Je lidská kultura nepřirozeným výsledkem evolučního procesu?

8. 11. 2011 / Boris Cvek

Velmi mne překvapilo tvrzení profesora Šmajse v článku "Jak je to s dluhy vůči Zemi", že člověk a lidská kultura jsou nějakým nepřirozeným výsledkem jinak "kreativního" evolučního procesu. Cituji:

Může profesor Šmajs uvést, odkud při takových úvahách čerpá? Myslím, že v rámci evoluční teorie existuje konsensus, že evoluční proces je "slepý" (tedy nesleduje žádný vyšší účel, žádnou kreativitu, nýbrž pouze náhodné přežívání těch dobře přizpůsobených okolnímu prostředí) a zejména konsensus, že člověk a lidská kultura jsou zcela přirozenou součástí evoluce. Mohu doporučit např. Oxford Handbook of Evolutionary Psychology, vydaný univerzitou v Oxfordu roku 2007. Často se o evoluci a kultuře píše v časopisech Nature a Science, kde se např. vznik náboženství nebo umění nebo etických pravidel vysvětluje zcela darwinisticky a podle stejných přístupů jako se vysvětluje kulturní chování u zvířat.

Určitý rozdíl mezi "kulturní evolucí" a "DNA evolucí" spočívá v tom, že lidé jsou mnohem kreativnější než miliony let trvající selekce vhodných mutací v DNA, o tom píšu na základě článku z Nature ZDE.

Předpoklady profesora Šmajse vyžadují nějaké vědecké zdůvodnění, jinak stojí jen tak bez důvodu zcela proti současné antropologii, biologii, medicíně a dalším odborným vědám, které se zabývají člověkem.

Konflikt mezi "kulturou" a "přírodou" je pak personalizací pojetí "kultury" a "přírody" někdy z dob J. J. Rousseaua.

Současná ekologická krize není nějaký souboj dvou říší či principů, ale obyčejné vyvolávání katastrofy činností jednoho z druhů na této planetě.

Katastrofy jsou přirozenou součástí evolučního procesu, ať už jsou vyvolány zvnějšku, nebo činností některých organismů. Za největší katastrofu v dosavadní evoluci je možno ostatně počítat velké vymírání druhů (asi 2,4 miliard let dozadu) v důsledku postupné akumulace kyslíku ve vzduchu, což způsobily malé cyanobakterie, více informací o této události lze najít ZDE.

Tato katastrofa nakonec ale umožnila vznik té podoby života, díky níž existujeme i my, tedy života závislého na kyslíku.

Je tedy možné si představit, že až lidstvo definitivně zničí planetu a téměř veškerý život na ní (a zejména sebe), bude tu za pár miliard let jiný život, který vznikne a rozvine se právě díky katastrofě, kterou způsobilo lidstvo.