebeurčení nebo dokonce o blahu Palestinců.“

Trvalá většina izraelských průzkumů veřejného mínění ukazuje, že současný koaliční blok premiéra Benjamina Netanjahua s ultraortodoxními a krajní pravicí klesne hluboko pod hranici 61 křesel potřebných k sestavení vlády.

Opozice má jasnou cestu k moci prostřednictvím spojenectví se stranami zastupujícími palestinské občany Izraele, známými v zemi jako arabské strany. Politický posun doprava však znamená, že většina stran vedených židy takovou koalici vyloučila, ačkoli podobné sliby byly po minulých volbách porušeny.

Zejména pokud jde o Palestinu, většina z nich příliš nezpochybňuje Netanjahuovo tvrzení, že bezpečnosti lze dosáhnout pouze prostřednictvím vojenské nadvlády a anexí území od Gazy po Sýrii a Libanon.

Mírové dohody, které zajistily izraelské hranice s Jordánskem a Egyptem – zeměmi, které byly kdysi vnímány jako neméně existenciální hrozba než je dnes Írán –, se v politické debatě neobjevují jako alternativní cesta.

Jejich kampaně se soustředí na jiné otázky, od slibů bojovat proti korupci a vyvodit odpovědnost za útoky ze 7. října až po zlepšení školství a zastavení vyhýbání se vojenské službě ze strany ultraortodoxních.

Muž, který vede v boji o nástupnictví po Netanjahuovi, Gadi Eisenkot, je bývalý šéf izraelské armády, který formuloval notoricky známou Dahijovu doktrínu o použití „nepřiměřené síly“ k způsobení škod a zničení.

Naftali Bennett je bývalý premiér a bývalý předseda rady osadníků, který podporuje anexi velké části Západního břehu. Avigdor Lieberman chce rozpuštění Palestinské samosprávy a její nahrazení izraelsko-jordánskou konfederací (ačkoli se o tomto plánu zjevně s Jordánci neporadil).

Žádná strana vedená židy nepodpořila budoucí palestinský stát a pouze Demokraté se postavili proti rozšiřování osad, informoval deník Yedioth Ahronoth poté, co zjišťoval postoje všech stran k budoucnosti okupovaného Západního břehu.

Eisenkotova strana Yashar se zavázala posílit a rozšířit osady, které jsou podle izraelského práva legální. Podle mezinárodního práva jsou však všechny osady nelegální.

Stranu Demokratů, jedinou zbývající politickou platformu izraelské sionistické levice, vede Golan, bývalý generál a zástupce náčelníka izraelské armády, který se ráno 7. října během útoku Hamásu osobně vydal do pohraničních obcí, aby zachránil civilisty.

Golan odmítá řešení dvou států a vede kampaň na základě politického programu, který by v většině evropských zemí byl považován za ryze středový. I přesto je však politický posun Izraele doprava natolik výrazný, že volební aktivisté této strany jsou opakovaně napadáni – fyzicky i slovně – jako radikální okrajová skupina.

Minulý týden pravicoví výtržníci napadli dobrovolníky Demokratů, kteří obsluhovali stánek na historickém jeruzalémském trhu Mahane Yehuda; kopali do nich, bili je, plivali na ně a ukradli jim telefon, zatímco policie jen nečinně přihlížela.

Rozsah těchto útoků vedl stranu k tomu, aby své aktivisty proškolila v nenásilných přímých akcích, „aby věděli, jak se chovat v situaci, kdy mohou zajistit svou bezpečnost a uklidnit situaci,“ uvedl Uzan z organizace Mladí demokraté.

Krajní pravice celosvětově sílí, ale izraelská politika, která se „točí kolem neustálých konfliktů“, zvyšuje přitažlivost etnonacionalistických poselství, uvedl Uzan.

„Vyrůstáme ve strachu, všude kolem nás vidíme válku – a to vede k určitému pohledu na věc. V posledních 20 letech se naše vedení ve středolevicovém táboře vyhýbalo diskusi o bezpečnostních otázkách,“ řekl Uzan a dodal, že tuto půdu přenechali pravici.

Nyní se on a jeho spolubojovníci snaží tento neúspěch napravit na úrovni základních organizací, mimo jiné tím, že s mladými lidmi hovoří o mírových dohodách s Egyptem a Jordánskem, které byly v době podpisu nepopulární, ale přinesly trvalou stabilitu.

Proces je pomalý, ale účinný, říká a poukazuje na aktivní mladé členstvo čítající několik tisíc lidí, což je výrazně více než u stran, které přitahují více mladých voličů.

Komik a nyní aktivista Lior Schleien se snaží vést podobné rozhovory se skupinami mladých Izraelců o smrtelné marnosti snahy o „úplné vítězství“ v nekonečných válkách. Zveřejňuje záběry některých nejvíce šokujících  dialogů, v nichž usmívající se teenageři před kamerou obhajují masové zabíjení či vyhnání Palestinců.

„Žije tu spousta Arabů. Narodili se tady, jsou to občané jako vy a já. Co s nimi uděláte?“ ptá se Schleien jedné skupiny.

„Zabijeme je… dejte mi nůž a já je zavraždím,“ říká jeden mladý muž.

Ben-Gvir je obzvláště zdatný na sociálních médiích, kde příspěvky jako nedávné video vytvořené umělou inteligencí, které představuje plány na etnické čistky, pomohly vybudovat větší zapojení mladých voličů než u jakéhokoli jiného izraelského politika kromě Netanjahua.

V extrémismu však mezi spojenci premiéra není žádnou výjimkou. Ministr financí Bezalel Smotrich je mesiášsky smýšlející osadník, který nedávno vyzval k „vyhlazení Gazy“ a slíbil, že „pohřbí“ budoucí palestinský stát.

Pro tyto volby spojil Smotrich síly s Moshem Feiglinem, fundamentalistou, který již dlouho volá po hromadném vyhnání Palestinců a výstavbě biblického židovského chrámu na místě, kde dnes stojí komplex mešity al-Aksá.

Vzestup krajní pravice a náboženského fundamentalismu v kombinaci s Netanjahuovým útokem na instituce chránící částečnou demokracii v Izraeli (Palestinci žijící pod izraelskou vojenskou správou na okupovaném Západním břehu nemají občanská práva) znamená, že mnoho Izraelců ze středu a levice vnímá tyto volby jako existenční.

David Harel, předseda Izraelské akademie věd a humanitních věd, říká, že současná cesta země vede k ponuré budoucnosti v podobě zkorumpovaného, zbídačeného státu-vyvrhele, ovládaného mesiášskými fundamentalisty udržujícími „násilnou, krutou okupaci“.

„Už jsme v ‚náhradním čase‘. Pokud tentokrát prohrajeme, nebude žádná druhá šance. Země, kterou tak milujeme, vydechne naposledy. Je to prosté a jasné!“ prohlásil na shromáždění v severním městě Haifa.

„Proto jsem sem dnes přišel, abych vás požádal a naléhavě prosil. A pokud to bude nutné, padnu na kolena a budu prosit. Prosím, prosím, prosím! Prostě jděte a jděte volit!“

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout